Jeho senátorský asistent se dokonce nechal slyšet, že o tom nic neví: „Já cizí korespondenci nečtu, to je mezi panem senátorem a panem Štěchem.“ Tahle bezelstnost je báječná, všichni nyní můžeme dumat, za co bere pan asistent plat, když nikomu s ničím neasistuje, ba ani patrně asistovat nemůže.
Je úplně lhostejno, že pan Čuba po nátlaku veřejnosti svůj plat i s náhradami od srpna 2017 posílá na charitu, i když je to charita hazardního barona Iva Valenty, jde o to, že nevykonává mandát. K čemu je voličům nezvěstný senátor? Jak reprezentuje jejich zájmy? Je možné takhle „fungovat“ v horní komoře parlamentu až do podzimu roku 2020? Nevíme.
Pan Čuba je reprezentantem slušovického modelu podnikání, jež kvetlo za bývalého režimu. To tehdy spočívalo hlavně ve využívání výhod, které ostatní nemají. Jak vidno, podobná logika platí i pro senátora Jana Velebu, Čubova spolustraníka. Kdyby pan Čuba rezignoval, přišla by partaj o příspěvek státu ve výši 900 tisíc korun ročně, avšak hlavně by se senátorský klub vedený právě panem Velebou rozpadl pro nedostatek členů. Tím pádem by přišel pan Veleba o další peníze a o nárok na služební vůz.
Politikům jako pan Čuba by měla být republika vděčná, soustavně a neúnavně testuje, co občan snese
