Telefon kouče Ronena Ginzburga zvonil a zvonil, také jeho svěřenci s radostí brali mobily do rukou. Každý se chtěl podělit s nejbližšími o senzační zprávu – už konečně potvrzenou. Jakmile Američané porazili Brazílii, byl konec všemu čekání, všem podmiňovacím způsobům.
„Je to úžasné, úžasné,“ líčil dojatě Ginzburg. „Chci poděkovat celému realizačnímu týmu a samozřejmě hráčům, kteří každý zápas odvádějí skvělou práci. Jsem hrdý a věřím, že si tohle lidi budou pamatovat hodně, hodně dlouho.“
V Šen-čenu panovala vyloženě tropická, až úmorně horká noc. Basketbalová horečka v Česku ale momentálně dosahuje ještě vyšších hodnot. Hotelem zněl nejen song Černí andělé od skupiny Lucie, jeden z nejpopulárnějších v týmu, ale hlavně výkřiky: „Jo! Jsme tam!“
Také Blake Schilb, který kvůli zraněnému kotníku nemohl do zápasu s Řeckem naskočit, se zeširoka usmíval. Češi i bez něj udrželi soupeře s nejužitečnějším hráčem poslední sezony NBA v kádru na kýženém rozdílu, prohráli o sedm bodů –a Američané je nezklamali.
Pro český národní tým jde o největší úspěch historie.
„Chce se mi trochu spát a už bych jel i domů, ale když je to čtvrtfinále mistrovství světa, asi to tam ještě pošleme,“ smál se Pumrpla. „Pocity jsou neskutečné a když jsme u klišé, přidám taky jedno: Ještě tomu úplně nevěříme.“
Posledních pár hodin totiž hráče i trenéry solidně vyždímalo, nejen fyzicky.
„Šli jsme po večeři se Satym po chodbě a koukali na sebe a on říká: Taky seš úplně… Někde? A já: Taky,“ tlumočí Pumprla. „Zápas s Japonskem částečně, pak ty s Tureckem, Brazílií, Řeckem – pokaždé to bylo jako play off, když to nevyjde, můžeme si balit kufry domů. Ale pokaždé to zatím vyšlo.“
Jelikož má národní tým odjezd z hotelu naplánovaný na 6.30 ráno čínského času, na velké juchání nebyl prostor. Možná ani síly, tolik jich už ubylo!
„Člověk fakt neví, jestli bude další den doma, v Šanghaji, v Pekingu nebo kde ještě po Číně pojezdíme,“ říká Pumrla. „Uvidíme, s čím se probudíme, ale určitě nechceme přijít do čtvrtfinále odevzdaní, chceme být připravení se poprat o cokoli. Je to neskutečné náročné, ale jsme mezi nejlepšími osmi na světě. Odměna je tak vysoká, že přebije všechno.“
Co bude dál? Ranní přelet do Šanghaje, tam podvečerní trénink, ve středu čtvrtfinále proti Austrálii. Proti velkému adeptovi na medaile, ne-li na zlato.
„Upřímně, když jsme se bavili, jestli chceme Austrálii, nebo Francii, shodli jsme se, že je nám to úplně, ale úplně jedno,“ říká Pumrpla. „Protože tady v Číně se evidentně může stát cokoli.“
