Úterý 21. května 2024, svátek má Monika
  • Premium

    Získejte všechny články mimořádně
    jen za 49 Kč/3 měsíce

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

BYZNYS ŽIJE: Zákazníci mistrů houslařů z Lub? Herec Kemr i Japonci

Ekonomika

  9:30
LUBY - Mistr houslař Tomáš Skála navazuje v Lubech na tradici rodiny Sandnerů. Takzvaná schönbašská houslařská škola skomírá, ale stále ještě žije.

Mistr houslař Tomáš Skála z Lub. foto: Martin Stolař, MAFRA

Podkrovní ateliér rodinného domku Skálových voní lakem a dřevem. Na zdi visí řada hotových houslí, nářadí a nástrojů, ocenění a diplomů, na zemi rozdělaný kontrabas.

Pracovní stůl tu má pod okny Tomáš Skála starší i jeho tchán Emil Lupač, jedna z legend lubských houslařů.

„Tak tady je naše království,“ vede návštěvu 44letý Skála. „Tohle je nejhezčí dílna. Kde? No nejmíň v celých Lubech. Ba ne, nejhezčí na světě,“ přidává se mistr Lupač. I Tomáš Skála má titul mistr houslař.

Mistr houslař Tomáš Skála z Lub (vpravo) s kolegou Emilem Lupačem.

Mistrovské zkoušky má v současné době v Česku kolem čtyř desítek houslařů. Na nástroje těchto zkušených stavitelů nástrojů hrají uznávají domácí i zahraniční houslisté. Housle od Skály tak znějí nejen v českých orchestrech a koncertních síních, ale i v těch německých, nizozemských či izraelských a japonských.

„Je nás tu v Lubech už málo a zakázek stále míň, ale zaplaťpánbůh, pořád to jakž takž jde,“ komentuje dění Skála. Za léta své praxe, od 90. let, vyrobil na 200 houslí, viol, začal stavět i kontrabasy. Nedávno si pronajal i dílnu v Praze, poblíž Národního divadla. Luby už houslařům dávno nestačí, musejí vyrážet blíž za zákazníky a muzikanty.

Lupač i Skála jsou jedni z 35 členů Kruhu umělců houslařů, sdružujícího profesionální houslaře, smyčcaře a restaurátory smyčcových hudebních nástrojů. Luby a okolí evidentně nejsou jediným střediskem mistrů tohoto řemesla, početně jsou zastoupeni i houslaři působící v dalších regionech, hlavně v Brně a Praze.

Spojuje je myšlenka, že houslařství je nejen řemeslo, ale i umělecký obor.

PSALI JSME:

V Praze žije a tamní ateliér v případě potřeby využívá i Skálův syn, 21letý Tomáš Skála. Také maturoval na houslařské škole, má za sebou stavbu patera houslí, ale momentálně se prý aktivněji věnuje kariéře sportovce - coby pětinásobný juniorský mistr České republiky ve vrhu koulí a diskem dostal nabídku do pražské Dukly. Stavba houslí tak není jedinou vášní Skály juniora.

Dávno pryč je však doba, kdy krušnohorské Luby (tehdy ještě jako Schönbach) živily výrobou houslí a viol přes tisíc lidí a zdejší dílnyamanufaktury opouštělo kolem 150 tisíc nástrojů za rok.

Dnes je dvoutisícové městečko, vzdálené od hranic pouhé čtyři kilometry, spíš místem turistů. Nástroje tu vyrábí sotva desítka lidí a firem.

Luby jsou však stále mezi houslaři pojem, i když takzvaná schönbašská houslařská škola z dob 18. století, za jejímž zrodem stály houslařské rodiny Plachtů, Sandnerů a Hoyerů, poněkud vymírá.

Lubská tradice

Schönbach byl do války skoro výhradně německý a desítky uznávaných houslařů musely město po válce opustit spolu s tisíci dalšími vysídlenými Němci. Jen málo německých houslařů mohlo v Lubech zůstat. Na tradici jim pomohli navázat další, kteří přišli z vnitrozemí. Manufaktury tehdejší režim znárodnil. Velkovýrobu rozjel národní podnik Cremona, po roce 1989 zprivatizovaný a přejmenovaný na Strunal.

Po pádu komunismu začaly vyrábět nástroje i obnovené manufaktury a samostatní houslaři, kteří se udělali pro sebe. A nejen houslaři. Luby mají tradici i ve výrobě smyčců a dodnes je tu na světové úrovni dělají třeba mistři smyčcaři otec a syn Oubrechtové. Vyrobit smyčec špičkové kvality je „hodinářská“ práce, stejně jako výroba samotných houslí.

Netrvá to sice dva až tři měsíce jako v případě houslí, ale i u smyčců se jedná o řemeslně uměleckou práci.

Mistr houslař Tomáš Skála z Lub.
Mistr houslař Tomáš Skála z Lub (vlevo) s kolegou Emilem Lupačem.

Zatímco kvalitní housle vznikají ze dřeva šumavských rezonančních smrků, nejlepším materiálem pro smyčec je fernambuk, tedy dřevo stromu těženého podél Amazonky v Brazílii. A žíně jsou zas nejlepší od speciálního plemene mongolských koní. Že jde o vyloženě titěrnou ruční práci, dokládají i požadavky zákazníků. Požadují smyčce o přesné váze s odchylkou kolem dvou až tří gramů.

Zákazníků v houslařském řemesle však pomalu ubývá. A to i těch z blízkého Německa. Před devíti lety v Lubech navíc Krajský úřad Karlovarského kraje v rámci finančních úspor zavřel pověstnou houslařskou střední školu, založenou v roce 1873, a studenty přestěhoval do Integrované střední školy Cheb, kde se učí také budoucí zedníci, kuchaři či tesaři.

„Byla to velká škoda. Ale myslím, že se houslařské výuce daří i v tom Chebu. Škola tam má něco kolem 40 studentů,“ říká Skála o vzdělávání mladých houslařů. Sám je také absolvent lubské školy. I když se k tomuhle umění dostal trochu oklikou.

Za všechno můžou ženy

Skála, rodák z Mladé Boleslavi, je původně vyučený automechanik, který prý housle na vlastní oči viděl, až když se seznámil s dcerou Emila Lupače.

Svou nejkrásnější ženu následoval do Lubů a tady u tchána poprvé přičichl k výrobě houslí. Vzal místo dělníka v Cremoně (Strunalu), dálkově začal studovat místní houslařskou školu a u „velitele“ Lupače, jak s úsměvem označuje tchána, se učil praxi. Po maturitě pak složil i mistrovské zkoušky.

„Velitel mě to všechno naučil a ve škole pak zkontrolovali, že to dělám dobře. Mámzkrátka dobrého učitele,“ říká už smrtelně vážně. I jeho tchán, letos 80letý mistr Lupač, poznal svou ženu vLubech a přiženil se tak do starého houslařského rodu Sandnerů.

Lupačův tchán Josef Sandner, český Němec, jen tak tak unikl s rodinou vysídlení ze Sudet. Místní úřady ho prý až ze zaplněného dobytčáku nechaly na poslední chvíli vystoupit. Člen slavné houslařské rodiny směl jako jeden z mála německých obyvatel v Lubech zůstat a pomoci uchovat houslařskou tradici v českém pohraničí pro budoucí generace.

BYZNYS ŽIJE:

Cesta přes půl republiky Úplným základům řemesla se však Lupač u Sandnera učit nemusel. Do Lubů přijel po válce sám v 15 letech z rodné Horní Myslové u Telče na Vysočině. Od svých deseti let hrál na housle a od 15 na klarinet, později i saxofon. Když se jeho rodiče dověděli o škole v Krušnohoří, poslali odvážného synka na vyučení samotného přes půl republiky.

„Dodnes si vybavuju, jak jsem vystoupil na tom zničeném nádražívChebu,“ vzpomíná Lupač. Původně měl v úmyslu studovat v Kraslicích, tam mu ale nástup do školy nevyšel, a tak zkusil štěstí v Lubech. Uspěl, měl talent a šikovné ruce a po čase pak složil i mistrovské zkoušky.

Měl i štěstí na učitele a skutečné mistry řemesla. V Lubech ho učili pokračovatelé slavných houslařských rodů Josef Vávra, Josef Pötzl a Jiří Mrkvička. Sám Lupač na lubské houslařské škole jeden čas i učil, dvakrát vedl kurzy mistrovské školy.

Dodnes v sobě nezapře muzikanta, pomáhá v hudební škole s výukou hry na klarinet nebo saxofon. Vlastní nové housle už nedělá, ale za svou 60letou kariéru mistra houslaře postavil na čtyři stovky nástrojů.

„Pokud chcete být v něčem úspěšný, musíte se tomu plně věnovat. Kdo dělá tisíc věcí najednou, těžko v některé z nich vynikne,“ tvrdí Lupač.

Na jeho violu hraje například Jaroslav Svěcený a violu vyrobil mimo jiné i pro herce Josefa Kemra. Byla speciální, obří. Kemr prý na ni používal struny určené pro violoncello.

Když si slavný herec přijel violu do Lubů objednat, bylo to v polovině 70. let, v době, kdy v televizi poprvé dávali seriál Chalupáři s Kemrem v jedné z hlavních rolí. Hercova cesta však nevedla nejdřív do Lupačovy dílny, ale do kostela.

„Musel jsem mu pak důkladně vyprávět historii našeho kostela, on to měl vše s hudbou spojené,“ vybavuje si dnes Lupač. „To jsou zkrátka vzpomínky na celý život,“ říká.
Levná konkurence nastupuje Výrobci hudebních nástrojů mají velkou nevýhodu.

Nástroje jako zbytné zboží jsou jednou z prvních věcí, které si lidé v době zhoršující se ekonomiky odpustí. Své o tom vědí nejen v lubském Strunalu, kde kromě houslí, viol, violoncell nebo kontrabasů vyrábějí i kytary a smyčce, ale i v nedalekých Kraslicích, zaměřených na dechové nástroje.

Zejména v kategorii lacinějších nástrojů, například pro začátečníky, školy nebo mládežnické orchestry, drtí české výrobce konkurence levných výrobků z Asie. Ale snadná není ani situace u výrobců dražšíchamistrovských nástrojů.

„Po listopadu ’89 se to tu doslova hemžilo zákazníky z Německa. To je dneska pryč. Teď je sice doba e-shopů, ale to námnijak nepomáhá. Hudební nástroje, alespoň ty ručně dělané, se přes internet neprodávají. Každý zákazník si je musí nejprve podle svých požadavků objednat a pak také vyzkoušet,“ vysvětluje současná úskalí svého řemesla Tomáš Skála. Lepší zkušenost má spíš s osobními kontakty a doporučením od lidí, kteří si už jeho nástroj koupili.

Předá jednou rodovou houslařskou tradici synovi? „Uvidíme, jestli se mu láska k téhle práci rozjede. Základy má a dál to záleží jen na něm,“ říká Skála starší.

Autor:

Pracující důchodce skončil po nehodě bez příjmů. Účty poplatil díky životnímu pojištění
Pracující důchodce skončil po nehodě bez příjmů. Účty poplatil díky životnímu pojištění

Spousta důchodců si dnes přivydělává, aby zvládli zaplatit stále rostoucí výdaje a nemuseli se spoléhat na pomoc svých blízkých. Podobně tomu bylo...