Neděle 3. března 2024, svátek má Kamil
130 let

Lidovky.cz

Ekonomika

Švejnar: Kroky ČNB mohou vést k recesi, proti inflaci nepomohou. Naznačil vyhlídky do budoucna

Ekonom Jan Švejnar. foto: Jakub Stadler, MAFRA

Rozhovor
Kroky České národní banky (ČNB) mohou podstatně zpomalit tempo ekonomického růstu, a mohly by dokonce vést i k recesi. Zvýší totiž náklady českým firmám a zhorší jejich konkurenční pozici na zahraničním i domácím trhu, říká pro Lidovky.cz ekonom Jan Švejnar, ředitel Centra pro globální hospodářskou politiku na Kolumbijské univerzitě a spoluzakladatel CERGE-EI.
  5:00

Zásahy centrálních bankéřů navíc podle něj proti inflaci nepomohou, protože je hlavně dovezená ze zahraničí. Spíš ji naopak kvůli dražším úvěrům zvýší, což už se prý začalo ukazovat. Švejnar také tvrdí, že český trh práce není vyčerpaný. Firmám chybějí lidé proto, že nabízejí nízké mzdy.

Lidovky.cz: Od poloviny loňského roku, kdy ČNB začala se zvyšováním úrokových sazeb, jste kritikem takového způsobu krocení inflace. Co by se mělo v Česku dělat proti inflaci?
Všichni souhlasíme s tím, že cílem hospodářské politiky státu je zvyšování životní úrovně lidí. Zvlášť když jde o ekonomiku, která je v rozvojové fázi, což je náš případ. Od toho se pak odvíjí optimální hospodářská politika státu. Stát má fiskální, tedy hlavně daňovou páku, již drží ministerstvo financí. Druhou pákou je měnová politika, která je záležitostí centrální banky.

Tyto dvě instituce do velké míry určují, jaká míra blahobytu nebo krize nastane. A tady mám obavu, že kroky ČNB mohou podstatně zpomalit tempo ekonomického růstu, a mohly by dokonce vést i k recesi. A to by bylo velmi nešťastné, protože naše ekonomika je stále ještě pod kapacitou roku 2019. Ještě jsme co do úrovně hrubého domácího produktu nedohnali rok 2019. Přitom eurozóna už nad ním je, a Amerika a Čína jsou dokonce vysoko nad touto úrovní. Čili zaostáváme. Z tohoto důvodu musíme volit ty páky hospodářské politiky, ať už monetární, či fiskální, které nám pomohou se znovu postavit na nohy a rozvíjet se dál.

A to pomůže i státnímu rozpočtu, protože když ekonomika roste, vláda vybírá víc daní a může potom snižovat rozpočtové schodky, anebo dokonce mít přebytek veřejných financí.

Jan Švejnar (69)

  • Vystudoval ekonomii na Cornell University a Princeton University
  • V letech 1994–2003 byl ekonomickým poradcem prezidenta Václava Havla
  • V roce 2008 kandidoval na prezidenta České republiky
  • Je spoluzakladatelem a předsedou Výkonného a dozorčího výboru CERGE-EI a ředitelem think-tanku IDEA
  • Je profesorem a ředitelem Centra pro globální hospodářskou politiku na Kolumbijské univerzitě v New Yorku

Lidovky.cz: Máte tedy za to, že česká ekonomika je co do zotavování za ostatními zeměmi kvůli zdražení úvěrů v důsledku zvýšení sazeb ČNB?
Začal bych tím, že vláda byla často kritizována za to, že v době covidové krize vydávala příliš peněz na stimulování ekonomiky. Je pravda, že se vydalo hodně peněz, ale tak k tomu přistupovaly všechny země. My jsme naopak možná byli v těch výdajích umírněnější než řada ostatních. A pak je tu otázka, nakolik byly ty prostředky investovány produktivně. Zvlášť když výsledkem je, že jsme se doposud zvedli méně než průměr eurozóny nebo Spojené státy a Čína.

Pokud jde o ČNB, ta zvedla náklady úvěrování podnikům, podnikatelům i rodinám, které si berou úvěry. Takže se zvýšením úrokových sazeb zvedají náklady našim výrobcům na rozdíl od jejich konkurentů z eurozóny. Navíc se k nám kvůli razantnímu zvýšení sazeb hrne zahraniční kapitál, nakupuje koruny, a hodnota koruny se tudíž zvyšuje. Její posílení je tedy druhý efekt, který handicapuje naše výrobce. Jak na zahraničních trzích, kam vyvážejí, tak i na domácím trhu, kde jim konkuruje najednou levnější zboží a služby z dovozu. Podniky z Německa, Rakouska či Slovenska najednou oproti našim získávají značnou výhodu. Tudíž kroky ČNB způsobují zpomalení tempa hospodářského růstu a v extrémní situaci by nás mohly přivést i do recese. Doufám, že k tomu nedojde.

Lidovky.cz: Vývozcům ale silná koruna zlevňuje jejich výrobní vstupy, navíc zásadní položkou jejich nákladů jsou mzdy. A ty platí v korunách.
Za dovezené výrobní vstupy platí naši výrobci stejné světové ceny jako jejich konkurenti. Naše mzdy v korunách se s posilující korunou zvyšují oproti mzdám v eurozóně. A ČNB zvyšuje našim podnikům kapitálové náklady. Když se všechny tyto vlivy sečtou, jsou naši výrobci zvýšením sazeb ČNB podstatně handicapováni.

Lidovky.cz: Je zdražení úvěrů jediným faktorem, proč v obnově růstu zaostáváme za ostatními? Co třeba trh práce? Podnikům chybějí lidé, musejí prý odmítat část zakázek.
Česko není jediné, kde podniky říkají, že mají nedostatek pracovních sil. V mnoha jiných zemích to vidíme také. Působí zde řada faktorů. Nicméně u nás je fungování trhu práce lepší než v mnoha jiných zemích. Máme v průměru nižší míru nezaměstnanosti, protože náš trh funguje efektivněji než jinde. Lidé více přecházejí z jednoho zaměstnání přímo do druhého anebo jsou poměrně krátce nezaměstnaní. Přitom většinou přecházejí na místo, které je lépe placené, protože je spojeno s vyšší produktivitou práce.

Vládě poradí ekonomové i bankéři. Fiala zvažuje obnovu NERV, může pomoct s covidem i rozpočtem

Taková mobilita pracovních sil sama o sobě zvyšuje HDP, protože lidé přecházejí z míst s nižší produktivitou na ta s vyšší. Když se o českém trhu říká, že je přehřátý, protože je nízká nezaměstnanost, není to tak úplně výstižný popis situace. Pouze z již zmíněných důvodů nevidíme tak vysokou nezaměstnanost jako v jiných zemích.

Lidovky.cz: České podniky ovšem dlouhodobě uvádějí jako hlavní problém nedostatek zaměstnanců a rostoucí mzdy. Nedostatek lidí je v posledních dvou třech letech na prvním místě.
To je fenomén, který vidíme v řadě zemí střední, východní a jihovýchodní Evropy. Když jsou mzdy nízké, budou podniky vždy chtít hodně zaměstnanců. Čím nižší mzda, tím je větší poptávka po lidech. Takže když podniky říkají, nemáme dost zaměstnanců, myslí tím zaměstnance za mzdu, kterou momentálně nabízejí. Ale když se skoro kteréhokoliv zaměstnavatele zeptáte, zda by mohl získat víc lidi, kdyby nabídl o deset nebo dvacet procent vyšší mzdu, odpověď obvykle zní ano. Jsou podniky, které to udělaly a z nedostatku je najednou dostatek. Cena, v tomto případě mzda, vyrovnává poptávku s nabídkou. To vidíme na všech fungujících trzích.

Ceny obchodovatelných vstupů máme na světové úrovni, stejně tak ceny zboží a některých služeb a čím dál víc také nemovitostí. Jedině cena práce, mzda, je u nás podstatně nižší. Naše mzdy jsou v průměru stále na 30 až 50 procentech rakouských či německých, přitom před druhou světovou válkou a po ní jsme byli na stejné úrovni. Takže když podniky říkají, že nemají dost lidí, vlastně tím říkají, že za tuto nízkou cenu (nabízenou mzdu) nejsou schopny získat dost lidí.

Lidovky.cz: V Česku je ovšem situace taková, že v některých měsících počet lidí hledajících zaměstnání je nižší než počet nabízených pracovních míst.
Ano, to je ten samý fenomén, a kdyby byla tato místa nabízena za vyšší mzdu a s lepšími pracovními podmínkami, tak je více lidí ochotno na tato místa přejít odjinud. Jak vypadá dobře fungující tržní ekonomika? Podniky, jež nejsou dostatečně produktivní, se scvrkávají a některé nakonec zaniknou. A na trh vstupují a drží se na něm ty podniky, které jsou více produktivní, a proto schopny platit mzdy, které trh vyžaduje. Je zajímavé, že řada podniků, včetně těch, jež patří majitelům ze západní Evropy, platí poměrně nízké mzdy, stěžují si na nedostatek zaměstnanců a raději hledají a hledají, než aby zvýšily mzdy.

Zaměstnavatelé se sice halasně dožadují vyššího počtu zaměstnanců, ale nechovají se tržně v tom smyslu, že když je něčeho nedostatek, cena se zvedne a tím se situace na trhu vyrovná. A je velkou otázkou, proč nejsou české odbory v posledních desetiletích ochotny a schopny vyjednat vyšší mzdy.

Lidovky.cz: Ekonomové, včetně ČNB, ovšem hovoří o tom, že rostoucí mzdy jsou v dnešní době zdrojem inflace.
U nás tomu nebylo tak, že se začaly prudce zvedat mzdy a že to vyvolalo dnešní inflaci. U nás mzdy reagují s určitým zpožděním na zvýšení cen, k němuž dochází převážně kvůli importované inflaci.

Lidovky.cz: Kde by podle vás nyní byla inflace, kdyby ČNB bývala nechala sazby tam, kde byly před zahájením série zvyšování, tedy na 0,25 procenta?
Už delší dobu zastávám názor, že by bývalo bylo rozumné vyčkat, nezvyšovat hned sazby. To, co pět členů bankovní rady myslelo dobře, ublížilo podnikům a celkově našemu hospodářství. Zdražilo to podnikům úvěry a ony se tuto vyšší cenu důležitého vstupu také snaží promítnout do cen svých výrobků, čímž přispívají k inflaci. Je zajímavé, že do posledního čtvrtletí minulého roku, než ČNB agresivně zvedla sazby, se vyvíjela česká jádrová inflace (bez vlivu cen energie a potravin) obdobně jako na Slovensku a v řadě dalších zemí v eurozóně. Po razantní sérii zvyšování úrokových sazeb ČNB poskočila česká jádrová inflace mnohem výše. Ještě je férové připomenout, že jsou ve vedení ČNB dva lidé, kteří se od zvyšování úroků distancovali.

Vláda by neměla předčasně šetřit, míní Švejnar. V globální ekonomice podle něj dojde ke dvěma velkým změnám

Lidovky.cz: Máte odhad, kam až půjde inflace v Česku?
Naše inflace byla v minulém roce srovnatelná s inflací ve vyspělých a rychle se rozvíjejících zemích. Dá se očekávat, že i tento rok bude zrcadlit globální inflaci. Kdyby se však stalo, že by monetární politika ČNB způsobila silné ochlazení ekonomiky, popřípadě recesi a nezaměstnanost – což by samozřejmě bylo nešťastné –, pak by mohlo též dojít k ochlazení inflace tím, že v recesi místní ceny a mzdy stoupají pomaleji, nebo dokonce klesají. Pokračoval by ale případný růst cen dovážených výrobních vstupů, výrobků a služeb.

Lidovky.cz: Vidíte na obzoru něco, co by mohlo rostoucí křivku inflace ohnout opačným směrem?
Zmírnění inflace by mohlo přinést to, že podniky přestaví své dodavatelské řetězce. Z offshoringu přejdou na nearshoring. Například Francouzi nebudou vyrábět komponenty ve vzdálené Asii, ale třeba v blízkém Rumunsku. Tím se vyřeší dopravní problémy. Druhý efekt může vzejít od centrálních bank. A je tu jeden efekt, který si musíme uvědomit všichni. Když je inflace, jež přichází zvenčí, jako vyšší cena ropy, zemního plynu nebo bavlny, celá země či region, který tyto věci dováží, zchudne.

Bohatství roste těm, kdo tyto suroviny prodávají. Takže vzniká vážný politicko-ekonomický problém, a sice na koho v dané společnosti ten problém zchudnutí dolehne víc. Zda to budou víc zaměstnanci, anebo vlastníci kapitálu, zda chudší lidé, anebo bohatší lidé. Historie ukazuje, že na to nakonec nejvíce doplatí široká střední třída. Bohatí se umějí inflaci více bránit, chudí zase nemají úspory, a tudíž nemají moc co ztratit. Takže inflace je daň dopadající především na střední třídu.

Lidovky.cz: Co říkáte letošnímu státnímu rozpočtu a tomu, jak jej dnešní vláda upravila, respektive seškrtala? Deficit je oproti plánu, zděděnému po minulé vládě, o sto miliard nižší.
Pokud vláda škrtala efektivně, je to pozitivní. Příklad – zjistí se, že nějaký útvar státní správy čítá 100 lidí, ale náplň práce by zvládlo 80. Kdyby se těch 20 neproduktivních lidí uvolnilo a odešlo do soukromého sektoru, který volá po pracovní síle, pak by to bylo produktivní. Zvýšilo by to HDP a společenský blahobyt. Lidé, kteří předtím měli nulovou produktivitu ve státní správě, by najednou vytvářeli něco, co by mělo hodnotu a přispívali tak k HDP. Takže takové rozpočtové škrty by ekonomiku povzbudily.

Špatné by bylo škrtání výdajů na produktivní činnost, třeba rozvoj potřebné infrastruktury. A je dobré připomenout, že jsme si v naší novodobé historii už dvakrát přivodili recesi, v letech 2007–2008 a 2012–2013, kterou okolní země neměly a která nebyla způsobena externími šoky. Byl to výsledek špatné hospodářské politiky státu.

Lidovky.cz: A budou takové škrty neproduktivních veřejných agend stačit k vykrytí díry v rozpočtových příjmech, která vznikla daňovými změnami v důsledku zrušení superhrubé mzdy?
Nejvíce bude záležet na výkonnosti ekonomiky. Jestliže se ekonomika rozjede rychleji, bude snadnější snižovat rozpočtové schodky, a dokonce bude možné jít i do přebytku. Takže vláda by teď měla sledovat coby hlavní cíl zvýšení tempa ekonomického růstu.

Lidovky.cz: Lze podle vás udržet daně z příjmů tak, jak jsou, a výpadky příjmů z této daně trvale pokrývat škrty provozních výdajů státu a vyšším růstem HDP?
Žádoucí je zásadní daňová reforma. Je třeba zjednodušit daňový systém, zrušit dotace a méně zdaňovat práci, jejíž zdanění je kvůli odvodům na sociální pojištění velmi vysoké. Daňová zátěž by se měla přenést z práce jinam. Nikde není psáno, že se musí sociální zabezpečení a důchody hradit z daní ze mzdy. Může to být z jiných, méně distorzních daní. Ale máme dlouhodobě zvyk, že nejjednodušeji se daně vybírají právě ze mzdy. Zrušení superhrubé mzdy mělo navíc regresívní efekt – hodně pomohlo vysokopříjmovým skupinám a méně nízkopříjmovým.

Lidovky.cz: Co říkáte tomu, že je bankovní rada ČNB rozdělená na dva tábory, pět ku dvěma? Nebudí to nedůvěru mezi zahraničními investory?
To bych neřekl. Rozdílné názorové postoje jsou obvyklé i v ECB, Fedu či jiných centrálních bankách. Ale ono rané a razantní zvyšování sazeb naší ČNB je viděno jako podivné. Většina ekonomů a investorů v situaci, kdy je inflace nákladová a importovaná, nečeká, že by centrální banka takto intervenovala. Dokonce i ČNB má ve svých principech uvedeno, že na importovanou nákladovou inflaci nemůže efektivně reagovat.