Děkujeme za pochopení.
vk
písničkář
Nelze posuzovat pohnutky jednání kohokoliv. Každý žije svůj žïvot tak, jak žije. Každý se snaží porozumět vlastnímu životu a vlastnímu světu, který ho obklopuje. Každý se ale projevuje navenek a tyto projevy již hodnotit lze.
Písničkářství je závazek. Písničkář není hvězda popu, celebrita. Písničkáři vždy byli vyslovením postoje, názoru. Proto si vážím "velikánů" první generace písničkářů - Třešňák, Veit, Voňková, Hutka, Lutka, Merta. Ať si pan Nohavica vydává desky, komentuje dění. Je schopný textař, showmann, ale jeho "Jdou po mně jdou", "Dejte mi do ruky mávátko" a mnohé další už budou navždycky falešné. To mu posluchači, alespoň ti, které to zajímá, nestojí za to, aby řekl - Ano, donášel jsem, zlomili mě? Až tohle řeknou všichni, které donutili polupracovat, nastane to, co se má dít již dlouho. Pojmenujeme nikoli zlomené, nýbrž lamače. Všechny svině, které lámaly charaktery svých spoluobčanů. Ať dnes dělají cokoliv. A dojde i mnohým všeználkům, jak ohavný to býval režim.
Kanlad
p.Wolfová
P.Wolfová.Váš příspěvek mě rozesmál.Zejména ta část vašeho soukromého života a postoj vaších rodičů.
Až podezřele moc dnešních kritiků vydává na obdiv svou perzekuci bývalým režimem a téměř všichni jsou absolventi vysokých škol,jezdili na zahraniční stáže atd.Jen se rozhlédněte po současných nejvyšších.
Bratr podle tisku nejvíce pronásledovaného disidenta má akademické vzdělání,tak zv.disidenti byli financování ze zahraničí atd.
tavik
Re: p.Wolfová
Vážený pane, z Vašeho příspěvku mám dojem, že si myslíte, že se tady nikomu nic zlého nedělo. Můžu Vám posloužit osobním příkladem: Můj otec sice nebyl žádný disident a v klidu dožil důchodu,který si dneska docela užívá. Jen se v roce 1968 trochu angažoval v rámci podniku, byl předesedou ZV ROH, v němž nebyl jedniný komunista. Nijak nás neničili, jen jsme nemohli studovat (mého bratra, který byl přijat na střední školu v roce 1969, vyhodili po prvním ročníku s průměrem 2,8 za špatný prospěch), moře jsem viděl poprvé až po roce 1990, kdy jsem konečně měl nárok na pas. Nějaká Jugoška, to byl pro nás sen. Nestěžuji si, ale nebyli jsme nijak významná rodina, nikdo nás (jako Havlovy) neznal v zahraničí, nikdo se za nás nepostavil. Jen jsme žili jako obyčejní dělníci za dráty socialistického Československa.
Alexis
Obvinit bez znalosti věci?
Vstupovat do KSČ, aby děti mohli studovat je nesmysl. Vždyť kolik dětí disidentů vystudovalo bez problémů.
Podobně je to se styky s StB. Jistěže existovali agenti se stohy vlastnoručně psaných zpráv. Ale byly i vynucené schůzky. StB spoustu věcí věděla od svých agentů, ale potřebovala zlegalizovat jejich zprávy. Tak si zvala lidi z okolí svých zájmových osob na pohovory. Ti lidé odkývali to, co řekl estébák a někdy možná podepsali protokol o výslechu. Poučeni o paragrafu 158 trestního řádu a povinosti svědka mluvit pravdu. Je třeba rozlišovat a pečlivě vážit. Další věc je, že každý estébák musel plnit plán a mít určitý počet agentů a důvěrníků. Měl pár agentů-živitelů a zbytek mohla být jen kamufláž před nadřízenými. Jejich spisy pak mohly obsahovat informace, které sice měly cenu, ale byly získané jinými prostředky (agent, sledování, odposlech bytu a telefonu, kontrola pošty). Jistě nikdo z tehdejších pisatelů netušil, že někdy v budoucnosti se vše zveřejní a bude bráno za bernou minci. StB měla navíc dost času zničit důkazy a mlžit. Neměla ani tak strach z Charty a západně orientovaného odboje, ale hlavně z bývalých komunistů roku 1968 a Gorbačevových reforem.
