Plně souhlasím s autorem..prostě se to musí jednou za čas přetrpět i když mě randál který provokují taky vytáčí..koneckonců,kdo bydlí poblíž závodního okruhu v Brně mi dá za pravdu...a pokud vím ,technaři prostě tančí a propadají transu,no a co?Nevím že by někoho přepadali a plenili okolní vesnice:-)

Viděl jste někdy prostor , ve kterém se konala taková akce po jejím skončení? Asi ne. Já to viděl mnohokrát a to byla u nás akce podstatně menšího rozsahu. Hromady odpadků, pokálený lesík, do které ho se nedá rok vkročit, rozházené injekční stříkačky atp. Proč by někdo měj jednou za čas takové nepřístojnosti trpět?

Pane Čechu,nerozčilujte se,to co popisujete je k vidění na konci každého festivalu..neříkám že jsou technaři svatoušci,ale proti nájezdům fotbalových fanoušků se to nedá srovnat..přiznejte ž vás nerozčilují ani tak ti blázniví příznivci hlasitého rachotu,jako to,že si to dovolují bez vašeho souhlasu:-)Mě kupříkladu velmi čílí veškeré automobilové a motocyklové závody,ale co nadělám?NIC...

Nikoliv bez mého souhlasu. Bez souhlasu obcí a většiny občanů v nich žijících. Bez souhlasu majitelů postižených pozemků a pod. Máte pravdu v tom, že stejně nepřístojně se chovají téměř všichni příslušníci davu, ať se jedná o fotbalové "fanoušky", kteří nejsou žádnými fanoušky ale vandaly, či účasníky davových akcí typu všelijakých protestních akcí, na nichž létají vzduchem předměty a kde účastníci vyřvávají politická hesla. Ve všech těchto případech se jedná o psychologii davu, která je naprosto odlišná od psychologie jednotlivých lidí. Jde však především o to, že podobné akce vyhledávají a v nich se vyžívají většinou všelijaké nekalé živly, vybičované novináři a neziskovými organizacemi.

Je sice pravdou, že člověk je tvor společenský jenže pozor! Dav je také společenství lidí. Jde tak o to, jací lidé se v jakých společnostech obvykle vyskytují. Filmoví a divadelní diváci jsou při představení také součástí společenství, ovšem společenství , kde se projevují žádoucí emoce a nikoliv vybičované emoce nežádoucí (ničení majetku někoho jiného, nadměrný hluk, znečištění prostředí a pod.) Není to tedy společenství davové, které se projevuje zejména na shromážděních všejijakých salónních a jiných anarchistů, jejichž projevy jsou u nás špatně chápány jako projevy demokracie. Ona je ta hranice někdy velmi ošidná. Právo shromažďovat se je zajisté právem demokratickým, ne tak již však na shromážděních, kde je překračován zákon či obecně platné právní předpisy. Tam je nutno nekompromisně a zásadně zakročit.