Materialisté nechápou, že Vánoce jsou svátkem duchovním a ne materiálním. Naši předkové dávali jen dětem menší dárečky a stačilo to. K zadlužování nedocházelo.

Je to všechno takové asociální. Z dlužníků se stávají oběti. Teď jsem půjčoval v rámci rodiny pro mne nemalé peníze. Byl jsem dvakrát svi.ě. Poprvé, když jsem s půjčkou váhal a podruhé, když mne napadlo, že bych ty peníze mohl dostat nazpátek (samozřejmě píšu o půjčce bezúročné). Spousta lidí tady odmítá žít na co má.

V anglicky mluvicich zemich se tomu rika 3x F pujcovani. Bohuzel preklad ztraci smysl nebot nic z tech 3 veci nezacina v cestine na F (coz zacina v anglictine). Tady je preklad (ti co pujcuji): Rodina, pratele a dalsi pitomci. Budiz vam utechou ze jste v te prvni kategorii.

Pan Klesla si poněkud protiřečí. Za prvé píše o nějakém "našem blahobytu" a hned nato o nutnosti půjček na vánoce. Pokud použiji slovní spojení "náš blahobyt", musí v tom blahobytu žít všichni a netřeba si potom půjčovat. A nebo jsou půjčené peníze ukazatelem blahobytu? Pokud ano, tak potom o takový blahobyt nestojím. Já v blahobytu rozhodně nežii. Jde totiž o to, že pokud existuje stát, který připouští a má občany, žijící z příjmů nižších než je oficielní hranice bídy (mnoho důchodců), potom nejde o stát blahobytný.

Dovolím si nesouhlasit. Záleží totiž jak definujete blahobyt. Z historického hlediska žijeme v naprosto bezprecedentním blahobytu. Nikomu nehrozí smrt hladem ani umrznutím, pokud si to dobrovolně nevybere. I ti důchodci se mají lépe než se měli důchodci před "sametem". Problém je, že lidé si pod pojmem blahobyt představí 2m televizi, 3x ročně dovolenou u moře a každý týden narvaný vozík žrádlem. Jistě je skupina, která žije skromněji nebo na hranici chudoby, ale pořád se jedná o blahobyt. Stačí se rozhlédnout po jiných státech / kontinentech a neporovnávat se pořád s Německem. Důchodců máme v rodině už dost a rozhodně nechodí po žebrotě