S Bárou Munzarovou o tom, jak se žije v dvougeneračním domě plném herců, o rodičích a o tom, jaké to je, jet už třetí měsíc na druhý dech.
* LN Už máte syndrom primáře Sovy?
Co to je?
* LN Myslím tím to, jestli si vás lidé ztotožňují se seriálovou postavou chiruržky Pavly Barnové, kterou hrajete v Ordinaci v růžové zahradě, stejně jako si lidé ztotožňovali Ladislava Chudíka s primářem Sovou.
Tak to zatím nemám, ale je pravda, že jsem dlouho zvažovala, zda mám svůj obličej, který byl doposud spojován hlavně s divadlem, „prodávat“ dvakrát týdně jako lékařka v seriálu. Jedním z důvodů byla právě obava z toho, že se zaškatulkuji. Jenže brzy jsem zjistila, že Pavla Barnová má vlastnosti, které jsou mi blízké - třeba odhodlanost a přímost. A že mnoho situací řeší podobně, jak bych je řešila já.
* LN Ve své dosavadní kariéře jste hrála útrpné chudinky i semetriky. Teď představujete veselou, férovou „ženu do nepohody“. Jaká jste, když nic nehrajete?
Jako já sama, Bára Munzarová? Přece o sobě nemůžu sama mluvit.
* LN Proč ne? Tak co o vás říkají vaši nejbližší?
To bych se strašně chválila... (směje se). Každopádně jsem ten typ, co potřebuje, aby všichni okolo byli šťastní a spokojení, a úplně ideální je, když na tom mám zásluhu já. Třeba tím, že zorganizuji dovolenou nebo výlet. Jsem totiž poměrně akční člověk. Možná, že tím lidem občas lezu i trochu na nervy, ale teprve poté, co všechno šlape jako hodinky, mám šanci se vnitřně uklidnit, vydechnout a začít si taky užívat. Také jsem si všimla, že poslední dobou funguji jako vrba. Lidé se mi svěřují skoro jako psychologovi a mně dělá strašně dobře, že pro toho druhého, který mě zrovna potřebuje, můžu třeba jen „být“ a trpělivě naslouchat. Tuhle empatii mám po tátovi. On to umí báječně.
* LN To mě překvapuje - váš tatínek dělá spíš dojem tvrďáka než muže, který rád rozebírá něčí psychické stavy.
To je právě velký omyl. Tatínek se sice tváří nepřístupně, vypadá, jako by byl pořád naštvaný, ale to je jen jeho obrana. Jako zrozenec ve znamení Ryb je velmi citově založený. U mě je to podobné. Zjistila jsem, že i já mnohdy působím na lidi razantně až nepřístupně. V seriálu si z toho děláme legraci, někdy mi dokonce říkají Pavle, podle mojí postavy Pavly. Prostě asi někdy působím trochu jako chlap. Ale kdo mě pozná blíž, ví, že je to přesně naopak.
* LN Jaké výchovné metody jste převzala od svých rodičů (herců Jany Hlaváčové a Luďka Munzara - pozn. aut) při výchově svojí dcery Aničky?
Skoro všechno. Výchova u nás byla o dialogu. O všem se povídalo, neexistovaly žádné velké příkazy a zákazy. To se snažím praktikovat i na našeho štírka.
* LN Jak řešíte konflikty? Teď se hodně mluví o zákazu tělesných trestů. Jak se k tomu stavíte?
Když cítím, že situace, kterou prožívám s Aničkou, nebo vlastně s kýmkoli jiným, spěje ke konfliktu, tak to nějakým způsobem hodím do legrace. Humor vše odlehčí a ten druhý si v ideálním případě uvědomí, že se chová hloupě. Já si vlastně až teď, když mám dceru, uvědomuji, v jak harmonické rodině jsem vyrůstala. Věděla jsem, že ať udělám sebevětší průšvih nebo budu takzvaně padat na ústa, tak můžu přijít domů. Naši vždycky říkali: všechno se dá nějak řešit, jen si nesmíme lhát.
* LN Dodržovali jste to?
Ano.
* LN Ale to chce hodně odvahy.
Chce. To víte, že jsme si také občas vyměňovali názory, ale záleží na tom, jakým tónem se tak děje. Vždycky jsme si dávali velký pozor na to, abychom si jeden druhého nepřestali vážit, aby ani ta výměna názorů nespadla do „pavlače“, do úrovně, kdy začnou lítat slova, která se nedají vzít zpátky.
* LN Kdysi jste vyprávěla, že když jste byly se sestrou malé, tatínek trval na tom, abyste se otužovaly. Tak jste se denně sprchovaly studenou vodou. Nutí vás k tomu stále vzhledem k tomu, že všichni bydlíte pod jednou střechou?
Už jsem od toho upustila, protože mám pocit, že by mě to zabilo. Nicméně tatínek je stále stejný nadšenec i po všech operativních zákrocích a chorobách, kterými prošel. Máme zakázáno vypouštět venkovní bazén, protože se v něm denně koupe. I v zimě.
Pokračování na straně 14
Dokončení ze strany 13
Když voda zamrzne, vezme pár lešenářských trubek, které tady zbyly po přestavbě domu, a ten led roztlouká. Občas tam skočí rovnou po hlavě, protože si myslí, že ledová krusta je slabá, což má za následek pořezané předloktí a holeně. A já se ptám: tati, co jsi dělal? Ale, myslel jsem, že už to rozmrzlo...Náš děda prostě zůstal vodomilem a k zimnímu koupání zlomil i moji maminku, které to ovšem lékaři loni zakázali, protože má problémy se zády. A manžel, ten uniká s poukazem na to, že není žádný vodomil.
* LN Když už jste narazila na manžela, je jím herec Jiří Dvořák, s nímž hrajete v Divadle na Vinohradech. Evidentně jste se tedy neřídili poučkou: co je v domě, není pro mě. Je problém být spolu doma i na jevišti?
Naopak. Přesně víme, co ta profese obnáší, takže odpadá vysvětlování velké únavy v generálkových týdnech a tak dále. Ale my se teď na jevišti nepotkáváme, nehrajeme ve stejných titulech.
* LN O hercích se říká, že jsou přecitlivělí, někteří i hysteričtí a pro praktický život moc nepoužitelní. Jak se žije v domě, kde pohromadě žijí dokonce čtyři herci?
My se tomuto zavedenému klišé vymykáme. Rozhodně bych nepoužila označení hysterický ani pro jednoho člena naší rodiny. Ale je pravda, že naše maminka je občas trošku emotivnější, čemuž s oblibou říkáme, že dělá z komára velblouda. Emotivní jsme ostatně všichni, ale neprojevuje se to boucháním dveří. Práci si domů nenosíme. Nemyslím tedy scénáře, ale spíš to, jak někteří herci sáhodlouze řeší, co zahráli dobře a co ne, a nechávají v sobě představení takzvaně doznít do ranních hodin v divadelním baru... Tohle u nás nikdy neprobíhalo.
* LN Takže vám mezigenerační soužití vyhovuje? Nechtěla byste se osamostatnit?
Ne. Proč? Připadá mi, že tím, jak jsme tady všichni pohromadě, je život bohatší, pestřejší. Vím, že se nebudu nikdy nudit. Navíc naše Anička je pořád obklopená někým z rodiny. Nejvíc je s ní dědeček, moc rád se o ni stará, vyzvedává ji ze školky, hrají si. A babička, pokud nemá práci, nezůstává vůbec pozadu. Vůbec nevím, co bych si bez nich obou počala.
* LN Jediný člen rodiny, který se vaší herecké hegemonii vymyká, je vaše starší sestra Tereza. Čím to je?
Ji herectví nikdy nepřitahovalo. Vystudovala vysokou školu zemědělskou, ale nakonec z ní je městská policistka v Kutné Hoře. Žije také s městským policistou na vesnici, kde chovají koně, psy, ovce, pštrosy, holuby a mnoho jiných zvířat. Pro Aničku je to tam ráj.
* LN Ještě se vrátím k Ordinaci v růžové zahradě. Proč vám tam dali paruku?
Čistě z praktických důvodů, protože na Nově jsem hrála i v seriálu Místo v životě a v Pojišťovně štěstí a tam jsem byla ve svých přírodně kudrnatých vlasech. Seriál Ordinace v růžové zahradě mě chtěl s hladkými vlasy, ale při představě, že bychom je musely každý den žehlit a mně by z nich zakrátko nic nezůstalo, jsme od toho s maskérkami nakonec upustily.
* LN Nenalíčenou a bez té paruky bych vás na ulici asi nepoznala.
To jsou takové moje mimikry. Často chodím ven nenalíčená a kolikrát chytnu pohled, „to snad nemůže být ona!“. Jsem spíš sportovní a praktický kozoroží typ, takže svoji vizáž moc neprožívám. Ostatně na nějaké krášlení není čas. Když po šesté ráno odjíždím na natáčení, nestíhám vůbec nic. Zato když je nějaká slavnostní chvíle, tak se ráda načančám, a pak je to najednou takový zlom, že všichni okolo padnou údivem.
* LN Díváte se na sebe každé úterý a čtvrtek v televizi?
Ne, protože v tom čase buď uspávám Aničku, nebo mám představení.
* LN Co říkáte na výtky těch, že seriálová tvorba je vlastně fabrika, že o žádné velké umění nejde?
O tom bychom mohly mluvit hodiny. Tohle je teď žádáno, tohle se teď točí. Upřímně řečeno, na začátku byl můj motiv zabezpečit rodinu, protože jsem měla dvouleté období, kdy moc práce nebylo. Ale věděla jsem, že pokud do něčeho takového vstoupím, rodina bude vlastně bez maminky a hlídání se přesune na moje rodiče. Přišla jsem mezi nové lidi, s nimiž je mi strašně dobře. Nikdo tam nemá hvězdné manýry. Na to prostě není čas. Všichni jsme na jedné lodi a věřte mi, že bez obětavých kostymérek, maskérek a všech členů štábu bychom byli v koncích. Naši zlatí produkční Jitka Musilovou s Danem Šůrou, kteří dávají dohromady natáčecí plány, tam v podstatě bydlí, a aby se z toho návalu práce nezhroutili, fungují někdy jen díky bylinkám...Ale já bych ani tu kvalitu nezpochybňovala. Zrovna včera jsem točila jeden obraz, kde bylo sakra co zahrát, a najednou člověk zjistí, že když „pustí“ něco, co si odžil, na place to ztichne a paní skriptka pláče před monitorem... Zažila jsem v tom návalu i pár takových momentů a kvůli nim mi to za to stojí.
* LN Jaké máte ohlasy na svou roli?
Zatím samé dobré. S údivem zjišťuji, kdo všechno se na seriál dívá -od doktorů, přes lidi z branže, kteří dříve tvrdili, že by se na to v životě nekoukali, a pak člověk zjistí, že přesně vědí, oč tam běží.
* LN Máte milující rodinu, práci, která vás těší. Vypadáte šťastná. Po čem ještě můžete toužit?
Řekla jste to přesně. Jsem teď strašně šťastná, i když jsem se silami úplně nadoraz. Od 6. prosince, kdy jsem začala Ordinaci točit, jedu na nějaký druhý dech. Spím průměrně pět hodin denně. Ono si i to tělo nějak zvykne na vypětí a stres. Zase jsem se přesvědčila o tom, že člověk, když už si myslí, že nemůže, tak ještě může. Točila jsem třeba se zánětem oka a byla jsem bratelná pouze z jedné strany. Mám neustálý problém s imunitou. Ale to všechno se dá vydržet. Záleží hodně na psychice. Já momentálně prožívám naplnění ve všech oblastech života. Mám úžasnou rodinu, mám kde bydlet, dělám práci, která mě těší, amám výborné přátele. Co si přát víc? Snad jen to klišé, aby to takhle zůstalo a abychom byli zdraví. Ježiš, já jsem ale patetická! (směje se)
* LN Zítra začínají Velikonoce. Jak jste je slavili, když jste byla dítě?
Maminka nám vždycky řekla, že zajíček pro nás nechal na zahradě sladkosti, a my jsme je se sestrou hledaly. Zaměstnala nás takhle na celé dopoledne, než stihla uvařit slavnostní oběd. Koledu jsme ale nesnášely, většinou jsme koledníkům vůbec neotevřely a předstíraly jsme, že nejsme doma. I dnes se nechám vyšupat jen s krajním sebezapřením. Mně prostě koledování v Praze připadá nepatřičné. Když byla moje Anička menší, tatínek, který je věřící, s ní chodil do kostela a pak jsme odjeli na chalupu. Vždycky jsem si dost zakládala na velikonoční výzdobě - travička, narcisky, vajíčka...Letos tohle bohužel neproběhne. Není čas, protože točím od rána do večera. Je mi to líto snad jen kvůli Aničce, ale ta půjde s dětmi koledovat, takže si to určitě hezky užije.
***
Curriculum vitae
Barbora Munzarová (36) je dcerou herců Jany Hlaváčové a Luďka Munzara. Po studiu DAMU hrála pět sezon v plzeňském Divadle Josefa Kajetána Tyla. S manželem, hercem Jiřím Dvořákem, vychovává pětiletou dceru Aničku. S ní Barbora a její maminka sdílí šatnu v pražském Divadle na Vinohradech, kde je v angažmá i její muž. Spolu se objevili v rolích zamilovaného páru v televizním filmu Vůně vanilky a manžele si zahráli v seriálu Pojišťovna štěstí. Na vinohradské scéně si mj. zahrála Desdemonu v Othellovi, ve hře bratří Čapků Lásky hra osudná nebo v muzikálu Donaha! Hraje také na Shakespearovských slavnostech. Od loňského prosince natáčí roli chiruržky Pavly Barnové v druhé sérii seriálu Ordinace v růžové zahradě. Mnoho diváků si ji oblíbilo stejně jako populární Gitu v podání Daniely Šinkorové, která seriál opustila. Jako pouhá náhrada za Gitu si však nepřipadá. Produkce s ní o vstupu do seriálu jednala ještě před odchodem Šinkorové. V tomto roce se objeví ještě ve 3. řadě Nemocnice na kraji města, kde si zahraje dceru MUDr. Karla Sovy mladšího. Žije s manželem, dcerou a rodiči v domě v Praze-Modřanech.
