Šéfkuchař a gastronom Zdeněk Pohlreich má k autům pozitivní vztah, ale také realistický. „Auta mám rád, asi jako každej chlap. Ale nešílím z toho,“ hodnotí. Řidičský průkaz si udělal hned, jak to bylo možné, v osmnácti letech.
Řídit začal v roce 1975. Pak vystřídal různé automobily. „Měl jsem škodovku stodesítku, dvoudveřové 110 R Coupé, Fiat 127, Škodu 120 GLS, Clio...“ Nakonec zůstal věrný japonským autům. A to dokonce stejným typům, které se mu osvědčily. Vystřídal čtyři Mazdy 323 po sobě a nyní jezdí ve své již třetí Toyotě Avensis, tentokrát v praktičtější verzi kombi.
V autě stráví Pohlreich hodně času. „Za rok najedu poměrně dost, tak 55 000 kilometrů,“ vypočítává. Proto ocení spíš praktickou stránku věci. „Mám rád auta spolehlivá, chci od nich, aby mě pohodlně a bezpečně dovezla, kam potřebuju.“ Se svým dnešním autem je spokojený. „Maximálně,“ dodává. Svezení s něčím exotičtějším však neodmítne. „Během natáčení pořadu Ano, šéfe jsem se měl možnost svézt v Lamborghini Gallardo. To byl můj zatím nejsilnější motoristický zážitek.“
Takzvané „auto snů“ Zdeněk Pohlreich neřeší. Líbila by se mu spíše příjemná projížďka. „Chtěl bych si v nějakém autě projet večerní Champs Élysées.“
