Pondělí 17. června 2024, svátek má Adolf
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Dvakrát o Irsku

Česko

POSLEDNÍ SLOVO

Nečti dneska Vaculíka, protože dostaneš mindrák a už nikdy nic nenapíšeš, pravila moje žena včera u snídaně. Do toho zavolal pan Zvěřina z Lidovek, abych udělal na záskok dnešní Poslední slovo za Tomáše Baldýnského. Hned jsem si vzpomněl na to, jak pár let po revoluci napsal Petr Hájek v Reflexu asi čtyřicetiřádkový článek o Ludvíku Vaculíkovi a ten mu na něj v příštím čísle odpověděl v několika větách zhruba takto: „V tomto se autor mýlí, toto nenastudoval, v tomto má částečně pravdu, ale vzápětí ji sám popírá. Ten člověk to snad nepsal ani dva dny.“ A já na to mám dnes, vážený pane Vaculíku, dvě hodiny. Je toto možné? To snad abych se uchýlil k volnému proudu asociací akademika Zdeňka Nejedlého.

Měli jsme v pondělí v Činoherním klubu premiéru hry Hrdina západu, kterou napsal John Milton Synge. Sto let starý příběh patří mezi hry skandální a slavné. Slavnou hra zůstává právem i nadále, protože patří mezi klenoty nejen irského, ale i evropského dramatu. Skandální už dávno není, neboť problém otcovraždy, to, že syn praští tatínka rýčem do hlavy, je dnes čin téměř běžný. Běžné je i to, že otcovrah se stává přes noc celebritou. Jenom nebydlí ve vile VyVolených, ale v irské hospodě. Na inscenaci sešlo se dvanáct herců a skupina Shannon hrající irskou muziku. Tahle komediantská parta se ke společné produkci sešla poprvé. Mnozí se poznali teprve na place. A souhra se daří, jakkoli je těžké proniknout do tajemství hry, kterou napsal velký dramatik a básník v jedné osobě. Daří se, doufám, aby „každá věta měla svou vůni jako ořech a jablko“ (Martin Hilský). A i když jde o drsnou hru, je v inscenaci jistá naděje a očistný smích.

Proč tady o tomto irském příběhu píšu? Jednak, abych nás pochválil, protože to za mě nikdo neudělá, ale hlavně proto, že se mi to jako Zdeňkovi Nejedlému hodí do krámu. Večer hrajeme fotbal proti Irsku. V San Marinu hrálo naše národní mužstvo s teamem pošťáků, instalatérů, bankovních úředníků, prostě lidí, kteří se fotbalem neživí. Naši profesionálové s nimi měli plné nohy práce. Při tom tahle fotbalová parta už spolu hraje snad sto let. Možná, že mě večer překvapí a já se jim rád omluvím, ale moc tomu nevěřím. Je cosi shnilého ve fotbalu českém. Jeden hráč hajluje, druhý čurá na Václaváku. Celý ten náš fotbal je taková zelňačka uvařená ze špatného zelí. A špatné zelí se pozná podle toho, že má nekvalitní košťál. Ryba smrdí od hlavy, zelí od košťálu. Naší kopané chybí jiskra a to, co dělá hru hrou. Aby i fotbalové představení byl radostný a estetický zážitek, a ne upocená a zlá hrubost bez jakéhokoli humoru. „Humor je zkouškou etiky a žádné zlo není vtipné“ (Synge). A tak vše dobré na světě vzniká z hravosti a snů.

A některé sny se i splní. Malíř Antonín Sládek měl výstavu v Boskovicích. V knize návštěvníků objevil tento zápis: Jitka Komárková, 10 let, Znojmo, Jarošova 29, poštovní směrovací číslo 669 02. Výstava je Úžasnáááá! Spoustu obrazů z Paříže. Škoda, že jsem tam nebyla. Do Paříže pojedeš, Jitko. Dneska už se to smí.

***

Je cosi shnilého ve fotbalu českém. Jeden hráč hajluje, druhý čurá na Václaváku.

O autorovi| MICHAL PAVLATA, Tomáše Baldýnského tentokrát zastupuje herec Michal Pavlata

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!