Číselné hodnocení restaurací je těžká věc, protože proměňuje jemné odstíny názorů v jedinou číslici. Jenže ne každý podnik označený čtyřmi hvězdičkami je opravdu hit a ne o všech kavárnách s mizerným číselným ohodnocením se dá říct, že je radno se jim vyhnout. Jeden příklad za všechny: Art Café u Irmy, skromná restaurace a kavárna, kterou si na svém imaginárním seznamu podniků na Starém Městě můžete s klidem zařadit až úplně nahoru.
Především byste si neměli nechat ujít zdejší atmosféru. Do malé jídelny se vejde jen deset malých stolků a když sem člověk přijde v pondělí odpoledne, může se tu klidně cítit jako v nabitém kabaretu nebo v nějaké avantgardní divadelní hře plné kradmých pohledů a zaslechnutých útržků rozhovorů. Zkuste se zeptat obsluhy, co to mají na talíři u sousedního stolku, a dost pravděpodobně vám češtinou s ruským nebo německým přízvukem odpoví soused sám.
Co je to atmosféra?
Pokud hodnotíte atmosféru restaurace podle počtu vláken ve lněných ubrouscích, asi vám neunikne, že U Irmy se používají levné papírové. A jestli jste přesvědčeni o tom, že vám bude chutnat lépe v restauraci s designem od Barbory Škorpilové, asi vás zrovna nenadchnou křídové čmáranice, které tu na stěnách zanechali hosté podniku. Jestli ale máte rádi podniky s opravdu vřelou sousedskou atmosférou, takové ty hospůdky, kde můžete zapříst hovor v několika jazycích s hosty od sousedního stolu, bude se vám u Irmy asi líbit. Jinými slovy, tenhle podnik je váš, pokud patříte ke stolovníkům, kteří o atmosféře restaurace usuzují - z její atmosféry.
U Irmy ale mohou nabídnout daleko víc než jen dobrou pohodu. Na jídelním lístku sice najdete pizzu a těstoviny na několik způsobů, znalci sem ale chodí na něco jiného: na poctivou gruzínskou kuchyni, jakou v Praze bohužel jinde nenajdete. Kdyby se našla nějaká další restaurace, která by dovedla udělat tak dobrý dolmas, jaký vaří u Irmy (169 Kč), finančně by pravděpodobně přežila už jen z mých návštěv. Jde o hromádku plněných vinných listů v hovězím vývaru, jaké se dělají i v Řecku a Turecku -v těch gruzínských je ale daleko víc chuťově výrazného masa, takže uvnitř se podobají spíš párkům nebo klobáskám. Řeknu jen tolik, že jsem vyrůstal v rodině, kde se dolmas jedl, ale lepší než tenhle jsem ještě neochutnal.
Naprosto skvělé jsou i bylinkové červené fazole (89 Kč), studený pokrm z do měkka uvařených červených fazolí dochucených červenou cibulí, semínky granátového jablka a několika lístky koriandru navrch. Fazole jsou naloženy v octu s příchutí citronu, oregána a tymiánu, a když se vám poštěstí, že se k soustu s lehce nakyslými fazolemi dostane granátové semínko a praskne vám na jazyku, budete si připadat skoro jako v ráji. I když tyhle fazole chutnají díky koriandru a oregánu podivuhodně mexicky, jsou jen poupravenou verzí tradičního gruzínského pokrmu zvaného lobio. Do současného chladného počasí se ale hodí spíš předkrm s názvem Specialita SSSR - velmi dobrý boršč (79 Kč) plný bílé cibule, červené řepy, velkých kusů brambor a lehce zauzených kousků měkkého hovězího.
Dalším tradičním předkrmem je sýrový chleba chačapuri (149 Kč). Ten, co jsem zkusil, byl ale trochu moc tlustý, těsto mazlavé a příliš slané. Víc mi zachutnal chléb lavaš (30 Kč), i když byl tlustší než ten arménský, na který si vzpomínám z dětství, a podobal se spíš řeckému pita chlebu. Kterýkoli ze zmíněných chlebů ale dobře poslouží coby příloha k neobyčejně dobrému čachochbili (149 Kč), husté směsi kuřecího masa dušeného s červenou paprikou a rajčaty, která báječně voněla nejspíš po libečku. Skvělé bylo i sacivi (139 Kč), pokrm z tmavého kuřecího masa ve vynikající husté omáčce z vlašských ořechů, která masu dává zemitou, kořeněnou chuť a lehce smetanovou konzistenci.
Obě tato jídla jsou daleko lepší než chinkali (149 Kč), mísa hovězích knedlíčků, které byly lepkavé a mazlavé. Stejně jako mi lobio připomínalo mexické fazole, chinkali se zase podobalo tchajwanským vepřovým knedlíčkům, a i když se dalo sníst, příště bych si rozhodně dal raději čachochbili.
Trochu drahý čistič nábytku A nedoporučoval bych ani jejich gruzínské víno. Červené by se skvěle hodilo, potřebujete-li doma vyčistit nábytek, jinak vám ale těch padesát korun za dvě deci nestojí. Bílé víno mají daleko lepší, což jinými slovy znamená, že bez úhony přežijete i druhou sklenici.
Znalci piva si ale určitě všimnou, že Café U Irmy čepuje Bohemia Regent (40 Kč za půllitr) - pivo jednoho z nejlepších malých pivovarů u nás. Jejich tmavý ležák, který tu také čepují, je pivo jako křen: s bohatou, „kávovou“ chutí, jejíž hořké tóny perfektně vyvažují chuť sladu. Jídlo, které tu vaří, by si sice nejvíc rozumělo s kvalitním červeným vínem, když ale vezmu v úvahu zdejší nabídku čističů nábytku a srovnám ji s lahodným Regentem, je moje volba - půllitr tmavého - jasná.
Art Café U Irmy je zkrátka jedním z těch míst, která se vymykají hodnocení. Za posledních osm let jsem navštívil všechny luxusní a slavné restaurace v Praze, ale nikde jsem se nesetkal s tak živou, přátelskou atmosférou jako tady - papírové ubrousky sem, papírové ubrousky tam. Obsluha je sice občas trochu neohrabaná a zapomnětlivá, zato ale pozorná a laskavá. Když vezmete v úvahu ceny zdejších gruzínských jídel a jejich kvalitu, Café U Irmy vám rázem vyskočí až na vrcholek seznamu a nebudete se moci dočkat, až sem zase půjdete. A že je dostatek známějších restaurací, o nichž se totéž říct nedá!
gurmánská bomba překvapivě dobré průměr nic moc raději se vyhnout Recenze je nezávislá, náklady platí výhradně redakce Lidových novin.
Art Café u Irmy
Karolíny Světlé 35
Praha 1-Staré Město
Po-Ne 15.00-2.00
Tel. 775 565 868
Evan Rail
recenzent restaurací
Celkový dojem
Jídlo
Obsluha
Atmosféra
