PRAHA Úspěšná inscenace Dostojevského hry Bratři Karamazovi, která je na repertoáru Dejvického divadla už sedmý rok, inspirovala režiséra Knoflíkářů, Roku ďábla a Příběhů obyčejného šílenství k natočení filmové verze. Petr Zelenka ovšem nechtěl pouze přenést divadlo na plátno, a tak přišel s nápadem obohatit divadelní interpretaci o další vrstvu vyprávění. „Kolem divadelní jsem rozvinul ještě jinou realitu, jiný příběh, jehož součástí jsou i diváci tohoto představení,“ vysvětluje Zelenka.
Filmový příběh se odehrává v současném Polsku. Do Krakova přijíždí skupina pražských herců v čele s režisérem inscenace (Roman Luknár), aby na festivalu v alternativním prostoru oceláren uvedla Bratry Karamazovy. Na pozadí divadelní zkoušky sledujeme osudy hereckého souboru, komické příběhy herců i režiséra. Do děje zasahuje i osobní tragédie jednoho z diváků, který vysloví nezvyklé přání: chce, aby herci zahráli pouze pro něj. Zkouška se promění ve strhující představení, skutečné drama se ovšem neodehrává na jevišti, ale v hledišti...
Zelenka do značné míry zachoval herecké obsazení známé z divadelního nastudování v režii Lukáše Hlavici. V hlavní roli cynika Fjodora Karamazova tedy uvidíme Ivana Trojana, jeho čtyři syny hrají David Novotný, Igor Chmela, Martin Myšička a Radek Holub. Do případu otcovraždy, kolem níž se Dostojevského hra točí, jsou zapleteny i dvě ženy; jednu hraje Lenka Krobotová, druhou Michaela Badinková. Ta, stejně jako další z dámské části ansámblu Lucie Žáčková, patří k Zelenkově inovaci v obsazení.
Hlavními komiky filmu jsou podle Zelenky Trojan a Holub. „Film je sevřenější, silnější a také jednodušší, a tím i údernější než divadlo. Je to to nejlepší, co ze sebe Dejvické divadlo vydalo. Až to diváci uvidí, pochopí, co to znamená, když se mluví o divadelním souboru, který v jistém smyslu může připomínat dobře sehranou rockovou kapelu,“ dodává Zelenka.
Většina filmu vznikala v Hrádku u Rokycan v dosud funkční „fabrice“ na výrobu ocele. „Příběhy obyčejného šílenství byly filmem z letištního skladiště, Karamazovi jsou filmem z oceláren. Industrie mě vždycky přitahovala,“ komentuje volbu prostředí režisér.
Podle něj by podtitul filmu mohl znít „Žijeme jak zvířata, ale chceme se modlit“. Karamazovi v jeho podání nejsou prý jen psychologickou sondou do zpustošené ruské duše, ale reflektují aktuální téma odpovědnosti člověka za své činy: „Zajímá mě motiv odpovědnosti intelektuála za myšlenky, které sám hlásá, a to ve společnosti, jež ztratila víru v boha a s ní i základní morální instinkty. Co se stane, když ve jménu našich idejí, podle našeho návodu někdo zavraždí jiného člověka?“ Karamazovi vznikají v českopolské koprodukci. Za českou stranu film produkuje Čestmír Kopecký, širokoúhlé záběry pořídil Alexander Šurkala. Premiéra filmu, v němž by neměl chybět typický zelenkovský humor a mystifikace, je ohlášena na 24. dubna příštího roku. A co mají diváci očekávat? „Hodně emotivní, napínavý a silný film s nejlepšími herci, jací v současné době v Čechách hrají. Nic víc a nic míň. Jsou to silná slova, ale mohu si je dovolit, nechválím jen svou práci. Jsem pouze adaptátorem geniální předlohy a pokračovatelem toho, co na jevišti tak skvěle zrežíroval Lukáš Hlavica. Můj příspěvek spočívá snad jen v tom, že jsem rozpoznal potenciál tohoto textu a tohoto představení a přesvědčil pár desítek lidí, aby tomu věnovali svůj čas a energii,“ shrnul svůj projekt Zelenka.
