Podle zatím nepravomocného rozsudku dostal strýc trest 12 měsíců s podmínečným odkladem na zkušební dobu 24 měsíců a pořadatel Bohumil Báša trest 16 měsíců s odkladem na 30 měsíců.
Matce, otci a sestře zemřelého chlapce mají také odsouzení nahradit škodu, každému z rodičů přes 900 tisíc korun a sestře 750 tisíc korun.
Soud naopak obžaloby zprostil tetu chlapce a řidiče nákladního auta, kteří neměli šanci tragédii zabránit. Všichni obžalovaní u soudu odmítli vinu.
Pořadatel Báša a strýc zemřelého chlapce zvažují, stejně jako státní zástupkyně, odvolání proti dnešnímu verdiktu. Případem se tak možná bude zabývat Krajský soud v Praze. Oběma mužům hrozí až šest let vězení.
Soud při svém dnešním rozhodování vycházel z výpovědí obžalovaných, celé řady svědků, posudku znalce i výsledků vyšetřování policie. „Největší pochybení bylo na straně organizátorů závodů i osoby, která měla hocha hlídat. Došlo tak k dopravní nehodě, která je obrovskou lidskou tragédií pro všechny zúčastněné, zejména pro pozůstalé po usmrceném chlapci,“ řekl v odůvodnění rozsudku soudce Štěpán Jirounek.
Obžalovaní měli být více obezřetní, řekl soud
Podle něj nehoda nebyla výsledkem náhodné situace, kterou nebylo možné na akci, jakou jsou závody těžkých nákladních vozidel v terénu předvídat. „Obžalovaní si měli uvědomit větší míru možného rizika a dbát větší obezřetnosti, ta ale z jejich strany vynaložena nebyla,“ dodal soudce.
Žalobkyně Klára Loudová vidí také zásadní důvody tragédie v nedostatečné organizaci závodů z hlediska zajištění bezpečnostních opatření, zejména v místech kontaktu vozů s diváky, která byla v podstatě nulová. Vstup na vlastní nebezpečí podle ní nevylučuje odpovědnost pořadatele. Rizika, která s sebou závody v truck trialu a podobné akce nesou, byla podle Loudové v pískovně v Černuci hrubě podceněna.
Jak dále uvedla, zodpovědný je i strýc poškozeného, který ho měl na starosti. Měl být více ve střehu a dítěti věnovat větší pozornost. Ve své závěrečné řeči se ale státní zástupkyně neztotožnila s verdiktem soudu o nevině řidiče závodního vozu.
„Vjel do prostoru, kde nebyla stanovena žádná pravidla pro pohyb aut a chodců. Kvůli ztíženému výhledu z kabiny do stran měl být více opatrný. Mohl snížit rychlost, poté, co vyjel zpoza horizontu zastavit a zatroubit, aby na sebe upozornil, nebo požádat pořadatele, aby jeho automobil některý z nich doprovázel,“ konstatovala Loudová, která v průběhu hlavního líčení změnila postoj k tetě zemřelého chlapce, která i podle ní za tragédii nemohla.
Loudová je přesvědčena, že pokud by alespoň některý z obžalovaných zachoval určitou míru obezřetnosti, bylo možné nešťastné události předejít. „Stačilo by, kdyby například organizátor akce zakázal vstup na závody tak malým dětem. Je totiž otázkou, zda na takovou adrenalinovou akci děti vůbec patří. Došlo k neštěstí, které zasáhlo rodinu chlapce i životy obžalovaných,“ konstatovala ve své závěrečné řeči státní zástupkyně.
„Není důležité jestli a jak mě soud ještě potrestá. Už jsem potrestaný dost a následky té události si ponesu po zbytek života,“ svěřil se ještě před vynesením rozsudku chlapcův strýc.
Řada očitých svědků u soudu uvedla, že chlapec vběhl pod kola auta sám. „Všechno bylo velmi rychlé. Naproti nám vyjela tatra. Muž s dítětem šli po straně. Zdálo se mi, že automobil jel dost rychle, odhaduji tak 30 až 40 kilometrů v hodině. Viděl jsem dítě, jak se po několika vteřinách, kdy se auto objevilo, dostalo pod kola. Asi bylo možné očekávat, že by se tam mohlo auto objevit. Vůz byl slyšet už ve chvíli, kdy ještě nebyl vidět. Rodina šla, chlapec šel v jeho blízkosti, nevím ale zda ho držel za ruku. Zdálo se mi, že vůz jel moc blízko lidí, přestože tam bylo dost prostoru. Řidič po nehodě vůbec nevěděl co se stalo. Lidi na něj křičeli, že přejel dítě. V místě nebylo vyznačeno, kudy mají chodit lidé a kudy jezdit auta,“ vypověděl svědek.
Podle soudního znalce z oboru dopravy měl terénní automobil speciální dezén pneumatik, který je schopen strhnout i dospělého člověka. Vůz jako speciál má navíc pancéřovanou kabinu s horším výhledem, která měla primárně při bojových akcích chránit posádku. Pokud je někdo v těsné blízkosti vozu, řidič ho nemá šanci vidět. Posudek tak pomohl obžalovanému šoférovi.
„Z technického hlediska nemohl střetu s chodcem zabránit. Chodci i kvůli hluku o voze včas věděli a měli čas uhnout stranou, ale nevím jaká byla přesně v daný okamžik zvuková kulisa v okolí. Vzhledem k tomu, že se dítě dostalo až do boku vozidla svědčí o jeho aktivním pohybu směrem k autu,“ uvedl znalec.
