kdo by měl být potrestán

Dobrý den,

ráda bych se přidala k diskuzi na téma, které mě zaujalo, i když s pěstounstvím nemám osobní zkušenost. Obdivuju odvahu ivany, která se dokázala poprat s něčím, co je hodně obtížné a složité. Přesto mi zůstává rozum stát nad skutečností, že je možné někomu svěřit do péče takové množství dětí, a to i přesto, že existuje negativní psychologický posudek. Neumím si představit pečovat o více než 3 děti, natož se složitým příběhem ( z kojeneckého ústavu, ať už romské či neromské). Jak je možné, že tohle náš právní řád umožňuje, sociální systém neodchytí? Už z počtu dětí, které ona rodina podobně jako manželé Rosnerovi měla v pěstounské péči, je naprosto zřejmé, že bude problém s utvářením hranic u obou manželů pěstounů. Je to tedy naší lhostejností k osudům podobně nešťastných dětí, nebo obrovské selhání sociálního systému? Kdo by si tedy měl jít odpykat nějaký trest - manželé pěstouni nebo ti co jim děti svěřili nebo sociální pracovníci, co rodinu dostatečně nekontrolovali, potažmo my všichni, jejich učitelé, sousedé? Budu ráda za další odborné i laické příspěvky, Ivana

dik za odvahu mluvit

O přístupu

Dobrý den,

ráda bych reagovala na článek paní Kvačkové o pěstounské péči a diskuzi, která se po uveřejnění rozvířila. Téma se mě osobně dotýká a proto reaguji.

Systém pěstounské péče je třeba reformovat. K tomu je v demokracii třeba problém zviditelnit a pokusit se naznačit, že by to mohlo jít i jinak. Není mi jasné jak motivovat či donutit sociální pracovnice aby se zajímaly o skutečné dění v rodinách a ne o počet postelí, jestli je při ohlášené návštěvě vytřeno a jestli jsou správně vyplněné papíry...

Ale existuje skupina lidí, kteří mají vážný zájem o osud dětí svěřovaných do pěstounské péče a snaží se najít možnosti jak rodinám se svěřenými dětmi dělat skutečnou podporu a ne pouze namátkové kontroly při nichž se stejně nic moc nezjistí. Pro zájemce více informací např. na http://www.natama.cz" target="_blank" rel="nofollow">http://www.natama.cz 

Sama si představuji, že děti by měly být svěřeny osobám, které jsou velmi dobře poučeny (nadšení nestačí), během přípravných seminářů také zjistí něco o sobě a třeba i o svém partnerství. Kontakt s pěstouny by se z roviny kontrol měl přesunout do roviny spolupráce a podpory ze strany svěřující organizace. Znají-li se obě strany osobně a mají spolu pravidelný kontakt, výrazně se snižuje riziko, že by bylo doporučeno přijetí dalšího dítěte ve chvíli, kdy mají pěstouni vážné zdravotní či existenční problémy a pod. Koncepce velkých pěstounských rodin mi také moc nesedí. I dvě děti dají člověku v roli rodiče "zabrat" a netuším kde se berou superrodiče, kteří by měli v pohodě zvládnout třeba i 6 a více obvykle traumatizovaných a tím pádem v péči náročnějších dětí. Nechci snižovat obětavost pěstounů, jsem přesvědčena že je PP lepší řešení než dětský domov, ale volám po uvážlivém přístupu při přidělování dětí do rodin. Svěřit dítě do péče osobě, která si tím řeší své vlastní osobnostní problémy (a tato skutečnost je uvedena v psychologickém posudku), do rodiny, kde je před umístěním odhaleno týrání, to je prostě neuvěřitelný šlendrián, který nelze obhájit

Re: O přístupu

Dobrý den,

jsem moc ráda za článek i váš názor, protože mi přijde, že je to opravdu složitá záležitost, kterou je potřeba posunout směrem k civilizovanému světu. Nevím, zda jsou rodiny s více než 6ti dětmi v pěstounské péči běžné i v zahraničí, podle mě je to holý nesmysl, s tím s vámi naprosto souhlasím. Už to množství "přidělených" dětí, které bylo v původním článku, na který reagujete, zavání nějakým problémem s utvářením hranic ze strany rodičů-pěstounů. Příběh Ivany se mnou hluboce otřásl, obdivuji jeji odvahu, kterou musela sesbírat při vyprávění svého příběhu. Ale nejhorší je na tom hlavně fakt, že náš sociální a právní systém podobnou věc umožňuje a není schopen zareagovat, přestože jsou jasné signály, že zde není něco v pořádku.

Pěstounská péče je šancí na život v rodině, ale pokud je toto prostředí patologické, je potom otázkou, zda není lepší volit jinou variantu - např. s.o.s. dětské vesničky.

Ivana

kdo prideluje deti?

Precetla jsem si jeste jednou cely clanek. Napr. cituji z nej: "Řekl, že o problémech ví, že v papírech je zanesena i kauza někdejšího týrání Ivaniny mladší sestry a že další děti už do rodiny nepůjdou. Přišly ještě čtyři." Jak je mozne, ze nekdo kompetentni (????) prideluje dalsi deti, kdyz pestounka ma v papirech, ze jedno dite uz tyrala? "Sleduji" i clanky o Rosnerovych a napada me to same, kdo jim dal daval deti, kdyz uz byli sami vazne nemocni (napr. po mrtvici) a starnou. Kdo jim dal deti, kdyz psycholog jim doporuceni k pestounsrtvi pred dvaceti peti lety nedal. A ke konci tohoto clanku je veta: ze prichazeji dalsi deti. Takze je to vic aktualni nez se zda na prvni pohled. Asi by se s tim ta pani nesverovala novinam, kdyby to bylo neco dvacet let stareho. A ze selhavaji socialni pracovnice, protoze je jich malo a maji malo penez .... To je skvele. A ti psychologove a rodinni terapeuti maji taky malo penez, tak ... budem vsichni pracovat jen do vyse platu.

Taky jsem si rada precetla, jak se s necim tezkym z detstvi nekdo vyrovnava v dospelosti.

Bylo by fajn, kdyby zareagovali i nejaci odbornici. Nebo napsali odborny clanek do novin, jak ma vypadat uspesna PP a jestli je nekdo, kdo opravdu dohlizi nad tim, jak se dnes pestouni pripravuji, jak jsou doprovazeni po celou dobu pestounstvi, kdo priduleje deti i tem, kteri podle psychologa nejsou vhodni, ...

"Nebylo to s nimi lehké, to je jasné."

Tato veta, ohledne romskych deti (prijatych zrejme ve vyssim veku z detskeho domova a velmi brzo nato, a mozna i predtim tyranych), to snad mel byt citat z rozhovoru, ne? Nebo ze by pani Kvackova opravdu byla tak neskutecne a nezodpovedne OMEZENA? (Kdyby to autorce nahodou nedoslo: co je na tom "jasneho," ze to s nimi bylo tezke? To je opravdu ignorantsky postoj.)

zmeny v PP

myslim, ze clanek neni jen o tom, kolik deti clovek zvladne a co za tyrani nektere proziji (to by tam bylo asi vice podrobnosti ala Blesk nebo Nova). Myslim, ze nejen autorce jde o reformu pestounskeho systemu. Bylo by fajn, kdyby PP prosla u nas modernizaci jako je to jinde ve svete. Viz standardy uspesne PP od sdruzeni Natamy. Prodejnost novin nestoupne jednim clankem v priloze Relaxu, na ktery ani neni upoutavka na titulni strane LN. Kolik odbornych pracovniku, socialnich pracovnic atd. vi, ze nekde neni neco o.k. a pritom si umyji ruce a nic neudelaji, protoze mensi zlo je, ze jsou deti umisteny a hlavne ze nejsou v DD. Proc tem pestounum, kteri v zacatku meli dobre umysly, nikdo poradne a odborne nepomaha. To jsem z toho clanku vycetla ja.

Re: zmeny v PP

ale takto se reforma nedělá, 

PP a adopce potřebují reformu, je potřeba aby sociální pracovnice měly daleko větší zájem n aumísťování dětí do rodin, aby s rodinami pracovaly, ale k tomu nepomůže článek o něčem, co se dělo před 20 lety, ten článek je nesmyslný, z tohoto hlediska.

A jestli je málo pěstounských rodin, jak nás o tom informují občas reklamy v televizi nebo v tramvajích, tak těmito články se spíš odradí ti, kdo o tom uvažují.

jsou všichni stejní?

zdsá se, že všechny pěstounské rodiny jsou stejně špatné, nebo proč se píše jenom o těch, které selhaly?

a všechny DD jsou výborné, nebo proč se nepíše i o těch, které nejsou ideální? Většina rodin je nespolehlivých a děti jsou ve svých rodinách týrané, nebo to tak není?

že by se redakcím jenom vyplácelo otisknout  jenom takto "zajímavý " článek?

normálně fungující rodina není dost zajímavá, ani normálně fungující pěstounská nebo adoptivní rodina není zajímavá, to by čtenáře nebavilo, diskuse by nebyla

z tohoto hlediska chápu, každý další článek n apodobné téma znamená zvýšení prodeje novin, ale je to přinejmenším nespravedlivé :-(