Věříme, že každý autor má právo svobodně tvořit a sdělovat jakékoli myšlenky, a to v jakémkoli divadle či jakékoli kulturní instituci, pokud svou tvorbou neporuší zákon. Jsme přesvědčeni, že našeho spolupracovníka Daniela Landu by ani v nejhorších nočních můrách nenapadlo kterémukoli umělci planety toto právo upírat.
Nejsme schopni při nejlepší vůli s jistotou rozlišit to, co je v kultuře vysoké a nízké, a domníváme se, že pokud někdo takovou jistotou disponuje, vystavuje sám sebe riziku duchovní pýchy.
Jsme přesvědčeni, že kterákoli kulturní instituce má právo s kterýmkoli umělcem spolupracovat či uvádět jeho díla. Věříme, že kterékoli divadlo má právo uvádět dokonce díla udavače Karla Sabiny, vraha Jeana Geneta, stejně tak neupíráme právo kostelu San Luigi Dei Francesci v Římě pyšnit se malbami zabijáka Caravaggia. A ať se propadneme do horoucích pekel, ale věříme, že kterékoli divadlo má dokonce právo spolupracovat i s bývalým skinheadem, svazákem nebo pionýrem.
V současné tvorbě Daniela Landy nenacházíme nic, co by mohlo, byť vzdáleně, směřovat k vyvolávání pocitů nenávisti či nesnášenlivosti vůči komukoli. Stejně tak nic takového nenacházíme v tvorbě Střeženého Parnassu - v žádném našem díle, ať už bylo uváděno v kterémkoli ze tří Národních divadel v ČR. Nerozumíme tedy tomu, proč by náš společný projekt s Danielem Landou měl být z čehokoli podobného podezírán.
Spíše odvážný počin než kalkul Skutečně nejsme schopni se naladit na takovou vlnu bohorovnosti, abychom byli schopni s tvorbou Daniela Landy (ani jiného nám známého umělce) spojovat pojmy jako „rasismus, autoritářství, kýč, zmatené předstírání duchovnosti, parazitování na symbolech“, jak to činí autor petice, který nechce, aby byl Daniel Landa spojován s „jeho“ městem. Nejsme majiteli žádného města.
Domníváme se, že pojem národ má v naší zemi velmi nízký kredit. Nežijeme v době národního obrození, spíše v době, kdy řada lidí vlastním národem pohrdá. V této situaci nám připadá téměř nemožné dosahovat v uměleckém díle jakéhokoli profitu pouhou deklarací národního smýšlení. Tvorba s takovýmto smýšlením je spíše odvážným počinem než kalkulem s a priori zajištěným úspěchem. Proto nám osočení Landovy tvorby z „komerčního nacionalismu“ připadá poťouchlé.
Považujeme tlak některých brněnských politiků na Národní divadlo Brno i petice proti vystupování Daniela Landy v tomto divadle za pokus o omezení tvůrčí svobody. Pokus navíc potřeštěný tím spíše, že je namířen proti dílu, se kterým se ještě nikdo z jeho apriorních soudců nemohl seznámit. Autorovi výzvy Nevítám, který „nechce, aby byl Dan Landa součástí brněnského kulturního života“, bychom přáli, aby on a případně i další jeho spolupracovníci byli součástí brněnského kulturního života. Totéž přejeme všem svým kolegům.
Přátelství je podporováno Střeženým Parnassem.
O autorovi| Zdenek Plachý, Jiří Šimáček, uskupení Střežený Parnass, spoluautoři hry Zlatý drak
