2. dubna 2018 8:00 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Halík: Mám ho lidsky rád, ale Duka ve vstřícnosti ke Klausovi a Zemanovi zašel daleko, dal se vlákat do pasti

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 297Diskuse
„Není kámen tak těžký,aby jednoho rána nemohl být odvalen,“ připomíná Tomáš... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy „Není kámen tak těžký,aby jednoho rána nemohl být odvalen,“ připomíná Tomáš... | foto:  Petr Topič, MAFRA

PRAHA Obává se, že v církvi jsou nepřeklenutelné rozdíly. Cílené útoky na elity a vzdělané lidi umožňují nástup populistů a umlčují hlas těch, kterým je třeba naslouchat, protože mohou hrát roli imunitního systému společnosti proti rakovinovému bujení strachu, lži a nenávisti. „Potřebujeme charismatické osobnosti, které se dovedou statečně postavit zlu,“ vysvětluje Tomáš Halík.

LN: Je tomu pět let, co se František stal papežem. Jaké jsou jeho největší přínosy?
Jan Pavel II. a Benedikt XVI. zakončili důstojně dlouhou etapu dějin církve. Jejím tématem bylo vyrovnání s modernitou. Papež František zahájil novou kapitolu dějin křesťanství. Modernita je za námi, nyní čelíme novým problémům radikálně pluralitní postmoderní civilizace a reakcím na vrcholící proces globalizace.

Církev se v nedávné minulosti v reakci na sexuální revoluci šedesátých let příliš fixovala na otázky sexuální morálky a přirozenou reakcí sekulární společnosti bylo: podívejte se do vlastních řad! Následovalo odhalení sexuálních skandálů, které prestiž církve velmi oslabily.

Papež František měl odvahu ukázat jiným směrem – vrátit se ke skutečnému jádru evangelia: k milosrdenství, odpuštění a smíření, k solidární lásce, zejména k chudým a trpícím. Místo moralizování nabídněme terapeutickou službu, místo povýšenosti blízkost, místo odsuzování respekt k osobnímu svědomí.

Svou osobní pokorou, autentičností a nepředstíranou lidskostí si získal tento papež srdce lidí i daleko za hranicemi církve. Tak jako Ježíš provokoval farizeje a zákoníky své doby, tak ježíšovský styl papeže Františka popouzí v církvi farizeje a zákoníky naší doby – i on přišel, „aby se ukázalo smýšlení mnohých srdcí“.

LN: Co jsou Františkovy hlavní úkoly pro příští roky?
Reformnímu Druhému vatikánskému koncilu předcházela intelektuální práce celé generace významných teologů – jsem přesvědčen, že reformní impulzy papeže Františka také potřebují zázemí teologů a křesťanských myslitelů z různých částí světa, kteří tyto impulzy budou dále promýšlet a rozvíjet. Takové zázemí se právě vytváří a bude potřebovat papežovu záštitu a povzbuzení, aby mohlo vnášet jeho ducha do vzdělávacích institucí a tím do života lokálních církví.

Papež František kromě reformy kurie naznačil ochotu zavést dvě významné reformy struktur, totiž světit ženaté muže na kněze a ženy na jáhenky, získá-li pro to v církvi dostatečnou podporu.

Papež František.

Papež František.

LN: Má jeho liberálně laděná filozofie vedení římskokatolické církve naději uspět, nebo do budoucna očekáváte, že se prosadí konzervativní proud?
Papež František podobně jako Ježíš přinesl rozdělení a já se obávám, že tyto rozdíly mezi křesťany jsou už nepřeklenutelné. Nejde o rozdíly mezi církvemi, ty rozdíly jdou napříč a jsou spíše psychologické než doktrinální. Politická terminologie – liberálové a konzervativci – je zde zavádějící.

Jde spíš o rozdíl mezi dvěma typy náboženství – mezi vnějškovým, který používá náboženství jako nástroj k něčemu jinému, například k posvěcení určité politické ideologie (ať pravicové, či levicové) či k obhajobě etnické identity na jedné straně, a na druhé straně niternou vírou, která sama představuje cíl a smysl. Pak je tu ještě třetí typ víry, mně nejbližší – víra jako cesta, jako hledání, jako odvaha vstoupit do oblaku tajemství a vydržet v pokorné naději mnohé otevřené otázky.

Nástupce velkého papeže Františka to bude mít strašně těžké. Už i v maličkostech – těžko se může vrátit do „apoštolského paláce“, ale také nemůže pouze kopírovat Františkovu skromnost. Bude-li pokračovat ve Františkem nastoupené cestě, pak se zřejmě jako po Druhém vatikánském koncilu odtrhne od církve křídlo krajních konzervativců a vytvoří podobnou sektu jako následovníci systematického arcibiskupa Lefebvra.

Nastoupí-li po Františkovi papež, který se pokusí obrátit kormidlo zpátky do minulosti, která už není, a zmařit naděje, které v církvi i ve světě probudil tento papež, pak může vyvolat ještě daleko větší krizi: církev pod jeho vedením by se začala podobat marginální sektě – až zase do další reformy.

LN: Jaká je nálada mezi kardinály po papežových prvních pěti letech? Vnímáte spíše spokojenost, nebo kritiku?
Kardinálů je nyní 214 a nikdo se pochopitelně neodvážil udělat mezi nimi nějaký výzkum názorů na papeže. Někteří papeži otevřeně odporují, ale to stále není v církvi obvyklé, takže těch mlčících a navenek loajálních odpůrců asi nebude málo.

Já jsem se sice setkal ve světě s řadou kardinálů, ale sotva deset z nich znám natolik dobře, abych s nimi mohl mluvit na toto ožehavé téma – a to jsou zas většinou lidé „stejné krevní skupiny“, takže to opravdu není reprezentativní vzorek. Na tuhle otázku sotva kdo může dát zcela kompetentní odpověď.

Papež s biskupem Guidem Marini.

Papež s biskupem Guidem Marini.

LN: Byl jste iniciátorem otevřeného dopisu na podporu papeže Františka. Jaký dopad iniciativa měla?
Když se loni objevil dokument konzervativních katolíků, ostře kritizující papežovu ekumenickou vstřícnost a chápavý pastorační přístup k těm, kterým (často bez jejich viny) ztroskotalo manželství, pozval jsem významného rakouského pastorálního teologa profesora Zulehnera, který o Františkových reformách napsal několik knih, abychom spolu sepsali otevřený dopis na papežovu podporu. Během několika měsíců naši iniciativu podpořilo přes 73 000 lidí z padesáti zemí pěti kontinentů a spolupodepsalo asi 1400 veřejně známých osobností, z toho několik biskupů a mnoho významných profesorů teologie od Japonska po Afriku.

S touto mezikontinentální sítí teologů nyní dále pracujeme – požádali jsme je o krátké studie o tom, co považují za nejzávažnější výzvy pro církev dnes v jednotlivých částech světa a jaké konkrétní kroky navrhují. Z těch nyní vršících se stovek rukopisů zpracujeme zprávu, kterou chceme vydat knižně a ještě předtím předložit papeži. Chceme také uspořádat řadu pracovních setkání teologů a sociologů s představiteli církví.

LN: Jak hodnotíte poselství a výsledky Dominika Duky, jehož mandát se pravděpodobně chýlí ke konci? Co si myslíte o jeho poutu s Pražským hradem reprezentovaným nyní Milošem Zemanem a dříve Václavem Klausem?
S Dominikem se letos známe přesně padesát let, spolupracovali jsme v disentu ve skupině kolem Zvěřiny a Mádra, mám ho lidsky rád a respektuji jako biskupa, i když na některé politické otázky a způsob prezentace církve ve společnosti máme dost odlišné názory.

Měl velkou smůlu v tom, že doba jeho služby byla z velké části vyplněna velmi nepopulárními otázkami kolem restitucí majetku a složitým vyjednáváním se státem. Chápu, že ve svém postavení musí dělat určité kompromisy a nemá např. vůči hlavě státu takovou svobodu, jakou mám já, když na nic neaspiruji a mohu se ve veřejných vyjádřeních zcela řídit pouze svým rozumem a svědomím a osobní morální odpovědností.

Přesto si myslím, že kardinál Duka ve své vstřícnosti ke Klausovi a Zemanovi zašel příliš daleko, že se dal vlákat do pasti. Církev nemá ve státě jen dekorativní roli, nýbrž také roli prorocko-kritickou. Pokud se Klaus kamarádí s paní Le Penovou a jezdí do Německa agitovat pro neonacistickou stranu AfD a Zeman říká Putinovi, že novináři se mají likvidovat, a čínským soudruhům, že se od nich učí stabilizovat společnost, pak ten, kdo slíbil, že bude dobro nazývat dobrem a zlo zlem, musí dát zřetelně najevo kritický odstup od názorů takových lidí, ať jsou sebemocnější a získají kolik chtějí voličských hlasů. 

Okamura může zastávat jakoukoliv funkci v parlamentu, avšak kdo bere vážně evangelium, nemůže deklarovat jakési „společné zájmy“ s někým, kdo zásadní křesťanské a lidské hodnoty svým vystupováním a výroky popírá. Velmi jsem si přál, aby se Dominik stal nástupcem Miloslava Vlka, ale mrzelo mne, že ho příliš strávily jeho dva koníčky, politika a historie. Doufám, že jeho nástupce bude větší pozornost věnovat církvi a teologii než politikům a politikaření a přítomnosti a budoucnosti než minulosti a že se obklopí lepšími rádci.

Kardinál Miloslav Vlk.

Kardinál Miloslav Vlk.

LN: Jak vnímáte geopolitickou situaci v Evropě, zejména té západní, a jejích chladných vztahů s Ruskem?
Atentát v Británii je dalším z řady ruských testů, co si Západ nechá ještě líbit bez adekvátní odezvy, ne náhodou byla nyní cílem Británie, oslabená brexitem a izolacionisty. Rusko vede intenzivní hybridní válku proti Západu (tedy i proti nám), dnes především snahami ovlivnit volby v demokratických zemích, šířit dezinformace, strach, nedůvěru, rozeštvávat jednotlivé společnosti, podporovat chaos a z něho těžící extremistické a populistické politiky.

Umělý strach z migrantů měl především odvrátit pozornost od tohoto skutečného nebezpečí z Východu. Nejbližším cílem populistů v zemích bývalého sovětského bloku je nyní ovládnutí veřejnoprávních médií a institucí jako Ústavní soud, pak přijdou na řadu univerzity a školství. Je důležité pozorovat scénář, který se dnes uplatňuje v Maďarsku a Polsku – jsou tu zajímavé analogie ke scénáři, podle něhož postupovaly totalitní režimy v minulosti.

To, že Pražskému hradu vládne Putinův člověk Nejedlý a nemocný Zeman je spíš na lánském výměnku a věnuje se hlavně orwellovským „půlhodinkám nenávisti“ na televizi trapně servilního novináře a vyřizování osobních účtů, si cvrlikají vrabci nejen na českých střechách, mezinárodní vážnost naší republiky upadá.

Ano, i takové věci jako nepřijetí významného amerického diplomata nebo pokusy nevyhovět žádosti USA o vydání ruského hackera mohou být čteny jako důkaz, že nejvyšší představitel našeho státu a jeho okolí jsou spíše trojským koněm Kremlu v EU a NATO než spolehlivým spojencem. Průtahy kolem vytvoření vlády rovněž nepřispívají ke stabilitě a vážnosti naší země. Nejnebezpečnější jsou ovšem snahy určitých sil připravit politickou a ekonomickou sebevraždu naší země vystoupením z EU.

LN: Dnešní doba se vyznačuje erozí pravdy, respektive veřejný prostor je ponořený do nepřeberného množství lží a dezinformací. Vidíte v rámci církve nějaký lék na tuto nemoc současné doby?Nástup populistů umožňují cílené útoky na morální elity a na vzdělané lidi, na všechny, kteří by mohli pomoci rozumu a svědomí vítězit nad hloupostí, fanatismem a rozbouřenými emocemi. Nálepky „sluníčkářů“, „pražské kavárny“ apod. mají zalepit ústa těch, jejichž hlas je třeba slyšet, protože povzbuzují ke kritickému myšlení a mohou hrát roli imunitního systému společnosti proti rakovinovému bujení strachu, lži a nenávisti.

Tomáš Halík

Tomáš Halík

Je třeba charismatických osobností, které se dovedou statečně postavit zlu, jako byli Dietrich Bonhoeffer proti nacismu, Martin Luther King vůči rasismu, kardinál Beran, Josef Zvěřina a mnozí další vůči komunismu, papež František vůči lhostejnosti, strachu a nenávisti v době masové migrace. Dnešní vzedmutí populismu, xenofobie, nacionalismu a náboženského fundamentalismu si žádá takové osobnosti, i když budou „znamením, jemuž se bude odporovat“ a nebudou to mít vůbec lehké.

LN: Jaké je poselství letošních Velikonoc i s ohledem na to, co se děje ve společnosti a politice?
Jako každé Velikonoce: není kámen tak těžký, aby jednoho rána nemohl být odvalen. Není hrob tak temný, aby do něho nemohlo zas vstoupit světlo.

TOMÁŠ HALÍK (69)

Vystudoval sociologii a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy 
v Praze, kde byl žákem Jana Patočky.

Přednáší na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, je farářem akademické farnosti při kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze a prezidentem České křesťanské akademie.

V roce 2015 se stal viceprezidentem mezinárodní Rady pro výzkum hodnot a filozofie.

Roku 2014 obdržel jako první Čech významnou Templetonovu cenu, kterou získal za obhajobu mezináboženského dialogu.

Je držitelem čestného doktorátu Oxfordské univerzity.

  • 297Diskuse


Ondřej Koutník

Autor

Ondřej Koutníkondrej.koutnik@lidovky.czČlánky


Adecco spol. s r.o.
Vychystávání zboží/zakázek, až 21.000,-

Adecco spol. s r.o.
Jihomoravský kraj
nabízený plat: 19 000 - 21 000 Kč