Ano, cesta kompromisu je jediná možná. V tom má Petr Fiala pravdu. Co už ovšem neříká je to, že je to cesta špatná. Špatná jako ostatně každý kompromis. Vezmete-li totiž dva nebo i více návrhů k řešení jakéhokoliv problému, mohou tyto návrhy jednotlivě být i dobré. Vyjednáte-li však mezi nimi kompromis a to jakýkoliv, je tento v ž d y c k y špatný. A tady je odpověď na otázku proč systém v ČR nefunguje. Je totiž postaven na kompromisech ve všem. Na tezích "chytré" horákyně.

Stan volilo do sněmovny cca 514000 voličů. To je cca 6 % oprávněných voličů. Těch je/bylo více než 8 mil.. Tak kdo by měl rozhodovat v parlamentu či pětikolce o tom co je správné a co ne, kdo by měl rozhodovat o osudu občanů, kterých je přes 10 miliónů ? Protože různí občané mají různé požadavky a oprávněné potřeby, musí se to zohledňovat a to znamená kompromisy. Samozřejmě otázka jaké jsou ty kompromisy je velmi diskutabilní, vyhrává u nás ten, kdo nejvíc řve a komu nahrávají média (hlavně ČT), ti rozhodují podstatnou měrou a ovlivňují zásadně politiky. Aniž by je kdo volil. A tak dále. Kdo to to nechápe a nutně potřebuje rozhodování bez kompromisů, měl by si asi zvolit Severní Koreu. Tam to rozhodování klape. Když někdo (Havel a spol.), rozhodli o parlamentním systému, tak to tak vypadá. Ne že by to bylo špatně, ale je to tak. Problém je s médiokracií. Ale nic není dokonalé a kompromisy, tzn. dohody, jsou třeba. Protože jednostranné rozhodování je v ž d y c k y špatné.