Když si Němci 31. srpna přepadli při falešném útoku, který Adolf Hitler nazval „propagandistickým casus belli“, vysílač ve městě Gleiwitz, dnešních Gliwicích, chtěli tím dokázat údajnou polskou agresi vůči nim. I na základě této vyfabulované události Polsko následující den napadli. Nebyli ale sami, polské hranice první zářijový den překročili vojáci ještě jednoho státu. Lépe řečeno štátu.
První samostatný slovenský státní útvar vznikl 14. března 1939 a hned z počátku bylo jasné, že bude výrazně nakloněn nacistickému Německu, jež jeho zrození umožnilo vyčleněním z okleštěného Československa.
Znáte střípky z napadení Polska v roce 1939? Vyzkoušejte své znalosti v našem testu |
Slováci cítili už tehdy územní křivdu nejen od Maďarska pod vedením Miklóse Horthyho, ale také od Polska, které si v roce 1938 přivlastnilo území na severozápadě Slovenska. Tato krátká vojenská půtka vešla do historie jako konflikt o Spiš a Oravu. Pro Hitlera, ani jeho spojence v čele Štátu Jozefa Tisa, tak nebylo složité Slováky přesvědčit, že je potřeba si toto území vzít zpět.
Mapa slovenského tažení v Polsku v září 1939 s vyznačenými územími, která byla obsazena Slovenskou armádou a která byla později připojena ke Slovenskému štátu.
„Pokud mělo obsazení nějakého území na Slovensku celospolečenskou podporu, jednalo se o Spiš a Oravu,“ podotýká k tomu historik z Vojenského historického ústavu (VHÚ) Jiří Plachý. Slováci už se v rámci své nové vlasti na útok připravovali a prvního září 1939 na svého souseda skutečně jako jediná země po boku nacistického Německa zaútočili.
Němci pro ně měli jasný úkol: udržovat neklid na jihu Polska. Hlavní frontální útok Třetí říše totiž vedl severovýchodně směrem na Varšavu, fronta na Karpatech byla spíše vedlejší. Slováci pro tento účel nasadili tři pěší divize, avšak jen jedna se zapojila do skutečného útoku, když dorazila až do polského města Zakopane. Víc se od Slováků v Berlíně ostatně ani nechtělo.
Jozef Tiso
„V Berlíně se o větším zapojení Slováků příliš neuvažovalo, slovenský spojenec totiž přišel do německých úvah až relativně pozdě,“ vysvětlil historik Plachý s tím, že by ale ani tak neměla být role Slováků podceňována. „Poláci totiž, když uvažovali o budoucí válce, předpokládali, že jižní hranice s Československem bude pro ně přátelská, či minimálně neutrální.“ Tato představa ale obsazením Čech a Moravy a vytvořením nacistům nakloněného Slovenského štátu zcela padla.
Na základě změny tohoto předpokladu si Poláci na jaře 1939 museli měnit koncepci případného válečného konfliktu s Německem. Tehdy totiž Hitler vypověděl pakt o neútočení, který Poláci s Němci měli od 1934.
Největší motivací Slováků tak bylo zřejmě zajistit, aby jim bylo vrácené území, o které v roce 1938 přišlo. Záruky toho ostatně Tiso žádal už při domlouvání samostatného státu s podporou Třetí říše. To nakonec také dostali, odmítli ale německou nabídku, aby jim připadlo také již dříve obsazené Zakopane.
„Slovensko samostatným státem“ hlásal titulek Večerní Prahy ze 14. března 1939.
Vztah Poláků a Slováků byl mezi válkami jiný, než s Čechy. Poláci byli s Čechy na ostří nože, mysleli si totiž, že jim konkrétně Češi územně ukřivdili. Vztahy byly tehdy poměrně chladné. Na konto této politiky naopak pěstovali dobré vztahy s autonomistickými slovenskými politiky, třeba z Tisovy Hlinkovi slovenské l’udové strany, spousta z nich jezdila do Varšavy. „Všechno toto ale byli Poláci ochotni smazat za vidinu těch několika vesnic na Spiši a Oravě,“ poznamenává vojenský historik Plachý.
Nacistické město na území Polska
Po celou existenci meziválečného Polska, obklopen čistě polským územím, ležel na pobřeží Baltského moře nacistický Trojský kůň. Tím bylo svobodné město Gdaňsk, které mělo od roku 1920 spoustu atributů zcela nezávislého státu. Formálně to bylo, podobně jako tehdy Palestina, území pod ochranou Společnosti národů, reálně si ale Gdaňsk volil vlastní zákonodárnou moc. „Formálně byl na Německu i Polsku nezávislý,“ dodává Plachý.
Vlajka Svobodného města Gdaňsk.
Háček ale spočíval v jeho národnostním složení. Devadesát procent obyvatel tvořili Němci, místní Poláci se soustředili spíše do okolních vesnic. Vlivem toho byl Gdaňsk mezi válkami baštou německého konzervatismu a později také nacismu. Poláci i tak měli na jeho území některé výhody. V Gdaňsku tak například fungovala polská pošta, která vydávala i vlastní známky. Poláci měli na území Gdaňsku také přímořskou základnu Westerplatte.
Německá bitevní loď Schleswig Holstein střílí na Westerplatte.
Zároveň ale dobře tušili, že v případě války s Německem může být Gdaňsk poměrně problém. „V Gdaňsku vzhledem k politické situaci působily svobodně paramilitární nacionálně-socialistické organizace, ze kterých se dala rekrutovat ještě před začátkem války diverzní jednotka SS Heimwehr Danzig sestavená z místních nacistů,“ uvádí Plachý z VHÚ. Ti vzali prvního září útokem právě polskou poštu. Mezi Třetí říší a Gdaňskem navíc fungovalo přímé vlakové spojení - vagóny byly totiž po celou cestu přes polské území pečlivě uzavřeny.
Pro polské vojenské vedení navíc koridor mezi Gdaňskem a Třetí říší znamenal značné dilema. Z vojenského hlediska nemělo smysl jej bránit, i proto z něj Poláci své dvě divize stáhli hned 1. září. Na druhou stranu věděli, že přímý konflikt s Německem nemá bez podpory Francie a Británie smysl. Ty sice Polsko formálně přislíbily chránit, jenže pokud by Poláci zmíněný koridor vyklidili bez boje, mohly by se s tím obě mocnosti zkrátka smířit. Tyto obavy však mohli Poláci už 1. září zapomenout. Bylo totiž jasné, že Němci útočí na celou zem.
A byl to právě Gdaňsk, kde prakticky začala druhá světová válka, konkrétně se tak stalo odstřelováním muničního skladu na polské základně Westerplatte. Nezávislou éru Gdaňsku ukončila druhá světová válka, kdy se město stalo oficiální součástí říšské župy Západní Prusko.
