ANALÝZA
AMSTERDAM/PRAHA V afghánské provincii Hílmand probíhá v současné době jedna z nejrozsáhlejších vojenských akcí od invaze v roce 2001. Více než 15 tisíc vojáků se zde snaží dobýt poslední bašty Talibanu. V Afghánistánu je potřebný každý muž, a protože se zde situace nelepší, rozhodly se Spojené státy do země vyslat dalších 30 tisíc vojáků a k posílení kontingentů vyzvaly i evropské země. Nizozemsko se ale rozhodlo zareagovat zcela opačně a naopak chce své muže stáhnout. Důsledek? Na místní úrovni rozkol ve vládě a její následný pád, na mezinárodní oslabení pozice Nizozemska jako důvěryhodného partnera.
Nizozemsko má v Afghánistánu asi dva tisíce vojáků, 21 z nich zde bylo v bojích zabito. Jejich odsun měl začít letos v srpnu, Severoatlantická aliance ale Amsterdam požádala, zda by tam vojáky nechal až do srpna příštího roku. Křesťanskodemokratický premiér Jan Peter Balkenende s tím souhlasil, vicepremiér a šéf Strany práce Wouter Bos byl ale proti. Vyostřená debata trvala v sobotu přes 16 hodin, k žádnému kompromisu se ale nedospělo. Proto Balkenende oznámil nizozemské královně, že jeho koaliční vláda kvůli sporům končí.
I když by se to nemuselo zdát, toto rozhodnutí může mít dalekosáhlé následky. Konec války v Afghánistánu je stále v nedohlednu. Zatímco například němečtí či britští politici prosazují navýšení kontingentů, veřejnost v obou zemích je opačného mínění a staví se proti válce. Experti se proto obávají, aby nizozemský krok nevyvolal dominovou reakci i v ostatních zemích. „Stažení nizozemských vojáků navíc poškodí i celkový obraz Evropy jako partnera na poli zahraničním i bezpečnostním,“ citovala agentura Reuters Edwina Bakkera z ústavu Clingendael Institute v Haagu.
Mluvčí NATO James Appatthurai odmítl dění na nizozemské politické scéně komentovat. Jak ale dodal: „Generální tajemník Anders Fogh Rasmussen stále doufá, že v zemi zůstane alespoň menší nizozemská mise, včetně provinčního rekonstrukčního týmu.“ Takové rozhodnutí bude ale již na nové vládě, která vzejde z voleb, jež se budou konat nejspíš v červnu.
Kořeny nizozemských obav, neochoty a znepokojení z účasti na mezinárodních misích spadají do roku 1995, kdy tehdy nizozemské modré přilby měly chránit bosenskou Srebrenici obývanou převážně Muslimy. Naprosto zde ale selhaly a nezabránily bosenskosrbským jednotkám, aby zavraždily téměř osm tisíc muslimských mužů a chlapců. Proč? Podle zprávy z roku 2002 Nizozemsko situaci v Bosně podcenilo a do enklávy vyslalo naprosto nedostatečný a špatně vybavený kontingent. Soudní pře, v nichž pozůstalí po obětech srebrenického masakru žalují nizozemské ozbrojené síly, trvají dodnes. Možná se Amsterdam obává podobného fiaska i v Afghánistánu... Nizozemsko se v posledních letech vůbec spíše uzavírá do sebe, než aby hrálo aktivní roli na mezinárodním poli. Kdysi jedna z největších koloniálních mocností si teď zvolila politiku izolacionismu. A to nejen v rámci celého světa, ale i uvnitř Evropy.
Před téměř pěti lety odmítli Nizozemci v referendu evropskou ústavu. Přibývá počet těch, kterým vadí zasahování Bruselu do nizozemského zákonodárství, a také se stále častěji objevuje kritika výše daní, kterou musejí odevzdávat do unijního rozpočtu. Nizozemci jsou velmi nekompromisní i ke svým kolegům z EU. Podle sobotního průzkumu by 55 procent dotazovaných vyloučilo z unie ty nejzadluženější země.
Jisté je jedno - Brusel bude stále kritizovanější. Předčasné volby totiž budou nejspíš jedním velkým vítězstvím pravicové protiimigrační Strany pro svobodu (PVV) Geerta Wilderse. PVV by se podle průzkumů mohla stát nejsilnější či druhou nejsilnější parlamentní stranou. A v jejím programu je kromě omezení přistěhovalectví z muslimských zemí či stažení z Afghánistánu i snížení vlivu EU na dění v zemi.
