Lidovky.cz Byl to váš nápad nebo vás o to někdo požádal?
Nebyl jsem požádán. Mně prostě jen vadilo, že budova, kde zemřel Jan Palach a Josef Toufar, je v naprosto otřesném stavu a za celé ty roky tam nevisí ani pamětní deska, která by je připomínala. A když jsem se pídil po možnosti tam něco vytvořit, tak se to samozřejmě nesetkalo úplně s pochopením. Narazil jsem na takový ten klasický český úřednický systém, kdy je vždycky výhodnější všechno zakázat, protože to je pro úředníky bezpečnější. Je daleko více akceptovatelné, když tam bude odporná zchátralá budova, než kdyby vzniklo něco, co by musel někdo povolit, protože každý ten úředník se o svou židli bojí. A já tomu rozumím, nedivím se tomu. Tak to tu chodí.
Lidovky.cz Ten provizorní památník tam tedy visí bez povolení?
Ano, celá akce se odehrála zcela ilegálně a byla to poměrně vypjatá záležitost, kdy všechno muselo být dokonale připravené, aby se realizace stihla v co nejkratším čase, než přijede policie. Celé se to odehrálo během 15 minut. Klaplo to, což bylo fajn.
Palachův týdenČlánky, komentáře, vzpomínky. |
Lidovky.cz Instalovali jste to přes noc?
Nene, normálně za bílého dne. V noci by nás chytli hned.
Lidovky.cz A dorazila policie nakonec?
Jezdili kolem, ale zrovna shodou okolností se na křižovatce na I.P. odehrála dopravní nehoda, tak měli svých starostí dost. My jsme působili jako seriózní firma, která jde za bílého dne něco montovat.
Lidovky.cz Jak je to dílo udělané?
Původně to mělo být graffiti, ale to dost ohrožovalo samotnou realizaci. Jenže street art se nepohybuje jen v rovině práce se sprejem, ale dají se třeba montovat různě desky. Já jsem se uchýlil k tomu, že jsou to plastové desky s polepem, které jsou přitlučené na fasádě. Je to dost ve výšce, takže byl poněkud problém ukotvit to do fasády, protože ta je betonová.
Lidovky.cz Prý jste se snažil o tematické načasování celého díla...
Snažil jsem se, aby to přišlo přesně na 45. výročí úmrtí Jana Palacha, což se povedlo. Zadařilo se to téměř na minutu přesně. Do Borůvkova sanatorium, kde potom později byla v 60. a 70. letech klinika popálenin, přivezli estébáci také zmláceného Josefa Toufara (v roce 1950). Domnívali se, že mu snad doktoři ještě budou schopni zachránit život, ale už se to nedalo.
Lidovky.cz Kontaktovala vás kvůli instalaci policie nebo stěžoval si někdo?
Zatím nic. Já jsem čekal, že budu předvolán na policii kvůli podání vysvětlení, ale zatím se tak nestalo. To, co se odehrálo, to je ukázka toho, jak je tato společnost paralyzovaná úřednickým systémem. Protože když jdete dělat něco nového, což je pro výtvarníka běžná praxe, tak ve veřejném prostoru to podléhá nějakému schvalovacímu řízení a téměř vždycky to dopadne tak, že vám nikdo nic nepovolí. Když to pak uděláte takto ilegálně, tak by v podstatě příslušné orgány měly jít a měly by to strhnout. Ale oni se tím systémem sami nachytali na švestkách, protože asi není úplně v pohodě strhávat pomník Palacha a Toufara. A zas se úředník bojí, tak se radši hraje taková ta hra na mrtvého brouka.
ČTĚTE TAKÉ: |
Já jsem od samého počátku počítal s tím, že do toho jdu jednak svojí prací, jednak svými penězi, protože to taky něco stojí. Počítal jsem s tím, že to nemusí klapnout, ale měl jsem potřebu to pro Palacha a Toufara udělat. Já jsem ale v celé té akci nepodstatný. Pro mě bylo podstatné jenom to, že tam vznikne pietní místo. Drtivá většina lidí totiž ani netušila, že v této budově tito dva chlapi zemřeli. A to mně přišlo líto. Myslím, že jim to tato společnost dluží.
Lidovky.cz Byl jste se podívat, jestli vaše dílo vyvolalo nějaké spontánní reakce?
Hned v neděli tam lidé zapalovali svíčky a pak mi volali kamarádi, že i příští den tam přibyly svíčky i nějaké květiny. Já jsem rád, že si to teď bude žít svým životem. A pokud to pietní místo zůstane nějak zachované - i kdyby tu moji věc někdo strhl a nahradil něčím jiným - tak budu rád.
