EKONOMICKÝ DIÁŘ V sobotním rozhovoru pro LN se Václav Klaus pustil na velmi tenký led. „Míra lobbování za dvacet let naší svobodné země nikdy nedosáhla úrovně, která vznikla za této vlády. To se žádné předchozí vládě nepodařilo,“ prohlásil na margo Topolánkova koaličního kabinetu. To však může prohlásit jen člověk, který si sotva vzpomene, co měl včera k snídani. Kdo si aspoň trochu pamatuje okolnosti pádu Klausovy vlády v roce 1997, ten dobře ví, že za ním už tehdy stály velice silné lobbistické tlaky. Klíčovou roli v něm tehdy hrál prodej Třineckých železáren společnosti Moravia Steel, která prostřednictví najatých profesionálů zlobbovala úředníky a ministry Klausovy vlády tak dobře, že železárny získala bez standardního úvěrového krytí. O Třineckých železárnách v roce 1995 dokonce jednalo politické grémium ODS, kde se za jejich prodej firmě Moravia Steel nejvíce zasazoval bývalý ministr financí Ivan Kočárník. Ten samý Kočárník, který umožnil nestandardní privatizaci České pojišťovny a později v už zprivatizovaném podniku nastoupil do představenstva. Tohle všechno však Václav Klaus neví a vědět nemůže. On se přece zajímal jen o občanský rozměr politiky ODS, nikoli o ten podnikatelský. Ale jak je možné, že v prezidentském úřadě ví o lobbingu kolem vlády vše? Odpověď je jednoduchá. Jeho přátelé z řad lobbistů si mu na Topolánka chodí stěžovat a na kolenou před prezidentským trůnem brečíkují, že jim všechny zakázky vyfoukl Marek Dalík.