Zatím poslední znovuotevřenou kavárnou s letitou minulostí bude 1. srpna kavárna Imperial v ulici Na Poříčí. Následuje tak řadu podobných podniků, které po celkových rekonstrukcích otevřely před několika lety.
Jde například o někdejší oblíbenou kavárnu české bohémy Demínku nebo stejně vyhlášené Arco, Louvre, Savoy a nejznámější z pražských kaváren Slavii.
Všechny si prošly od dob své největší slávy v první polovině dvacátého století krušnými časy socialismu. Některé z nich v té době vůbec nefungovaly, jiné zase utrpěly na své původní kráse. Například nyní luxusní kavárna Savoy ve Vítězné ulici sloužila za minulého režimu jako náborové středisko policie. Kavárny Slavia, Arco nebo Demínka byly zase tak necitlivě přestavěny, že byl jejich původní genius loci ten tam.
Renesance tradičních pražských kaváren přišla po revoluci, kdy byla velká část z nich opět otevřena - většinou po kompletní rekonstrukci nebo celkové přestavbě vnitřních prostor. Ani u hotelu a kavárny Imperial tomu nebylo jinak. Na konci své dvouleté rekonstrukce mají interiéry Imperialu původní vzhled, jak je na počátku minulého století navrhl tehdejší architekt. „Lavice a stoly v kavárně jsou nové, ale snažili jsme se, aby nenarušily celkový vzhled prostor. Kompletně nová je i podlaha. Zařízení jsme volili podle dobových fotografií,“ popsal změny v kavárně Imperial manažer stejnojmenného hotelu Lukáš Klak.
Staré kavárny lákají známé tváře i policisty Některým z vyhlášených pražských kaváren se už také opět daří opakovat dějiny a usazovat u svých stolů známé osobnosti veřejného života. Ukázková je v tomto ohledu kavárna Louvre, kterou mají známé tváře nejraději. „Chodí k nám hodně slavných lidí, ale reklamu na tom nestavíme. Chceme jim spíš dopřát soukromí,“ řekl provozní kavárny Louvre na Národní třídě Pavel Novák.
Louvre, úspěšně přitahující osobnosti, je mezi ostatními podniky spíše výjimkou. Například v Arku nahradili popíjejícího Franze Kafku nebo Egona Erwina Kische hodující policisté. Kavárna totiž patří od devadesátých let ministerstvu vnitra, které ji využívá také jako jídelnu pro své zaměstnance. Do vyhlášených pražských kaváren míří ale především turisté.
„Z velké části jsou tyto kavárny turistickou atrakcí. Mají krásné opravené interiéry, které jsou samy o sobě úžasné. I já jsem si šla dát kávu do takového podniku, jen abych mohla obdivovat zdejší výzdobu,“ tvrdí Kateřina Bečková z Klubu pro starou Prahu.
Kvůli lákadlu rychlého výdělku na turistech se ale v některých kavárnách minulosti podstatně zvedly zdejší ceny. Platí to především o Café Savoy, kde nejsou výjimkou trojciferné částky za snídani. Naštěstí se tak ale neděje ve všech. Jak Louvre, tak Arco si na svých poměrně lidových cenách zakládají. Následovat je chce nový Imperial.
Vyhlášené kavárny se vracejí
Na počátku století a za první republiky se v kavárnách scházela elita národa. Za komunismu porůznu chátraly nebo byly zničeny nešetrnými přestavbami. Kavárna Arco, Praha 1, Dlážděná 6 Na počátku století patřila k hostům umělecká elita.
Pravidelnými návštěvníky byli Franz Kafka i Egon Ervin Kisch. Během komunistické éry byl interiér kavárny naprosto zdevastován. Obnoven byl po rekonstrukci v roce 2001. Nyní je v ní policejní jídelna. Demínka, Škrétova 1, Praha 2 První kávu si zde Pražané vychutnali v roce 1886. Největší slávu zažila v první polovině 20. století. Scházela se v ní pražská bohéma. Sedávali tu Stanislav Kostka Neumann, Fráňa Šrámek, Jiří Mahen, František Gellner. Rekonstrukcí prošla před třemi lety. Kavárna Slavia, Smetanovo nábřeží 2, Praha 1 Kavárna vznikla v roce 1881.
U stolků sedávali Bedřich Smetana, Jaroslav Seifert, Jan Werich i Václav Havel. Fungovala i za socialismu. Rekonstrukcí, která ji vrátila do původního stavu, prošla v devadesátých letech. Café Imperial, Na Poříčí 15, Praha 1 Kavárna Imperial vznikla roce 1914. Byla vyhlášená svým biliárem a fungovala jako středisko literárního klubu. Za 2. světové války byla zrušena. Otevřena byla až v roce 1992. Celková rekonstrukce jí vrátila téměř původní vzhled jako na začátku století. Otevře se 1. srpna.
