Středa 17. srpna 2022, svátek má Petra
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Pláč nad definitivní dospělostí

Česko

Novou autobiograficky laděnou hru Lenky Lagronové Pláč o setkání čtyř žen po mnoha letech nastudoval v Divadle Kolowrat Jan Kačer. Vnitřně drásající a neradostné putování hrdinek do vlastní minulosti je hlavně výbornou příležitostí pro čtyři herečky. Ženské hrdinky Lenky Lagronové bývají zpravidla smutné, plné tesklivosti a neschopné absolvovat život ani v nejběžnějším modelu. V tomto stavu jsou ale zabydlené a v zásadě si nepřejí z něho vyjít. I v její nové hře Pláč jsou hlavní postavy dvě sestry Helenka a Alenka, jejichž dospělý život stále ovlivňuje neutěšená a nedořešená minulost. Jako protiváhu jim autorka tentokrát postavila další dvě ženy, které se potýkají se stejnými frustracemi, ale v mnohem křiklavější podobě, tak jak jim velí jejich primitivismus a citové mrzáctví. Senzitivním sestrám se však překvapivě dostává rozhřešení i naděje. Lagronové hra nemusí každého oslovit, vypovídá o problémech, které jsou velice niterné, osobní a bolavé, ale nakonec se z nich cosi obecně platného vyloupne. Jde tu o jakési zastavení se v půli života, ohlédnutí se a definitivní srovnání s minulostí, které spočívá v přijetí definitivní „dospělosti“ a odpovědnosti sama za sebe. Vztah se zemřelými rodiči, který byl plný nedorozumění, se proměňuje v trvalou hodnotu, přichází odpuštění a smíření.

Jan Kačer zvolil pro hru neokázalý styl a otevřel volný prostor pro herecky autentické verbální i fyzické střety. Hře takový přístup sedí, protože soustředěn směřuje k výpovědi a vyhovuje i poetice hry, která se víc než jindy přidržuje realistického rozpracování situací. Přesto ale nechybí řada bizarních momentů od hysterické péče o kočku až po Alenku přežívající s klavírem ve sklepě. Režie je nenápadně akcentuje, stejně jako se snaží udržet hořkosměšnou linii ve vstupech jízlivé Květy (Nina Divíšková) a pavlačově užvaněné Sylvy (Eva Salzmannová).

Hra je strukturovaná do tří částí a vrcholí „uprostřed“ setkáním sester Helenky (Taťjana Medvecká) a Alenky (Jana Boušková). Obě nejprve jako by ohmatávají vzájemný vztah a svá traumata, pak vytryskne mohutný proud osočování, zadržovaných citů a nenávistí, který skončí rvačkou - sestry se válejí na zemi a zatínají do sebe, aby se zhroutily v nezvladatelném pláči.

Reflexní deskou jejich střetu jsou dialogy Sylvy a Květy. Sylva neustále operuje s šidítky pro kočku, na kterou žvatlá jako na mimino, předstírá a nesnesitelně tlachá, Květa drží dekorum, tváří se laskavě, ale je plná jedu. Zápisky svého muže estébáka, který sledoval otce sester, předčítá jako roztomilý deníček. Z obou z nich nakonec v poslední části hry vytryskne pláč a vše dlouho zadržované: Sylva vztekle mrští konzervou pro kočky...

HODNOCENÍ LN ***** Lenka Lagronová: Pláč

Režie: Jan Kačer Výprava: Klára Langová Národní divadlo, Kolowrat, světová premiéra 19. 5.

Autor:

Porucha imunity je první známka, že je v našem životě něco špatně, říká lékařka

Premium Lidí s poruchami imunity přibývá. Příčinou je často špatný životní styl, což vede k vážným nemocem, třeba k rakovině....

Bude hůř. Považuji za férové sdělit to divákům předem, přiznal šéf ČT

Premium Inflace, energie, válka na Ukrajině a k tomu nízké koncesionářské poplatky. Současná situace postihla i Českou...

První díl rozhovoru s Shopaholicadel: Práci neseženu, každý den můžu umřít!

Premium Rozhovorům se dlouho úspěšně vyhýbala, nyní ale udělala výjimku a Expresu poskytla exkluzivní sondu do své duše....