Neděle 26. května 2024, svátek má Filip
  • Premium

    Získejte všechny články mimořádně
    jen za 49 Kč/3 měsíce

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Poláček ve volném stylu

Česko

Ještě populárnějším než román Karla Poláčka Hostinec U kamenného stolu se stal stejnojmenný film Josefa Grusse, který sice vznikl v roce 1948, ale svým stylem se ještě blížil oblíbeným snímkům minulé éry. A právě filmem se především inspirovali tvůrci nové inscenace v Divadle Na Fidlovačce. Nezapomněli ovšem ani na původního Poláčka, kterého sem poněkud neústrojně vpravili především v postavě Průvodce. Ten popisuje prostředí i osoby a přináší sem do jisté míry kouzlo dob, kdy poklidné vody letních lázní rozvíří skandální pletka paní hostinské Tatrmužové. Její útěk s milencem, ke všemu hercem, má dalekosáhlé důsledky. Manžel Tatrmuž se totiž uzavře světu a řízení dosud prosperujícího hostince se musí ujmout jeho rozhádaní synovci. Situaci nekomplikuje pouze to, že spolu přímo nemluví, ale také to, že pro role hostinského a vrchního číšníka jim chybí zkušenost i talent. K tomu mají také své milostné problémy, protože usilují o srdce veselých dcerušek pana vrchního rady Dyndery... Známý happy end si inscenátoři vypůjčili z filmu, protože odpovídal jejich koncepci. Navíc připsali postavy dalších dvou herců, aby mohli rozšířit scény divadla na divadle, které skýtaly příležitost k patřičně parodickým scénám.

Proč si třeba nezastepovat?

Zatímco textová předloha - s výjimkou retardující role Průvodce -dávala předpoklad k zábavné poláčkovské scénické verzi, tvůrci inscenace jí zřejmě dost nevěřili, a tak ji vyšperkovali vším, čím se dalo.

Výsledkem je pak sled etud, v nichž jen občas zablýskne komická divadelní situace, například přerod mistra Mertense ve vášnivého kuchaře nebo návrat paní Tatrmužové s prosíkem. Ještě že Poláčkův příběh je tak jednoduchý, jinak by se v přemíře veselého skotačení ztratil. O postavách se ovšem nedá mluvit, nejsou téměř nijak charakterizovány a třeba obě slečny Dynderovy jsou zcela zaměnitelné. Ostatně i Tomáš se Spytihněvem se liší hlavně tím, že jeden má brýle.

Režisér Pavel Šimák využívá toho, co kdo umí, na smyslu nebo souvislosti moc nezáleží. Tak jsme svědky excelentního stepovacího čísla Dennyho Ratajského, i když stejně excelentní Labutí jezero by se sem asi hodilo stejně. Ondřej Brousek skvěle hraje na klavír, proč tedy nepředvést rvačku s jeho doprovodem? Překvapivé je, že i tak dobrý herec, jako je Petr Rychlý, se ve vděčné roli Beno Mertense nedostane dál než k prvoplánové karikatuře patetického tragéda. Podobně i Václav Svoboda vytváří hostinského Tatrmuže těmi nejlacinějšími prostředky. Zcela neinvenční jsou scény obou členů pokleslé komediantské skupiny, jak je v pitvorných šaržích předvádějí Martina Randová a Alexandr Minajev.

Úplným omylem je pak inspirace němou groteskou včetně obligátní šlehačkové bitvy, její použití směřuje mimo žánr. Vlastně jako by se celý Poláček na Fidlovačce stal jen záminkou k zábavě ve volném stylu. Nejde o to, že by inscenace byla nevkusná nebo kýčovitá, jen prostě útočí na bránice diváků za každou cenu. Prostředky k tomu používá často nevybíravé, nevynalézavé a až příliš ověřené. Ostatně, volně parafrázováno ze hry samé -když nemůžeme hrát Divokou kachnu, dáme tam něco hodně veselého a všichni si spokojeně oddechnou. Frenetický úspěch premiéry dává tušit, že to opravdu vyjde.

***

HODNOCENÍ LN

**

K. Poláček, O. Vávra, V. Rada: Hostinec U kamenného stolu Adaptace: Pavel Šimák a Klára Špičková Režie: Pavel Šimák Divadlo Na Fidlovačce Premiéra 17. 1.

Autor: