Proč si třeba nezastepovat?
Zatímco textová předloha - s výjimkou retardující role Průvodce -dávala předpoklad k zábavné poláčkovské scénické verzi, tvůrci inscenace jí zřejmě dost nevěřili, a tak ji vyšperkovali vším, čím se dalo.
Výsledkem je pak sled etud, v nichž jen občas zablýskne komická divadelní situace, například přerod mistra Mertense ve vášnivého kuchaře nebo návrat paní Tatrmužové s prosíkem. Ještě že Poláčkův příběh je tak jednoduchý, jinak by se v přemíře veselého skotačení ztratil. O postavách se ovšem nedá mluvit, nejsou téměř nijak charakterizovány a třeba obě slečny Dynderovy jsou zcela zaměnitelné. Ostatně i Tomáš se Spytihněvem se liší hlavně tím, že jeden má brýle.
Režisér Pavel Šimák využívá toho, co kdo umí, na smyslu nebo souvislosti moc nezáleží. Tak jsme svědky excelentního stepovacího čísla Dennyho Ratajského, i když stejně excelentní Labutí jezero by se sem asi hodilo stejně. Ondřej Brousek skvěle hraje na klavír, proč tedy nepředvést rvačku s jeho doprovodem? Překvapivé je, že i tak dobrý herec, jako je Petr Rychlý, se ve vděčné roli Beno Mertense nedostane dál než k prvoplánové karikatuře patetického tragéda. Podobně i Václav Svoboda vytváří hostinského Tatrmuže těmi nejlacinějšími prostředky. Zcela neinvenční jsou scény obou členů pokleslé komediantské skupiny, jak je v pitvorných šaržích předvádějí Martina Randová a Alexandr Minajev.
Úplným omylem je pak inspirace němou groteskou včetně obligátní šlehačkové bitvy, její použití směřuje mimo žánr. Vlastně jako by se celý Poláček na Fidlovačce stal jen záminkou k zábavě ve volném stylu. Nejde o to, že by inscenace byla nevkusná nebo kýčovitá, jen prostě útočí na bránice diváků za každou cenu. Prostředky k tomu používá často nevybíravé, nevynalézavé a až příliš ověřené. Ostatně, volně parafrázováno ze hry samé -když nemůžeme hrát Divokou kachnu, dáme tam něco hodně veselého a všichni si spokojeně oddechnou. Frenetický úspěch premiéry dává tušit, že to opravdu vyjde.
***
HODNOCENÍ LN
**
K. Poláček, O. Vávra, V. Rada: Hostinec U kamenného stolu Adaptace: Pavel Šimák a Klára Špičková Režie: Pavel Šimák Divadlo Na Fidlovačce Premiéra 17. 1.
