* LN O neandertálcích se tvrdí, že jedli pouze maso. Nyní studie amerických badatelek uvádí, že se živili také rostlinnou potravou. Co si o tom myslíte?
Dost o tom pochybuji.
* LN Proč, když se při výzkumu neandertálců, kteří žili někdy před 35 až 50 tisíc lety, našly v jejich zubním kameni mikroskopické zbytky rostlin? To jako důkaz nestačí?
Divoce rostoucí vegetace obsahuje relativně velmi málo živin. Proto třeba gorily musí skoro celý den věnovat shánění potravy, aby se zasytily.
Neandertálci měli obrovskou svalovou hmotu a tu museli neustále zásobovat energií. To se jim dařilo jedině konzumací libového masa. Tuk jíst nemohli, protože by se začali potit a v drsných zimách, které tehdy panovaly, by nepřežili. Jako lovci sice měli dostatek kožešin, ale na rozdíl od lidí si z nich nedokázali ušít tak kvalitní oděvy, aby nepromrzli. Kdyby tedy neandertálci měli v jídelníčku kromě masa také rostliny, strávili by většinu dne jejich sháněním a konzumací a na lov by jim nezbýval čas. Navíc, co by jedli v zimě?
* LN Jak si tedy vysvětlujete nález mikroskopických částeček divokého obilí, datlí, orobince a luštěnin v zubním kameni neandertálců? Rozporcované maso mohlo ležet v trávě a přitom se na něj nalepila zrníčka a stébla rostlin.
Nebo pojídali stonky a zrnka nikoliv v podobě pokrmu, ale jako prostředek na úpravu trávicích problémů. Musíme si uvědomit, že lov je spojen s rizikem, a když už tedy získali nějakou kořist, snažili se maso spořádat do posledního kousku. Takže strávit třeba tuhé svalstvo ze starého nosorožce muselo být pro trávicí soustavu docela obtížné. Nepohrdli patrně ani mršinami. Traviny nebo zrnka se slupkami proto mohly sloužit pro vyčištění žaludku. Podobně jako to dodnes dělají šimpanzi nebo psi, když žerou rostliny.
Do jídelníčku neandertálců se mohly dostat částečky rostlin také při tzv. koprofagii, to je pojídání výkalů od býložravců, které obsahují zbytky rostlin. Patrně mohli dělat i to, co dodnes praktikují například Evenkové na Sibiři. Ti kromě sobího masa konzumují obsah zvířecího žaludku a střev s natrávenými bylinami. LN Jak mohli neandertálci vědět, co pomáhá při zažívacích potížích?
Když to znají i vývojově mnohem jednodušší šimpanzi, tak to neandertálci museli ovládat taky. Ostatně dobré zažívání pro ně bylo otázkou přežití.
Pokračování na straně 33
Prozkoumaly pouze tři netypické jedince
Dokončení ze strany 31
Lovec s průjmem nemohl jít lovit, protože by ztrácel cennou vodu a zároveň by se mohl prozradit i svým zápachem.
* LN Jak se mohla škrobová zrnka dostat do zubního kamene?
Bakteriální enzymy dokážou narušit i tak tvrdou hmotu, jakou je zubní sklovina, a určitě spolupůsobí na zubním krčku, kde se vytváří zubní kámen. Zrnka se tam ale mohla dostat i po smrti, tedy až během fosilizace.
* LN Zuby podrobené výzkumu pocházejí z oblastí, kde dnes leží Írán a Belgie. Tyto lokality ležely na úplném okraji osídlení neandertálců. Proč si americké vědkyně vybraly tak odlehlá místa?
Asi tam očekávaly nějaký zajímavý nález. Ale hlavní problém vidím v tom, že vzorky jsou odebrány ze zubů zcela netypických jedinců. Oba jedinci z íránské jeskyně Šanidar měli těžkou artrózu, takže se velice špatně pohybovali. V Belgii šlo asi o ženu, nebo o muže velmi křehké, a tedy pro neandertálce neobvyklé konstituce. Ženy a nemocní jedinci nechodili na lov a museli jíst, co zbylo, často asi trpěli hlady. Pravděpodobně pak jedli, co měli právě v dosahu. Takže teorie o tom, že neandertálci měli na jídelníčku rostlinnou potravu, stojí jenom na těchto třech zcela výjimečných jedincích. Je to podobné, jako bychom o ruských námořnících tvrdili, že obvykle jedí kožené měchy z tahacích harmonik. Přitom je snědli jen proto, že ztroskotali na moři a zachránili se až za několik týdnů.
* LN V jídelníčku neandertálců rozpoznaly i plody divokého datlovníku. Jak si to vysvětlujete?
Málo pohyblivý jedinec s artrózou asi sbíral, co měl v dosahu, a spadané plody datlovníku s velkým obsahem cukru mu posloužily jako dobrý zdroj energie.
* LN Výzkum uvádí, že neandertálci si rostliny také vařili. K tomu je potřeba mít oheň. Uměli ho naši pradávní příbuzní rozdělat, nebo jej získávali třeba jen tehdy, když blesk zapálil strom?
Víme, že neandrtálci běžně používali pazourky, takže asi měli nějaké znalosti, jak oheň roznítit. Ovšem nemáme ani jeden důkaz o přípravě pokrmů vařením.
* LN Ani opálené kosti?
Takový nález by svědčil spíše o pečení. Ale o vaření v jakési pravěké obdobě Setonova hrnce žádné indicie nejsou. Přitom na pravěkých sídlištích obývaných lidmi se našly jámy, ve kterých se s pomocí rozpálených kamenů maso a rostliny vařily.
* LN V americké studii se uvádí, že na zubech, konkrétně v zubním kameni, byla objevena škrobová zrnka rostlinného původu, která prošla procesem vaření. To je přece dostatečný důkaz.
Ve zprávě o výzkumu mi chybí informace, že by někdo sledoval, co se stane, když jsou škrobová zrnka vystavena chemickému prostředí v ústní dutině. Je tam teplo a působí tam enzymy mnoha bakterií, které přebývají v ústech. Při dlouhodobém vlivu celé řady těchto látek mohl vzniknout stejný efekt jako při vaření. To uvádím jako jednu z možných alternativních hypotéz. Další slabinu studie vidím v tom, že autorky se odvolávají na jinou studii, která ovšem ve skutečnosti tvrdí, že používání ohně bylo pravidelné v Asii, ale spíše nahodilé v Evropě. Těžko tedy tvrdit, že si evropští jedinci vařili, když je prokázáno, že oheň používali nepravidelně.
* LN Jak si lze představit tepelnou přípravu potravin v neandertálské „kuchyni“?
Například mohli vhodit do dohasínajícího ohně žaludek a střeva, aby se obsah zahřál, možná i rozehřál, a tím byl lépe stravitelný. Vnitřnosti neobsahují moc masa, takže je možná podávali nemocným na průjem. Neandertálci patrně měli i nějaké zkušenosti s konzervací masa. Mohli na ně naskládat stébla trávy, spálit je, a vytvořit tak ochrannou vrstvu před bakteriemi.
* LN Dávali tedy spíše přednost syrovému masu?
Po tepelné úpravě je maso sice stravitelnější, ale zároveň ztrácí spoustu vitaminů a některých dalších živin. Je tedy možné, že metabolismus neandertálců byl lépe přizpůsoben ke konzumaci syrového, možná mechanicky křehčeného masa.
* LN Zuby podrobené výzkumu pocházejí z doby přibližně před 40 tisíci lety, tehdy byli neandertálci už na pokraji vymření. Co ohrožovalo jejich existenci?
Šlo o éru po výbuchu supervulkánu Toba. Nastal asi před 74 tisíci lety a byla to jedna z největších erupcí od prvohor. Patrně vyvolala větší ekologickou katastrofu než dopad asteroidu před 65 miliony lety. Exploze sopky způsobila rozsáhlé vymírání velkých savců a maso se stalo velmi vzácné. Je možné, že se neandertálci naučili v tomto období hladu jíst také rostliny.
* LN Jak to mohl přežít člověk, který tehdy také obýval planetu?
Moderní člověk dokázal skolit zvíře na větší vzdálenost a lovit efektivnějším způsobem, protože už měl vyspělejší zbraně. Například na kostře neandertálce z jeskyně Šanidar se našel důkaz, že zemřel po probodnutí oštěpem s tenkým hrotem. Takové zbraně se možná už vystřelovaly vrhačem, takže získaly větší rychlost a díky tomu i dolet a průbojnost.
* LN V čem především s článkem polemizujete?
Metodologicky je nedotažený. Metoda analýzy škrobových zrnek může být sama o sobě velice zajímavá, ale až po vytvoření systematiky škrobových zrnek, která teď evidentně schází. Nevíme, jak velké množství rostlin pojídali, neznáme vývoj jedinců, zda zubní kámen nevznikl těsně před smrtí. Během života se totiž odlamuje, takže není jasné, jestli na zkoumaných zubech existoval rok, dva, nebo deset let. Anebo zda to není plak, který se dotvořil fosilizací až po smrti jedince. Velkým problémem je i velmi malý počet zkoumaných jedinců, navíc naprosto netypických.
