Lidovky.cz: O vyvlastňování majetku Rusů u nás se mluví hodně a často, v právní rovině to ale není jednoduché. Proč?
V naší Listině základních práv a svobod narážíme na článek 11, odstavec 4, který výslovně uvádí, že vyvlastnění je možné jen na základě zákona ve veřejném zájmu a za náhradu. V tom je celý problém, takový zákon bychom museli připravit. V rámci našeho českého, ale i mezinárodního práva tu máme trestné činy a trestní řízení, které může dospět i k odebrání majetku. To ale není případ současné situace. K tomu bychom patřičné pachatele museli dostat před soud a ten by jim musel prokázat vinu a uvalit trest ve formě propadnutí majetku.
Hon na ruský majetek pokračuje. Zabavit nestačí, stát prověřuje rovnou konfiskaci |
Lidovky.cz: V to se ale asi v kontextu války na Ukrajině doufat nedá…
Pokud jde o majetky ruských oligarchů či přímo ruského prezidenta Putina, jen stěží nacházím víru, že takové osoby někdo v současné situaci předvede před český či mezinárodní soud. Bylo by naivní v to doufat.
Lidovky.cz: Na zákoně o vyvlastňování, který jste zmínil, se pracuje?
Nejprve něco k sankcím samotným. Evropské sankční seznamy doprovází přesný popis postupů: od zamezení vstupu přes omezení exportu a obchodu až po zmrazení majetku konkrétních lidí. Prozatím funguje tento mechanismus skutečně jako zmrazení, jinými slovy se obstaví a majitelé s ním nemohou nakládat, proměnit jej na peníze a případně z něj dál financovat válku.
Lidovky.cz: Víc udělat nejde?
To není tak jednoduché. Naše vláda chystá přesunout tento evropský mechanismus na národní úroveň, aby si o tom Česko mohlo rozhodnout samo. Neboli pokud bude existovat nějaká osoba, již bychom rádi sankcionovali, a ta nebude na evropských seznamech, vytvoříme si jakýsi národní sankční seznam, na který ji zařadíme. To se ale stále bavíme o „pouhém“ zmrazení majetku.
Ve prospěch lidu Ukrajiny. Biden prodá jachty zabavené ruským oligarchům |
Lidovky.cz: A přímá konfiskace majetku?
Ochrana vlastnictví je v českém právu velice silná, Listinu základních práv a svobod už jsem tu zmínil. Bylo by vhodné si ústavu doplnit o situace, ve kterých by konfiskace byla skrze speciální zákon možná. Ale nejdříve je k tomu potřeba ústavního zákona.
Lidovky.cz: Cesta, v níž by se nemuselo sahat do ústavy, neexistuje?
Na to se názory trochu liší. Nicméně většinové stanovisko je, že by se to mělo udělat na základě ústavního zákona, abychom měli ústavní zmocnění. Už pro opatrnost.
Lidovky.cz: Můžete být přesnější?
Kdybychom to udělali jen zákonem, existuje reálná možnost, že by to neprošlo testem ústavnosti. Než by k tomuto ale došlo, nejspíše by to chvíli trvalo. Stát by v takovou chvíli potřeboval zabavené majetky spíše zpeněžit, než aby se o ně staral. Takže by je prodal a peníze využil třeba na obnovu Ukrajiny. Jenže tyto majetkové konfiskace by mohly být později velmi snadno napadnutelné, podívejte se na restituce, které běží třicet let, a stále nejsou dořešené. Bez ústavního zmocnění bychom zkrátka riskovali ztrátu právní jistoty.
Lidovky.cz: Čili by nás mohly za dlouhé roky čekat místo církevních „ruské“ restituce?
Mohlo by se stát, že právní základ použitý pro převody majetků sankcionovaných Rusů do rukou státu by optikou ústavy neobstál.
Lidovky.cz: Váš stranický šéf a ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš v rozhovoru pro Lidovky.cz hovořil o tom, že naší výhodou by mohlo být, pokud by šlo o odvetná opatření. V Rusku by zabavili majetky českým firmám a my bychom jim to kompenzovali ze zabaveného majetku ruských firem.
To by výrazně pomohlo. Přistoupení ke konfiskaci musíte umět dobře odůvodnit. Já tam nosné důvody vidím dva. Jeden je ten, že by se majetek, který se na základě evropských nařízení někomu zmrazil, proměnil na konfiskovaný. Ten by se pak dal použít na obnovu Ukrajiny, o tom se na evropské úrovni už diskutuje. A pak je tu ona odveta za kroky proti českým firmám v Rusku, ale to jsme opět u toho, že k tomu je potřeba ústavní zmocnění.
Lidovky.cz: Nicméně zmrazení je pro stát nákladné. O zmrazený majetek se musí starat…
Je to tak. Vycházíme ze zákona o provádění mezinárodních sankcí, kde jsou dvě možnosti, kdy můžeme ke zmrazení přikročit. Ta první jsou sankce nařízené Radou bezpečnosti OSN, v té je ale potřeba hlas Ruska, čili na to můžeme rovnou zapomenout. Druhá jsou evropské sankční seznamy. Zmíněný zákon uvádí, že Finanční analytický úřad vstupuje do práv vlastníka a ten zůstává jen s tzv. holým vlastnictvím: majitelem zůstává jen na papíře. Stát s takto zmrazeným majetkem sice může nakládat, ale také se o něj musí starat, což je nákladné. Není to takový problém, jestliže z toho majetku plynou příjmy, ty se pak dají na starost o něj použít. Takový majetek lze i prodat a výnos z něj zmrazit. To je samozřejmě jednodušší, než oligarchovi spravovat nějaký zámeček.
Lidovky.cz: Česká vláda tlačí na tvrdší postoj vůči Rusku, pro laika ale zmrazení majetku může působit naopak velmi měkce, zmrazené majetky se totiž sankcionovaným Rusům nejspíše vrátí. Necítíte právě kvůli tomu tlak na hledání cest ke konfiskaci?
To ale záleží na tom, co se děje se zmrazeným majetkem. Mezinárodní zkušenosti nám říkají, že majetek zůstává zmrazený i několik desetiletí. Sankce vůči Rusku asi jen tak neskončí. Nejdříve ale musíme majetek skutečně zmrazit, pak můžeme vymýšlet, co s ním. Já řeči o konfiskacích beru spíše jako politické prohlášení, už kvůli tomu, že třeba české právo skutečně osobní vlastnictví tvrdě chrání, více než mezinárodní právo. Jednu cestu ale vidím: pokud by se konfiskace prováděla na základně evropského nařízení, stejně jako zmrazování. V takovém případě bychom podle mého názoru ústavní zmocnění nepotřebovali.
Lidovky.cz: Naším cílem má tedy být prosadit to na úrovni EU?
Ta úvaha je taková, že pokud by postup konfiskace byl zakotvený v evropském právu, „podrželo“ by to konfiskaci prováděnou u nás. I bez ústavního zákona. Bylo by to zkrátka podstatně efektivnější, pomohl by tomu i společný postup členských zemí EU, to je vždy silnější než individuální postup jednoho státu. Buď přesvědčíme Evropy, nebo budeme muset najít kvalifikovanou většinou v obou komorách našeho parlamentu na změnu ústavy.
Lidovky.cz: V případě konfiskace bychom nemuseli na účtech držet jako protiváhu peněžní hodnotu zabaveného majetku?
Ne, to si pletete s vyvlastněním. To české právo zná, ale vždy ve veřejném zájmu a s náhradou. Typicky je to situace, kdy stavíte dálnici a potřebujete pozemek, který je v soukromém vlastnictví. Pak přistoupíte k vyvlastnění a převedete ten pozemek na peníze.
Lidovky.cz: Takový postup v případě sankcí vůči Rusku na stole není?
To se děje v rámci uplatňování sankčních seznamů, ale můžete to udělat, jen pokud je to nezbytné. Třeba když se majetek rychle „kazí“. Například starost o lva v kleci, jehož byste zabavili nějakému oligarchovi, asi nemá příliš smysl, stát by ho místo toho prodal a výnos zmrazil.
Lidovky.cz: K tomu už český stát přistoupil?
To já vlastně pořádně nevím, Finanční analytický úřad má v tomto směru povinnost mlčenlivosti. Možná by ale nebylo od věci tuto povinnosti trochu zmírnit. Veřejnost je pak zásobována informacemi z ostatních evropských zemích, které měly to štěstí, že mají přístavy s ruskými jachtami, jež mohly okázale zabavit. My přitom děláme totéž, jen zabavujeme něco jiného, ale zmíněný úřad o tom nesmí mluvit.
MICHAL ŠALOMOUN (48)
|
Lidovky.cz: V rozhovoru pro Hospodářské noviny řekl poslanec Vladimír Balaš (STAN), který s vámi spolupracuje, že o tom, na koho by případné české sankce měly dopadnout, rozhodnou tajné služby. Nový zákon tohle nestanoví přesně? Tajné služby budou ad hoc rozhodovat o konkrétních lidech?
Ne, takto by to nefungovalo. Řeknu vám, jakým směrem se to ubírá nyní. Na vládě mají patřičné resorty – ministerstva vnitra, pro místní rozvoj, zahraničí, průmyslu a obchodu – vytvořit českou verzi Magnitského zákona, jenž se především v USA používá k postihování lidí, kteří jsou ve světě odpovědní za porušování lidských práv. Celý tento zákon řeší, jak vůbec takto sankcionované osoby vybírat. Na začátku by vláda měla vytyčit okruhy, v nichž by se měli sankcionovaní pohybovat. Pak by do toho vstoupily další orgány: tajné služby, policie, celní správa, Finanční analytický útvar a tak dále. Ty by vyhledávaly osoby, které by do té definice spadaly. A tyto osoby by se česká vláda snažila protlačit na evropské seznamy.
Lidovky.cz: Bez toho se neobejdeme?
Vždy je lepší, když ta daná osoba na evropském seznamu je. Ale pokud by se to řekněme do tří měsíců nepodařilo, zařadili bychom si tu osobu na náš národní sankční seznam a aplikovali sankce na ni sami. Ještě je potřeba dodat, že pro přijetí Magnitského zákona je potřeba upravit některé další už platné české normy.
Lidovky.cz: Kdyby se vás tedy kolegové na vládě ptali, zda konfiskace majetků možná je, nebo ne, co byste jim řekl?
Že to půjde, ale skrze ústavní zákon. Hlavní díl práce teď ale vláda odvádí na Magnitského zákoně, který nám umožní aplikovat evropské sankce i na osoby mimo evropské sankční seznamy.
Lidovky.cz: Hodně se mluvilo o tom, zda si ruské firmy mohou v Česku sáhnout na veřejné peníze třeba formou veřejných zakázek. Nebylo ale jasné, co to vlastně je „ruská firma“ a kolik z ní musí sankcionovaný člověk vlastnit. To už jste si nějak vyjasnili?
To bude záviset na doprovodném zákonu k Magnitskému zákonu. Ten sám o sobě nebude dlouhý, ale protože zasahuje velké množství už existující legislativy, dost se protáhne. Jde o čtyři až pět ministerstev, jež se musejí domluvit. Když ale zmiňujete veřejné zakázky, ty mají jiný problém. Jsou totiž harmonizované s právem EU. Takže v současnosti existují trochu výkladové potíže, jak při zmrazení majetku postupovat ve veřejné zakázce. Máte rozběhlou zakázku stopnout? Vrátit ji na začátek? Budete ji opakovat? Předáte to druhému v pořadí? To jsou všechno nedořešené otázky, ministerstvo pro místní rozvoj už kvůli tomu oslovilo oficiálně i Evropskou komisi, aby toto vyjasnila.
Lidovky.cz: Zkusme konkrétní případ: stavební firma Strabag, v níž měl ruský oligarcha Oleg Děripaska 27procentní podíl, figurovala ve spoustě veřejných zakázek. Děripaska však nebyl na sankčním seznamu EU. Kdyby byl, dává nám to právní nástroj k vyřazení takové firmy z veřejných zakázek?
Ne se stávajícími zákony. Právní nástroj bychom si na to museli udělat. Ale jak jsem říkal: máme výkladové potíže a je třeba si velmi přesně vyjasnit, jak bychom chtěli něco takového provést.
Česko už zmrazilo ruský majetek za miliardu, ve hře je i jeho propadnutí, řekl Stanjura |
Lidovky.cz: Nic takového teď na stole nemáte?
Trochu vás opravím: Nemám na stole nic. Ke mně se zákony dostávají už sepsané, já funguji jako jakýsi korektor, který kontroluje zákonodárný proces. U mě by to vznikat ani nemělo, to musí dělat ministerstva, která mají do svých oblastí detailní vhled. Jsem tu proto, abych posoudil, zda mají jimi navržené normy nějaký střet třeba s ústavou či s evropským právem.
Lidovky.cz: Vracíte teď kolegům hodně zákonů týkajících se Ruska a Ukrajiny?
To ne. Je ale potíž, že náš zákonodárný proces je zdlouhavý. Ale z dobrého důvodu: aby se v několika kolech připomínkování a v jednáních na komisích odchytaly problematické části. Ale my jsme v momentě, kdy nás tlačí čas. Hodně z tohoto procesu je tak nutné vypouštět nebo výrazně zkrátit. Lex Ukrajina byl nicméně zákon relativně jednoduchý, nevyžadoval nic extra nového. Vydání dočasné ochrany a víz plus vpuštění uprchlíků do systému zdravotního pojištění nebyl zas takový rébus.
Lidovky.cz: Jak se vám do práce propisuje, že stojíte na neprobádané právní půdě?
Vůbec to nepomáhá.
Lidovky.cz: V rozhovorech pro média jste říkal, že určitá právní omezení plynou i z faktu, že s Ruskem zkrátka nejsme ve válce. Rusko nás ale přitom označuje za nepřátelský stát. My takovou kategorii nemáme? Takovou, která by nám umožnila se k Rusku postavit tvrději?
Máme. Existuje ústavní zákon o bezpečnosti republiky a několik výjimečných stavů. Kromě nouzového, který platí nyní, máme ještě stav ohrožení a válečný stav.
Lidovky.cz: Dobrá, nicméně současný nouzový stav je odůvodněný uprchlickou vlnou z Ukrajiny. Pomohlo by nám z hlediska práva vyhlásit stav ohrožení?
V tom, co chceme dělat, by nám to nepomohlo. Navíc si myslím, že by to mělo problematický vedlejší efekt: lidé by možná dostali obavy, že se už chystáme na povolávání lidí do zbraně. Možná by to napáchalo více škod než užitku. Tlačit na pilu v řešení uprchlické krize nepotřebujeme. Pokud jde o národní sankce, k tomu nouzový stav ani nepotřebujeme, stejně tak konfiskace. Zkuste se na to podívat z druhé strany: kdybychom ta rozhodnutí navázali třeba na stav ohrožení, tak je musíme limitovat v čase. Musíme to umět dělat i v dobách míru. A proto Magnitského zákon. Aby nám sem na dovolenou nemohli jezdit lidé, kteří jsou jinde ve světě odpovědní za genocidu či válku, a my na to jen bezbranně nekoukali.
