Se zápalem pro věc „Tak jako hmotný svět probíhá nepřetržitým procesem pohybu, který není chaotický, má určitý řád, vyvíjí se od nižších stadií k vyšším, tak existuje i pohyb ve společnosti…“ Sedím ani nedutám, stejně jako čtyřicítka posluchačů stranického vzdělávání, kteří se tady – v učebně VUML – scházejí každý čtvrtek od 14 do 16 hodin po dobu osmi měsíců.
„… avšak ani ve společnosti tento pohyb neprobíhá bez určitého řádu. Je dán objektivními zákonitostmi, které platí ve společnosti stejně tak jako ve hmotném světě…,“ pokračuje přednáška lektora pplk. Jiřího Buliny. Bez zbytečných frází, se zápalem pro věc vysvětluje osmnácti- až pětadvacetiletým posluchačům problematiku tak složité vědy, jakou jsou základy vědeckého komunismu.
Z lektorova monologu se pomalu rozvíjí diskuse … a proč, když?…já si myslím, že… není mi jasné, jak. Otázky, postřehy z praxe, žádosti o bližší vysvětlení, polemika. A podplukovník Bulina trpělivě vysvětluje a odpovídá tu zedníkovi z památek, tu inženýrovi z výpočetní stanice a tady zase učitelce základní školy. Z diskuse vyplývá, že lektorova přednáška všechny posluchače zaujala. Dvě hodiny utekly jako voda. Lavice se pomalu vyprazdňují, jen kolem lektora ještě postává hlouček diskutérů – skoro se tomu ani nechce věřit, vždyť je jim něco kolem dvaceti let a mají svých osobních starostí dozajista víc než dost.
Je půl páté. Učebna ztichla. Podplukovník Jiří Bublina je členem lektorského sboru OV KSČ již deset let. Tehdy – v čtyřiasedmdesátém – bylo třeba zabezpečit školení kandidátů strany z malých základních organizací. A tak byla utvořena jedna třída, kam začal Jiří Bulina pravidelně docházet. O dva roky později začal pracovat jako lektor při Okresním domě politické výchovy v Táboře.
Za těch deset let lektorské práce absolvoval desítky přednášek, stovky hodin v učebnách a další stovky doma při přípravě.
„Když připravuji přednášku,“ říká pplk. Bulina, „vycházím z toho, že před své posluchače nemohu přijít s několika listy popsaného papíru, které jen přečtu. Proto mi stačí jen několik poznámek – bodů, z kterých pak vycházím. Navíc – nikdy nelze zůstat jen u naučené teorie. Mladým komunistům je totiž neustále třeba dokládat, že bez teoretických znalostí se praxe neobejde, a na druhé straně, že teorie z praxe vlastně vychází. Takže nelze čerpat jen z odborných publikací, ale je nutno dávat příklady z praktického života, reagovat na současné dění.“
Možná právě proto, že dokáže teoretické poučky zesrozumitelnit příklady z praxe, jsou jeho přednášky tak populární.
Podplukovník Jiří Bulina žije s v ů j život jako každý jiný. Má svou rodinu, své koníčky, záliby i starosti. Navíc? Navíc „jen“ přednáší každých čtrnáct dní mladým komunistům a každých čtrnáct dní stráví několik hodin svého volného času na přípravě přednášky.
Za velmi dobrou ideově politickou přípravu kandidátů komunistické strany byl podplukovník Jiří Bulina navržen na udělení medaile „Za budování okresu Tábor“.
***
Předpis je stejný – chléb ne
Bez chleba nelze žít…, zpívá se v jedné známé písni. Ale dá, řeknete si, máme bíle pečivo, brambory, knedlíky a rýži.
Ano, vím. Chléb ve zmíněné písni je jen symbolem, který nicméně potvrzuje důležitost chleba coby základní potraviny – alespoň u nás. A že není chléb jako chléb, na tom se dozajista shodneme. Chléb, který je pravou básní pro žaludek labužníka, jsem ochutnal v mladovožické provozovně Jihočeských pekáren Tábor. Vedoucího provozovny Oldřicha Mrvu jsem při své návštěvě zastihl zamoučeného v „provoze“, kde právě pracoval na „vyvádění“ těst a kvasů. A protože práce bylo hodně a lidí málo, dostalo se mi jen několika základních informací o pekárně a skýva chleba k ochutnání.
Tak jen stručně. Všechno začíná skládáním mouky a pak – a pak následuje výroba podle technologického předpisu. A ten je nejspíš pro všechny pekárny stejný, takže v něm tajemství lahodné chuti vožického chleba není. Kde je tedy hledat? Možná v šestadvacet let staré parní peci, ve které si musí pekaři sami topit uhlím, anebo – a to je pravděpodobnější, v poctivé práci lidských rukou a v perfektním dodržování běžných technologických předpisů. Kdo ví.
-jak-
Na počest osvobození
K problematice názorné agitace na počest 40. Výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou přistoupili velmi zodpovědně v Mladé Vožici. Měst NV spolu s Měst V KSČ připravil již začátkem roku konkrétní plán výzdoby města. Velmi podrobně v něm byla rozpracována jak velká, tak i malá názorná agitace včetně určení odpovědnosti složek NF za výzdobu jednotlivých částí města. Názorná agitace byla současně projednána na radě ředitelů mladovožických závodů. Zaměstnanci Koh-i-nooru, Tesly, OSS, ČSAD a JZD připravili a instalovali nové poutače a názorné tabule. V nejbližších dnech budou ještě instalovány velké poutače k májovým oslavám.
V oblasti tzv. malé názorné agitace vyhlásil Měst NV a Měst V KSČ soutěž o nejlépe upravenou agitační skříňku a nejlépe upravenou výlohu ke 40. Výročí osvobození. Soutěž bude vyhodnocena 30. dubna na slavnostním shromáždění pracujících Mladovožicka.
-jak-
lidovky.cz
Více ukázek najdete na www.lidovky.cz
O autorovi| Připravil Jiří Janeček
