Prani spinaveho pradla

Pan Penas náhle hájí , samozřejmě s výhradami vůči "necitlivosti Prahy", zájmy české. Najednou je hájí proti cizákům, snad jenom proto, že tentokrát ti cizáci jsou nějaká anglosaská verbež a zadní Němci anebo Rakušané. Na to si musí člověk prave u pana Penase zvyknout. O slovanskou epopej se očividně bojuje s tvrdými bandážemi. Těch podpasovek je v článku pana Penase tolik, že jednou bude sloužit jako ilustrace "Zeitgeistu" v České republice roku 2010. Myslím, že to není vůči rodině Muchu fair. Pan Jiří Mucha měl velice komplikovaný a velice dobrodružný život. Ale co to má co dělat s tím, že se účelove na stránkách Lidových novin pere špinavé prádlo, opravdu nechutným způsobem? Že pan Penas nemá rád Johna Muchu, se dá ještě pochopit. Ale musí pan Penas Johnova otce "oceňovat" tak skrovnými slovy jako "spisovatel a světoběžník", když už tak zasvěceně klábosí o jeho soukromém životě? A to prez to, že ví, jaký výborný spisovatel a československý vlastenec, bojovník na tolika frontách druhé světové války , jaký statečný člověk a voják Jiří Mucha byl? Navíc fantastický a významný spisovatel, a nejenom spisovatel a světoběžník, reportér, kultivovaný, téměř aristokratický člověk, z něhož by si mohl pan Penas vzít příklad. Pro mne to není nějaký článek, ale sbírka hrubých nechutnosti, které ve zprávě o nějakém právním sporu o dědictví velkého umělce nemají na veřejnosti co dělat. Už kvůli Jiřímu Muchovi ne.

Muchův " Oheň proti ohni", je snad to nejlepší, co jsem kdy o bojištích v severní Africe a na dálném východě četl. Proč o tom pan Penas tak cudně mlčí? V jiných případech velice rád využívá svých hlubokých znalosti o lidech, o kterých píše. O jejich kvalitách a životních příbězích. Muchovi,  jak umělec, tak syn, celá rodina Muchu, byli bytostně spojení s první republikou, s prezidentem Masarykem a Benešem.Není to tím, že Jiří Mucha byl emigrant a měl vazby, ano i velice osobní vazby na cizinu? To se totiž samozřejmě ve vlasti neodpouští.