Neděle 28. dubna 2024, svátek má Vlastislav
130 let

Lidovky.cz

Slovanský boj Johna Muchy

Česko

V dobrodružném letním sporu o Muchovu Slovanskou epopej je kromě odbojného Moravského Krumlova a nevděčné a chamtivé Prahy přítomen ještě jeden činitel.

Tvrdí, že má trumf v ruce.

Dědic John Mucha.

PRAHA Oním trumfem by měl být dopis či listina snad ze třicátých let, v níž starý malíř snímá z „matičky drahé Prahy“ „velké břemeno“ a „bere zpátky“ dílo, se kterým se jí „nepodařilo nic udělat“.

Tento údajný dokument nikdo kromě Johna Muchy zřejmě neměl v ruce, nikdo nezná jeho celý text, jeho podobu, nikdo není zatím schopen posoudit jeho eventuální pravost. John Mucha zatím jen uvedl jednu jedinou, poněkud zvláštně stylizovanou větu, z níž pocházejí citovaná slova. Zbytek si prý nechává pro soudní řízení, ve kterém se pravděpodobně chystá napadnout nárok Prahy na vlastnictví epopeje.

Je pravda, že nikdy pro něj nebyly okolnosti příznivější. Praha se nechová v této věci právě citlivě, počíná si v mnoha ohledech jako slon v porcelánu, nepodařilo se jí přesvědčit veřejnost o nutnosti Slovanskou epopej převézt a zbavit ji malého města, kde o ni stojí až do těch hrdel a statků. Skoro to vypadá, že by John Mucha mohl ještě uspět.

John Mucha je od vypuknutí aféry všeobecně známý jako vnuk Alfonse Muchy. V posledních letech tak i skutečně vystupuje, o malíři mluví jako o dědečkovi, o Jiřím Muchovi jako o otci. Nebylo to tak vždy, v mládí se nechal přejmenovat na Johna Omonda, což pravděpodobně souviselo s ne právě ideálním vztahem s Jiřím Muchou, tedy synem Alfonse, spíše jen formálním manželem jeho matky Geraldiny, spisovatelem a světoběžníkem. Není žádným tajemstvím, že John není vlastním synem Jiřího Muchy, známé je i jméno skutečného otce.

To jsou okolnosti z hlediska právních i věcných nároků málo podstatné, jen snad poněkud mírní entuziasmus Johnova současného vystupování. John a jeho matka Geraldina není ostatně jediný dědic Alfonse Muchy: vlastním, ovšem nemanželským dítětem Jiřího Muchy, a tedy pokrevní vnučkou Alfonsovou je Jarmila Plocková, ke které se Jiří Mucha (zemřel 1991) naopak hlásil a kterou zahrnul do svého dědického odkazu. O jeho uznání usilovala Jarmila Plocková skoro celé desetiletí, přičemž vztahy s Johnem Omondem Muchou byly celou dobu velmi chladné a dosud jsou napjaté.

Když 5. května 1991 Jiří Mucha zemřel, zanechal po sobě dědictví, které podle tehdejších odhadů mohlo činit deset milionů amerických dolarů, nepočítaje v to mimořádnou hodnotu uměleckou a historickou. Do dědictví patřila vila v Bubenči, dům v Železné Rudě, pařížský byt Jiřího Muchy na rue Boulevard, zařízení bytu na Hradčanech a samozřejmě nespočet movitých předmětů, především uměleckých děl a předmětů, mezi nimi spřátelených mistrů z Alfonsovy belle epoque, například ToulouseLautreka.

Nejdůležitější položku představovala samozřejmě kolekce děl Alfonse Muchy. Tato kulturně nejcennější část dědictví byla od začátku a dosud je předmětem zvláštní pozornosti zdejších kunsthistoriků i právníků. John, už opět Mucha, totiž své dědictví převedl již na začátku 90. let do organizace Mucha Trust se sídlem v Lichtenštejnsku. Tato nadace, v jejímž představenstvu jsou John a jeho manželka Sarah, měla pečovat o sbírku, starat se o její využití, měla kontrolovat autorská práva a poskytovat copyrighty. Neznamená to samozřejmě, že by fyzicky byla díla v Lichtenštejnsku, v každém případě však trust neodváděl daně v České republice a český stát měl a má jen omezenou, vlastně nepatrnou možnost ovlivňovat jeho osudy. V roce 1993 bylo po iniciativě kunsthistoriků 58 Muchových děl v držení Mucha Trustu prohlášeno za národní kulturní památku právě z důvodů obav, že by se nemusely po skončení muchovské výstavy v Japonsku vrátit do země.

Není to poprvé, co John Mucha intervenuje ve věci Slovanské epopeje: v roce 2005 zaslal spolu s matkou Geraldinou magistrátu list, v němž jménem dědiců „zbavuje město Praha“ nároku na Slovanskou epopej. Dal tím najevo, že se považuje nebo se aspoň hodlá považovat za dědice i Slovanské epopeje, jejíž darovací podmínky (pomiňme teď podíl sponzora Cranea) město nesplnilo, a tudíž zanikají. Tehdy však ještě o žádném Muchově odnímacím dopise nemluvil. Otázka tedy je, zda existoval. Typické je, že to před pěti lety nezpůsobilo větší pozornost,

Je přirozené, že John Mucha vede boj o svůj podíl na díle svého jmenovce. A vede ho všemi prostředky. Bude zajímavé kam až.

***

Praha se nechová v této věci právě citlivě, nepodařilo se jí přesvědčit veřejnost o nutnosti epopej převézt a zbavit ji malého města, kde o ni stojí až do těch hrdel a statků. John Mucha by mohl uspět.

Autor: