Už je to dávno, musím si to hodně rozmyslit - takže : bylo mi tehdy asi 26 let, když jsem se rozhodl v roce cca 1968, že budu chodit na večerní průmyslovku - strojní po vyučení v TOS Hostivař - obor strojní zámečník. "levou zadní" jsem zvládl první tři ročníky a tím jsem získal nižší průmyslovku ( tehdy to tak šlo ), ale pak jsem po prázdninách nastoupil do čtvrtého ročníku a opravdu chtěl pokračovat - ale na fyziku jsme dostali nového profesora ( bývalého technika z mého "mateřského podniku - Výzkumný ústav obráběcích strojů a obrábění ), který šel raději učit do Karlína na strojní průmku. A pak to začalo - šikana absolutní - když si ten pan profesor přečetl naše zaměstnavatele tak u mého jména úplně vyskočil řka : á my tady máme geniálního žáka z výzkumu - tak pojďte k tabuli ! Hned po jeho konstatování, když doslova prohlásil - vy jste úplně blbej - tak jsem s křídou, kterou jsem na tabuli nakreslil schema nějakého stroje - tou křídou praštil o zem, sbalil si fidlátka a odešel, Tu p

chybí tam konec - tomu klukovi se vůbec nedivím - prostě to neunesl

Nezávidím soudu tuto dvojnásobnou tragédii soudit, dva zmatené životy.

Je to tragédie. Ale, pokud ho nechtěl zabít, neměl si brát sebou mačetu. To je jednoznačné.

Pokud měl strach, že ho učitel fyzicky napadne, zajímalo by mne, kolikrát předtím ho tento učitel a jakým způsobem fyzicky napadl. To by jeho spolužáci měli vědět.

I kdyby byl učitel kdovíjak fyzicky zdatný, tak na 19 letého mladíka, který není postižený, nemůže mít. Nehledě na to, že ti spolužáci by svědčili u soudu.

Učitel ho k činu doslova donutil, obětoval se pro ostatní, zadrhával, byl šikanován a další sebelítostná vyjádření. Chybí mně jakákoli sebereflexe, jen vyjádření, že on nic, on muzikant.