Do potemnělého sálu pronikají slabé světelné pruhy z obří disko koule zavěšené u stropu a nesympatický hlas asistenta režie hecuje diváky k poněkud „šaškoidním“ reakcím: „Takže, jak jsme si říkali, je to úplně první záběr, tak se všichni hezky smějte a povzbuzujte, ať je tu atmosféra jako při hokeji.“ Jolana Voldánová, Jan Čenský i Roman Vojtek zastupující partu z minulé série sedí dle režijních pokynů v chumlu nedaleko poroty, a jako by chtěli jít přítomným za vzor, tleskají a výskají, co to dá. „Dámy a pánové, vysíláme za minutu,“ zvyšuje napětí režisér z přenosového vozu. Na rampách se rozzáří veškerá světla a na parket vpluje za mohutného povzbuzování naučené stardancovské klaky moderátorská dvojice Marek Eben aTereza Kostková. StarDance II neboli slovy Ebena „show opravdové elegance a noblesy“ právě začíná.
Boj o divácké oko
Česká televize nelenila a nasadila prověřený cyklus do chmurných listopadových večerů v prime timu letos stejně jako loni. První série taneční show České televize StarDantémace předčila v rámci sledovanosti veškerá očekávání. Dlouho se sice držela v těsném závěsu za nováckou SuperStar, ale skóre 2,295 milionu lidí sledujících poslední díl, v němž o prvenství bojovali Václav Vydra s Petrou Kostovčíkovou a Roman Vojtek s Kristýnou Coufalovou, vyšvihl pořad v souboji o divácké oko na nejvyšší příčku. Zprávy nepřinášely jen bulváry a internetové portály, ale i stránky předních českých deníků. A dlouho na sebe nenechala čekat ani ocenění. Za všechna stačí uvést prvenství v kategorii zábavných pořadů v anketě Týtý.
Nový fenomén české televizní zábavy, jemuž v počátku nikdo moc šancí nedával, zcela přehodnotil pohled laické veřejnosti na standardní a latinskoamerické tance. Leckteří mistři tanečního umění si tak mohli mnout ruce, podstatně se totiž zvýšil zájem o jejich taneční kurzy a mládežnické taneční. Ani samotné soutěžící celebrity nepřišly zkrátka. Respektive tři z nich, Mahulena Bočanová, Václav Vydra a Roman Vojtek si na tanci založili vlastní byznys. Za honorář obrážejí se svými tanečními partnery nejrůznější akce či plesy.
Druhá řada taneční soutěže, v níž se utká o korunu krále a královny parketu osm profesionálních tanečníků a tanečnic a osm známých osobností, odstartovala před necelým týdnem. V čem se liší od té první? „Spíše je v mnohém stejná. Opět se jedná o jeden z vůbec největších projektů v produkci České televize, a protože jsme licenci zakoupili od BBC, musíme se striktně řídit pravidly v ní stanovenými. Změnily se jen osobnosti a trochu se posílila kamerová technika,“ říká vedoucí produkce Petr Morávek, který po skončení „živáče“ odbíhá do cateringového stanu spláchnout stres panákem. Má toho na bedrech docela dost. Oproti štábu britské BBC, kde jen produkčních je na šedesát, má k dispozici pouhých pět spolupracovníků. Ti zodpovídají za správné nastoupení techniků i plánování zkoušek tanečních párů. Zbytek štábu tvoří režisér s pěti pomocníky, dvanáct kameramanů, čtyři střihači, sedm zvukařů, tři lidé starající se o make up, tři kadeřníci… Celkem čtyřicet lidí. Ve skutečnosti se po place hemží ještě minimálně dvacet nejrůznějších asistentů a asistenti asistentů.
Jde do tuhého
Přituhuje. Do zahájení zbývá den a probíhá teprve generálka, ale na některých soutěžících je znát nervozita. Odcházím do zákulisí vyzpovídat režiséra Romana Petrenka, od něhož však dostáváme i s fotografem neurvalou slovní sprchu hodnou chlápka s tílkem nad pupík a patnácti dopitými kuželkami před sebou. Po několika minutách se nejen my, ale všichni v dosahu deseti metrů dozvídáme, pro jak odporné noviny pracujeme. Napadá mě, že kvůli takovým lidem, jako je pan Petrenko, možná mí přátelé chtějí přestat platit televizní poplatek veřejnoprávnímu médiu.
Raději mizím k neurčité siluetě, jejíž klidný projev mi dovoluje pokračovat v práci. „S Vandou jsme měli 51 tréninků a dohromady to dalo 147 hodin,“ udýchaně říká po svém trošku rozpačitém waltzu sportovní komentátor Robert Záruba. „Po dnešním výkonu se mi skoro nechtělo pokračovat. Na zkušebně už to šlo, ale dnes to poprvé jedeme v šatech a já přes všechny ty volánky neumím partnerku správně chytit za koleno na zvedačku, protože ani nevím, kde ho má.“ Pak už méně zkroušeně začne vyprávět o tom, že nejvíce se těší na tango. Prý i díky hudbě z filmu Fantom opery. Proč se Robert rozhodl jít do StarDance, už vyzradila snad všechna média českého trhu.
Co k tomu ale vedlo herce Michala Dlouhého, který nikdy k tanci neinklinoval a toto rozhodnutí nechápe ani jeho bratr Vladimír? „Sledoval jsem první řadu moc rád, přišla mi krásná a smysluplná. Říkal jsem si, že kdyby mi to někdo nabídl, bude to pro mě vyznamenání. Pak nabídka přišla a já jsem si ani jednou neřekl, že jsem do toho neměl jít,“ říká přesvědčivě a jeho malinká partnerka Michaela Gatěková měřící jen 152 centimetrů doplňuje: „Je super, baví ho to. Já jen musím být více trpělivá, aby pro něj byly tréninky příjemné. Jsem temperamentní a Michal taky, ale k extrémním hádkám nedošlo, spíš si z toho děláme legraci.“ Trochu se prý obává standardních tanců, protože sama je latinářka, nicméně pro začátečníka Michala je lehčí zapamatovat si choreografie standardů.
Po páteční zkoušce páry systematicky prchají za domácím odpočinkem. Já zastavuji Marka Ebena, který kráčí po chodbě oblečen do skvěle padnoucích společenských šatů a oproti jiným s klidem až stoickým. „Zvažoval jsem, zda jít i do druhé řady, ale první řada mě bavila natolik, že jsem nakonec kývl,“ říká pomalu a jasně. Napadá mě, zda tento člověk s konstantně minimalistickým výrazem vůbec někdy prožil trému. „To víte, že jo. Říkal jsem si, že po všech těch moderátorských akcích nakonec třeba zmizí, ale vůbec to tak není, vždy se mi velmi sevře žaludek.“ Ať si o něm kdokoliv myslí cokoliv, jedno se mu musí nechat: oproti zástupu nešikovných „cool“ moderátorů umí dostat z dotázaných autentickou reakci. I když už dopředu ví, jakou otázku položí, na zkouškách ji neprozradí, takže nikdo nemá šanci si dopředu připravit odpověď. Diváky tak čeká spontánní reakce zbavená mechaniky. A to se cení.
Vipáci a danceři
Vše začalo už letos v lednu: vedoucí projektu Jan Potměšil se svými kolegy začal uvažovat o „atraktivních“ osobnostech, které by se mohly zúčastnit. I když předpokládal, že po první úspěšné sérii nebude problém osm z nich přesvědčit, opak byl pravdou. Projekt totiž striktně požaduje, aby spolu pár strávil minimálně osmdesát tréninkových hodin, což pro pracujícího člověka není zrovna málo. A podle jakých kritérií se vybírali jednotliví „vipáci“, jak ráda označuje soutěžící Mahulena Bočanová? „Zaměřili jsme se na osobnosti, které by nikdo v podobném pořadu nečekal a které se neobjevují tak často v estrádách a nejrůznějších zábavných show... Mezi soutěžícími jsou lidé, kteří vůbec nenavštěvovali taneční, vedle nich osobnosti, které sice prošly tanečními, ale od té doby už netančily, a jsou tam i tací, kteří tvrdí, že je nikdo nerozhýbe, že v životě neudělali ani jediný taneční krok,“ říká Jan Potměšil. Najít osm profesionálních tanečníků už tak těžké nebylo. Naopak. Castingu se účastnili excelentní tanečníci, trenéři i učitelé tance, a tak se nakonec vyzobali ti, kteří se kromě tance uměli chovat před kamerou, měli cit pro muziku, kostýmy, používali klidné tréninkové metody a v neposlední řadě se fyzicky hodili k jedné ze zvolených celebrit.
První večer StarDance je za námi, ale zatím nikdo nevypadl – první den zúčtování totiž začne až tuto sobotu. Sázková kancelář Synot tip přisuzuje největší šance dvojici Valenta–Langerová, již pochválil i v porovnání třeba sMahu Bočanovou „zlý“ Richard Hes. Tou, která převálcovala všechny, byla herečka Tatiana Vilhelmová. Temperament, dobrá pohybová technika a sexy výraz porotu dostal natolik, že shodně vztyčili osmičku. Jenže to nic neznamená, protože rozhodovat o vítězi budou diváci. Takže jak, pane Schmitzere a paní Hilgertová?
O autorovi| JARMILA KOVAŘÍKOVÁ redaktorka Pátku jarmila.kovarikova@lidovky.cz
