máte pravdu - pokračování

Od hudebních periodik včetně internetových bych očekával, že mi pomohou se orientovat. Ale všiml jsem si, že místo toho mezi nimi (v českém prostředí) někdy panuje nevraživost, nejen co se týká hudebního vkusu, i když jsou třeba podobně žánrově zaměřeny, ale i na osobní úrovni. Takže člověkovi nezbývá, než se obrátit na zahraniční internetové zdroje jako Pitchwork, Metacritic, Rateyourmusic atd., vzít v potaz i ty značně negativní kritiky (těmi někdy začínám), a pak si udělat svůj vlastní názor.  Na druhé straně autorka článku Jana Kačurová patří podle mě  k nejlepším hudebním novinářům mimo tzv. vážné hudby, kteří píší do kulturních rubrik v denním tisku. Daří se jí zachytit hlavní alternativní trendy a jejich reprezentanty,  i to,  co je zajímavé mimo jakékoliv žánrové kategorie. Jen tak dál. Doufám, že to někdo ze čtenářů Lidových novin kromě mne  zaregistroval.

máte pravdu

   I když souhlasím s autorkou, že z diskusí pod články se během času stalo většinou zlo zamořující web, přece jen přidám svůj názor. Na nejmenovaném českém hudebním blogu jeden přispěvatel tvrdil, že se objeví asi pět vynikajících desek (CD) týdně.  Je to docela možné. A které to jsou pro tento týden? Budou mít poslechovou životnost delší než právě ten jeden týden?  Myslím, že nelze usledovat  a zhodnotit  veškerou hudební produkci, byť pouze za jeden týden. Odhadem vychází v daném časovém úseku na  celém světě přibližně několik tisíc nových CD všech hudebních směrů a žánrů. Z toho se snad dá vybrat pět dobrých desek, ale zřejmě každý by vybral jinou pětici podle svého vkusu.

   Pravděpodobně většina hledačů hudebních novinek skončí u několika speciálně zaměřených zahraničních blogů a je jimi  pak ovlivněna. Zřejmě se to týká jak tvůrců hudebních časopisů, tak i tvůrců hudebních blogů. Výběr CD nabízených na českém trhu totiž tvoří jen zlomek, velká hudební vydavatelství dodávají jen osvědčená jména (podle nich) a průměrný český posluchač je snad spokojen. Stejně tak tragické je až na pár výjimek vysílání soukromých i veřejnoprávních rádií (Radiožurnál). Ostatním nezbývá než hledat, poslouchat,  a pak hledat, poslouchat …,  než zjistí, že jejich úchvatný hudební objev má minimálně dalších pět ekvivalentů, možná ještě lepších.