Úterý 23. dubna 2024, svátek má Vojtěch
130 let

Lidovky.cz

Tank v supervizi Jiřího Menzela

Česko

Film Operace Dunaj o polském tanku, který se v srpnu 1968 ztratil v jedné české vesnici, natáčí polský režisér Jacek Glomb. Snímek je filmovou adaptací divadelní hry a vzniká v česko-polské koprodukci.

PRAHA/KARPNIKI Peloton cyklistů se jako jeden muž ohlédne. Ani pohled na ruský tank T 34 zaparkovaný před polorozbořenou hospodou ale nezpomalí jejich tempo. Možná až za další zatáčkou jim bleskne hlavou, že je podvečer 20. srpna, ale to už se k nim nedonese. „Kamera, akce!“ Režisér Jacek Glomb dává v polské vesničce Karpniki nedaleko českých hranic povel k další scéně filmu Operace Dunaj o polském tanku, který jel v roce 1968 okupovat Prahu, ale po cestě se ztratil.

„Byla to zcela přirozená spolupráce,“ popisuje vznik česko-polské koprodukce Operace Dunaj producent Rudolf Biermann. „Takových jasných, čistých koprodukcí, kdy se část filmu odehrává v Česku, a je tedy potřeba zajistit české obsazení, není mnoho,“ dodává Biermann, jehož firma In Film Praha se na filmu podílí zhruba dvaceti procenty. Zbytek financí projektu s rozpočtem 56 milionů korun, který ho tak řadí do kategorie velkých polských produkcí, zajišťují Poláci. Film je částečně zaštítěný i oddělením česko-polských vztahů v polském parlamentu.

Výchozí situace, která dva národy rozdělovala, je tak po čtyřiceti letech paradoxně spojuje. Obě strany v nadnárodnosti filmu také vidí jeho hlavní potenciál. Promlouvá minimálně ke dvěma národům. „Aby byl projekt ekonomicky úspěšný, musí na českém trhu v průměru dosáhnout hranice 300 tisíc diváků, v Polsku sice 600 tisíc, ale zase je to mnohem větší trh, takže ta šance na úspěch je tu větší,“ vysvětluje Biermann.

Polsko-české bratrství Operace Dunaj je filmovým přepisem úspěšné divadelní hry, která je na repertoáru divadla v polské Legnici. Právě pozitivní reakce publika přivedly debutujícího režiséra Glomba k nápadu udělat z divadla film. Ve hře hráli československé občany, kteří se musejí vypořádat s nenadálou situací, kdy jim do hospody nabourá tank okupační armády, polští herci. Pro ně byla vymyšlena speciální řeč, kterou Poláci vnímali jako češtinu. Ve filmu už režisér potřeboval větší autenticitu. Využil tedy kontaktů a znalostí českého prostředí absolventky režie na pražské FAMU Kingy Debské (na podzim začne natáčet svůj debut, opět pravděpodobně v koprodukci s Českem, v hlavní roli s Annou Geislerovou, která se pro roli učí polsky) a československé role obsadil poměrně elitní hereckou sestavou. Tvoří ji Eva Holubová, Bolek Polívka, Jaroslav Dušek, Jiří Menzel, Jan Budař, Rudolf Hrušínský ml. nebo Martha Issová, čerstvá držitelka herecké ceny z karlovarského festivalu.

Do rolí polských tankistů obsadil režisér například syna Jerzyho Stuhra Macieje nebo jednu z největších hvězd polského filmu Zbigniewa Zamachovského. Eva Holubová hraje šarmantní hostinskou Andreu „velící“ hostinci, jehož hlavní výzdobou jsou umělohmotné parohy a vlaječky fotbalových týmů. Na kredenci za výčepem se skví pěkná soška ze samorostu, cedulka hlásá IV. cenovou skupinu a ve výběru sortimentu jsou cigarety Clea i červená a žlutá limonáda. Typicky provinční hospodu 60. let jí pomáhá obhospodařovat Issová coby její dcera Petra. Jaroslav Dušek znovu – podobně jako v Pelíškách a Pupendu Jana Hřebejka – dostal roli komunisty. „Chlapci, soudruzi vojáci, dovolili jsme si připravit vám na cestu proviant,“ loučí se už poněkolikáté se svou typickou dikcí se skupinou tankistů nastoupených před jejich strojem. Ostatně Glomb přiznává, že styl Hřebejkovy práce je mu blízký.

Role, v níž se objeví Jiří Menzel, se zřejmě nevyhne přemítání nad tím, zda jde o přímý odkaz na jeho oscarový film Ostře sledované vlaky. Menzel si zahraje přednostu stanice pana Kulku, který má dokonce rád holuby. Režisér jakýkoliv záměr popírá. Prostě je to jen šťastné setkání scénáře a obsazení. Jiří Menzel má kromě přednosty stanice i jinou, prozaičtější roli. Na návrh producenta Biermanna funguje při natáčení filmu také jako supervizor. „Na place to vypadá tak, že se občas ptám na jeho názor a on se zase ptá mě, co má dělat se svojí rolí. Už jsme spolu sledovali také natočený materiál,“ popisuje Menzelovu roli Glomb, vystudovaný historik, který ale „zběhl“ k divadlu. „Není to tak, že by pan Menzel nějak obtěžoval nebo že by snad jeho supervize byla formální. Funguje trochu jako šedá eminence,“ dodává.

Ani zrno nazmar, všem Rusákům nazdar Naprosto zásadní roli hraje již zmíněný tank, kolem kterého se mnohé točí – konflikty i milostná vzplanutí. Štáb tank získal ze soukromého vojenského muzea v Rokycanech, které svoji spolupráci s filmem začalo na Obecné škole a jeho technika jezdí například i v dramatu Obchodník se smrtí s Nicolasem Cagem. Profesionalizovaná česká armáda odmítá filmařům techniku půjčovat. Ani polská armáda nechtěla na projektu spolupracovat, údajně proto, že film nevykresluje polskou armádu v dobrém světle. Filmaři, a nejen Glombův štáb, tak většinou spoléhají na soukromníky.

Na place na tank dohlíží František Koch. „Poslední dobou ubývá témat z období II. světové války. Točí se hlavně o konfliktu v bývalé Jugoslávii nebo o roce 1968, proto je největší zájem o ruské tanky. Výhledově máme v plánu další dva projekty z roku ’68,“ stačí ještě doříct Koch, než ho štáb odvolá, aby s tankem pro účely záběru popojel.

Stroj se pohnul směrem ke stavení, nad jehož vchodem rudý transparent s hvězdou hlásá: Ani zrno nazmar. Všem Rusákům nazdar. Místní stavení se na chvíli proměnilo v JZD. Plakáty na nástěnce vyzývají k občanské soudržnosti proti ruské invazi a zvou na koncert Marty Kubišové konající se 30. srpna 1968. Ukazatele posílají jedním směrem do Jičína, druhým do Hradce Králové. První je 8 km, ten druhý 55 km. Teď jsou ukazatele jen součástí dekorace, do Hradce ani Jičína byste se podle nich nedostali. Ukazují ale do budoucnosti. Začátkem září se štáb přesouvá na české území, do okolí Sobotky. Tady pobude deset dní, během nichž se například natočí konfrontace polských a ruských vojáků, a pak se na pět dní přesune do kasáren poblíž Varšavy.

Film by měl přijít do kin symbolicky 21. srpna 2009. Místo premiéry je zatím v jednání. Uvažuje se o Praze, Varšavě nebomístě na polskočeské hranici.

Autor: