Shakespearova Komedie omylů v režii Ivana Rajmonta byla uvedena netradičně, ale i bez kulisy Nejvyššího purkrabství Pražského hradu si zachovala výjimečnou letní atmosféru.
Scénograf Martin Černý nechal vyznít půvab původního prostoru a umístil na scénu jen účelnou otáčivou stavebnicovou konstrukci s několika dveřmi a schody, která umožnila rozehrát naplno celý propletenec bláznivých vztahů, záměn a (ne) čekaných rozuzlení. Postavy hry oblékla Irena Greifová do stylizovaného civilu, který připomíná filmovou inspiraci. I když Vévoda Davida Suchařípy se hodně podobá jednomu skutečnému libyjskému vůdci...
Spletitý děj o záměně dvou dvojčat se neodehrává ve starověkém Efesu, ale ve městě drog, úplatků a zvláštního pojetí spravedlnosti. Režisér Ivan Rajmont však tuto letní produkci nezatěžkal nějakými kriticko společenskými motivy, tím méně pak pocitem existenciální nejistoty, který je v této rané komedii naznačen. Spíše využil možností textu k trochu černější komedii. Proto rozehrává začátek, kdy si kati zkoušejí dost nešikovně popravu, nechává postavy bloudit prostorem, který někdy zalidní natolik, aby zvýraznil dojem celého toho propletence, zgustne si na rvačkách atd. Někdy však tomuto rozehrávání jednotlivých situací chybí přesné načasování a dynamika děje tím pochopitelně trpí. Scéna s penězi skrytými v medvídkovi v dětském kočárku je sama o sobě vtipná a navíc paroduje podobné momenty v akčních filmech, ale předvádí se až příliš důkladně. Také obligátní mafiánští gangsteři, Vévodova ochranka, zde nebudí hrůzu, ale kromě vizuálního efektu představuje pouhou stafáž.
Určitá nedůslednost se pak vymstí v závěru inscenace, kdy dojde k setkání obou bratrských dvojic. Udeří hrom, zhasne se a pak se objeví dva figuranti otočení zády k publiku. Řešení tak triviální, že vzbuzuje dojem, jestli snad režisér nechtěl zparodovat i tenhle obvyklý inscenační postup. Pokud tak chtěl poukázat na nevěrohodnost autorova happy endu, nezvolil nejšťastnější cestu. Rajmont nevsadil v obsazení prvoplánově na největší hvězdy, i když oficiální tváří letošních her se stala populární Jitka Čvančarová v roli manželky Antifola Efezského Adriany. Alternující Lucie Trmíková postavila svou Adrianu na kontrastu křehké krásy a energické dračice, která bojuje o svého muže všemi ženskými zbraněmi. Úspěšně jí v tom sekunduje Kateřina Holánová jako její sestra Luciana, svobodomyslnější, s větším smyslem pro humor, věcná a praktická.
Intelektuál a pruďas Dvojroli Antifola Syrakuského a Efezského zahrál Martin Pechlát s jemným odstíněním. Na jedné straně evropský intelektuál, na druhé orientální pruďas, ale oba jsou rub a líc jedné mince. Filip Rajmont zase v dvojroli sluhy Dromia uplatnil svůj osobitý, bohužel nepříliš často využívaný komediální talent.
Zatímco Dromio Syrakuský má nad svým pánem evidentně navrch, je klidnější, suverénnější, Dromio Efezský je rtuťovitý chlapík zvyklý na panské ústrky, který by bez mnohomluvných gest ani neotevřel ústa. Jak pokračuje děj, jejich role se trochu převracejí; zatímco jeden to přijímá s orientální rezignací, zmatky a záhady jsou zde na denním pořádku, druhý ztrácí svou evropskou jistotu až do pochybností o vlastní existenci. Vtipnou kreaci Prostitutky předvedla Marcela Holubcová, ostatní se uchýlili k víceméně osobitým komediálním šaržím, které zde jsou ovšem žánrově na místě.
Příběh ztracených a posléze nalezených bratrů-dvojčat se na Shakespearovských slavnostech objevuje poprvé, organizátoři ho ale nabídnou hned dvakrát: svou verzi představí 25. srpna režisér Peter Gábor s ostravskými herci.
***
HODNOCENÍ LN ***** W. Shakespeare: Komedie omylů
Překlad: Martin Hilský Režie: Ivan Rajmont Scéna: Martin Černý Premiéra 7. července 2008
