Úterý 26. října 2021, svátek má Erik
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Užíval života, ale jen do třiceti

Česko

Bylo mu třicet, když ze zabil v autě. Kdo ví, kam by se obrátil v čase nastalé svobody. Jiří Štaidl zemřel v roce 1973, to ještě k volnému nadechnutí scházelo v této zemi čtvrt století. On však si na nesvobodu asi nestěžoval.

A netvrdí to o něm ani jeho životopisná kniha.

Jeho texty nejsou žádný underground, ale Štaidlovo solidní, poeticky lehké psaní pro někdejší první garnituru zpěváků poznamenalo nejednu generaci populární hudby. Rodinná anamnéza věštila potíže - z otce podnikatele se po únoru 1948 rázem stal dělník a později taxikář. Jiřímu nebylo slovesné nadání nic platné - na FAMU se nedostal a začínal jako dělník v Motorletu, později vybíral poštu ze schránek. Ale psal, potkal se s muzikanty, prosadil se jako textař. Sedmatřicet let po jeho smrti zná texty písní, jež napsal (namátkou: Padá hvězda, Tam za vodou v rákosí, Loudá se půlměsíc, Roň slzy, Ptačí nářečí, Hvězda na vrbě, Pošli to dál, Svatovítský chrám, Můj Otčenáš, Plakalo baby), každé malé dítě, a ty, co nezná, jsou možná ještě lepší. Zůstaly v povědomí nejen proto, že je omílají po všechna léta v rádiích a že zpěváci, jimž je psal na míru, Gott, Pilarová, Matuška, Hála, Zelenková, Spálený, Neckář, Přenosilová, jsou stále ještě slyšet.

Že mají smysl a zásadní kvalitu i dnes, může si ověřit čtenář knihy Jaroslava Kříženeckého Jiří Štaidl, kterou vydalo nakladatelství XYZ. Uvádí jich plnou stovku. Jsou výmluvným dokladem talentu Jiřího Štaidla a také trendů a souvislostí v české populární hudbě druhé poloviny minulého století. Jiří Štaidl byl u všeho, co se v té době v oboru dělo, našel, po Jiřím Suchém snad nejvýstižněji, český ekvivalent pro světové hity, zásadním způsobem nasměroval začínajícího Karla Gotta, vedl jedno z populárních divadel malých forem - Apollo.

Čtyři povídky jako bonus Patřil, podobně jako jeho mladší bratr Ladislav, k tehdejší „zlaté mládeži“, někdy až nadmíru užíval života, byl, jak dosvědčují kamarádi a kolegové, „holkař“, rozbíjel silná auta, riskoval a jako by tušil, že má vyměřenu jen „krátkou svíčku“, žil život překotný a intenzivní.

V knize to vše autor popisuje chronologicky, klidně a bez emocí, třebaže nezapře sympatie k objektu svého zájmu. Texty písní a diskografie jsou očekávaným bonusem. Navíc však v knížce najdeme čtyři svěží povídky, jež Štaidl uveřejnil v letech 1964 až 1969, a také reportáž, na kterou se vypravil v roce 1969, když jeho přítelkyně Hana Mašková poprvé vystoupila v lední revui Holiday On Ice. Asi ho moc nenadchla (ta revue), ale inspirovala k provokativní otázce:

„Představuji si tento program ve spojení s naším Černým divadlem, s Radokovým polyekranem, choreografickou nápaditostí Luboše Ogouna a se všemi krasobruslařskými jmény, která jsme dali světu k dispozici. A najednou je tu neodbytná myšlenka, či spíše otázka: proč po světě nejezdí jedna československá revue? Kolik lidí by mohla ročně banka vybavit dolary při cestě na Západ ze zisku takového podniku!...“ V době devizových příslibů si s ironií odpověděl: „Nejspíš proto, že v bance v Praze Na Příkopech je valut habaděj...“

Jaroslav Kříženecký: Jiří Štaidl

Nakladatelství XYZ, 2010, 384 stran

Autor:

Otužování podle Wima Hofa je nebezpečné. Hrozí zástava, říká kardiolog Táborský

Premium Otužování je nejlepší prevence proti těžkému průběhu nemoci covid-19. Lidé mají větší šanci, že neskončí v nemocnici,...

Dětem, kterým pomáháte moc, mozek nepracuje správně, říká speciální pedagožka

Premium „Kdybychom k dětem v batolecím a předškolním věku přistupovali v některých oblastech víc ,postaru‘, měli bychom méně...

Váš syn bude žít jen pár týdnů. Zpověď matky zesnulého hokejisty Buchtely

Premium Přežít své dítě. Pro každého rodiče ta nejhorší představa. Teprve dvacetiletý hokejista Ondřej Buchtela zemřel loni v...