Děkujeme za pochopení.
HOnza
to je husty
co tahle pani je schopna vyplodit... ta nenavist, to snad by ani Halik nedokazal... Lidovky se zase vyznamenaly.... Moc tomu nerozumim, ale kdyz si tady ctu takhle angazovane clanky pani redaktorky tak si myslim, ze bude mit pan Richter asi pravdu...
T.
Re: to je husty
Tak se podívejte na výsledky grantů na http://kultura.praha-mesto.cz/GRANTY/Granty-2008/Schvalene-granty-hl-m-Prahy-v-oblasti-kultury-a-umeni-2008" target="_blank" rel="nofollow">webu Prahy. Třeba Vám to normální nepřijde.
Daniela V.
Kam se vytratila objektivita???
Tak si čtu články od paní redaktorky Machalické a nestačím se divit. Nejsem ani na jedné straně subjektů tohoto problému. Proto hledám objektivitu v článcích této autorky a stále marně! Prostor je jen pro jednu stranu. Že by paní redaktorka měla nějaké osobní vazby nebo byla jinak motivovaná (jistě ne korumpovaná) stranou "divadelníků"?Jinak si to neumím vysvětlit.
V
mate co jste chteli
"Na tom všem je děsivých několik momentů - především však ten, že člověk, který dostane placku od příslušné partaje, může rozhodovat o čemkoli."
---
pani Machalicka, kolektivismus je vzdy desivy, tim nechci rict, ze by mela divadla byt samofinancovatelna, ale ze mely vzdy hledat garatny u soukromych objektu (nadaci, malych firem i velkych concernu atd.), dalo by se rici ze 'co je se statem je s dablem' ale tato odveka pravda se do vasich divadelnich mozecku asi nikdy nedostala (tady promlouvam vseobecne k divadelnicke profesi)
T.
Re: mate co jste chteli
Váš pohled je správný, praxe je (ne ze strany divadelníků) bohužel jiná. Partnery v soukromém sektoru divadla hledají, ale ne vždy nacházejí. Rozhodně to není tak, že by se zdroje ze soukromého sektoru mohly stát garantem finanční nezávislosti kterékoli kulturní instituce. V tom je rozdíl mezi Amerikou a Evropou - v Americe je financování založeno právě na nadacích jednotlivců i koncernů. Amerika má také jiný přístup k penězům - poštěstí-li se Vám, že se narodíte do bohaté rodiny, neznamená to, že něco zdědíte. Aktuálně třeba W. Buffet hledá, komu by odkázal své jmění, i když má 3 děti. Neznámá strana "amerického snu" je taková, že ve stáří cítí lidé odpovědnost ke společnosti za to, že jim umožnila být bohatá a velkou část peněz jí vracejí zpět právě formou nadací.
Evropa spoléhá na financování ze strany výběrců daní - států, měst. Ne jen v kultuře, ale i ve zdravotnictví, sportu.
Zkuste někomu ve svém okolí navrhnout americkou praxi odpovědnosti ke společnosti a pokud přežijete ve zdraví, můžete si gratulovat.