Co se týče péče o kulturu, pražský magistrát se nyní dvojnásobně vyznamenal.
Přitom za časů kulturního radního Igora Němce (původní profesí matematika) to vypadalo, že horší už to skutečně být nemůže. Ale může, podle neměnného pravidla, že každá změna je k horšímu, matematika vystřídal zemědělský inženýr, a už to jede. Směrem dolů, pochopitelně.
Nezávislá kultura a pražská divadla dostávají pěkně na frak, a to až tak, že si toho všímají i v cizině. To je zvlášť hřejivý pocit, že se o českém divadle v zahraničí píše, až když ho někdo chce likvidovat. Aby ale bylo jasno, postup pražského magistrátu je alarmující i proto, že se v něm rády zhlédnou i jiné radnice. Na inspiraci, jak utáhnout měšec, jsou magistráty vždycky hodně chytlavé.
Pokračování na straně 10
Dokončení ze strany 1
Z úvodní připomínky působení Igora Němce je snad dostatečně patrné, že problém s financováním a vládnutím nad živou kulturou v Praze se nenarodil včera a má také pár pomníčků. Dosud ale magistrát coby zřizovatel startoval po jednotlivých divadlech a ta vesměs svými kolegy nebyla nijak zvlášť podpořena. Takhle se před deseti lety zlikvidovalo Divadlo Labyrint a jeho budova byla na nejlepší cestě stát se podzemními garážemi či hernou. Díky mediálnímu tlaku k tomu nedošlo, ale „zařval“ soubor. Před časem zase o peníze muselo bojovat Dejvické divadlo a snížení dotace, odůvodněné tím, že scéna neslouží místní části, mělo likvidační charakter - tak totiž vypadá grantový systém a transformace divadel v praxi. Výroky radních nejen z Prahy 6 se tenkrát měly vytesat do kamene, aby se při každém novém kotrmelci pražské kulturní politiky mohly vytáhnout na světlo boží. Nechme teď stranou peripetie při rozdělování pražských kulturních grantů, které skončily žalobou divadelního podnikatele Petra Kratochvíla. Magistrát nejprve při této příležitosti účelově rozeštval, co se dalo, a pak, aby zavřel ústa komerčním scénám, přišel se skvělým nápadem udělovat dotace podle počtu prodaných vstupenek. Radnice má ale docela kliku, že se o tuto dotační kategorii nepřihlásily striptýzové kluby nebo peep show, jelikož při troše fantazie je to přece pohybové divadlo -jedna (dvě, tři) se kroutí a druzí na to vejrají, nebo snad ne? A jak by si panečku užila komise, kdyby to musela obcházet! Zmíněný vynález opravdu nemá daleko k výsměchu celému grantovému systému. Pistolnická transformace Zemědělský inženýr, momentálně však radní pro kulturu, Milan Richter jako by neměl dost průšvihů se zbastlenými granty, se teď ještě rozhodl urychlit tzv. druhou vlnu transformace pražských divadel. To slovo zní hrozně, ale jde o jednoduchý proces - scény se přemění z příspěvkových organizací na obecně prospěšné společnosti a budou placeny na základě grantového systému. Transformace je jistě zapotřebí, „příspěvkovky“ jsou reziduum minulosti, ale proces nelze provádět pistolnickým způsobem. První vlna už proběhla, ale výsledky nejsou bůhvíjaké, například transformované Divadlo Archa je kvůli zpoždění v udělování grantů třetí měsíc bez peněz a to ji založili kamarádi - což je vskutku výtečný případ fungujícího systému. Pochybnosti sedmi scén, které jsou nyní v transformaci „na forhontě“, jsou naprosto oprávněné, magistrát je tlačí, aby vstoupily do komerčního prostoru bez pravidel. Chce se zcela zbavit zodpovědnosti a odmítá, že by měl nové organizace spoluzakládat. Tím v podstatě připravuje do budoucna jejich likvidaci a demagogicky tvrdí, že se tato divadla bojí konkurence. Divadla se logicky obávají celé řady činitelů, včetně toho, že při změně zřizovatele mohou přestat platit nájemní smlouvy a majitel budovy, v níž divadlo sídlí, již nebude ničím vázán a logicky dá přednost výhodnějšímu nájemci (tím spíš, že jde o centrum Prahy). Na tom všem je děsivých několik momentů - především však ten, že člověk, který dostane placku od příslušné partaje, může rozhodovat o čemkoli. V tomto případě o pražské divadelní síti, která se do dnešní podoby konstituovala po 2. válce a je zásadní částí české divadelní kultury a nemělo by být možné na její likvidaci byť jen pomyslet. O tom svědčí i reakce v zahraničí. Co by asi pan radní říkal, kdyby mu přišel do kravína nebo na pole vykládat divadelní historik nebo kritik, jak má krmit krávy nebo osít pole. Jistě se v zemědělství dnes řeší sofistikovanější otázky, ale taková je představa laika. Podobné představy má však on o divadle, i když nelze vyloučit, že možná stejně jako jeho předchůdce Igor Němec tuší, že existuje rozdíl mezi jevištěm a hledištěm. Je těžké pochopit, že takovou svévoli a nekompetentnost na magistrátu trpí právě pravicová strana, nápadně to totiž připomíná zpupnost minulých mocipánů. Bude primátor Bém i nadále přihlížet, nebo se postará, aby se konečně začalo jednat o systémovém řešení?
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
O autorovi| Jana Machalická, redaktorka
