Cynismus

Zcela souhlasím s předřečníkem Daiweiem, že kýč a tzv. vysoké umění, zejména tak, jak ho prezentují média a masová kultura v Číně mezi sebou žádné hranice nemá. Potvrdilo se mi to jako letitému (byť někdy nedobrovolnému) pozorovateli oficiální kulturní scény v ČLR. Stejně tak je skoro každému, kdo do Číny pravidelně jezdí, nad Slunce jasná fascinace čínských mas Coca-colou, konzumem, moderní západní pop-kulturou, hodnotami, která Západ již odvrhává. Článek si v tomto trochu protiřečí a vyznívá v dost nepřesném duchu.

Jistě je dobré připomenout cenzuru v Číně, která je skutečně rozlezlá, všudypřítomná a rafinovaná, týká se hudby, umění, novin, internetu, atd. Je dost možné, že v některých institucích zas natolik potřeba není, protože "mnoho lidí ví co mají psát", jak řekla spisovatelka Kantůrková po návratu z Číny.

Proč o těchto věcech ale psát takovým neumětelským způsobem, který navíc, aspoň prvních několik odstavců, má všechny znaky PR článku, reklamy na vlastní podnikání, http://www.china-consulting.cz. Když si laskavý čtenář na tuto stránku klikne, vyvalí se na něj bezbřehý cynismus: v rubrice "Víte, že" se na vás vyvalí výcuc z tohoto článku a ze všeho nejvíc se tam vyjímá reklamní slogan "Víte, že v Číně Vaše podnikání nepodléhá ekologickým, ani etickým...pravidlům?" Vskutku geniální tah, jak nalákat, co nejvíce bezskrupulózních podnikatelů do ČLR. V závěru článku se píše cosi o prohnanosti a vykutálenosti, to mi však nejvíc pasuje na autora Martina Kříže samotného. Stálo by za to si také prověřit jeho minulost před listopadem 1989, jak to nyní Lidové noviny  u různých lidí často dělají (krycí jméno Francouz).

ad

Vymysleme si dva jiné hrdiny: oba jsou teenageři a jeden se jmenuje Bohouš, ale všichni mu říkají Bob, druhý se jmenuje Zhang San, ale nechá si říkat Jack. Na oba se ze všech stran valí tuny masové zábavy, soutěží, estrád, reklamy, show, oba rádi brouzdají po internetu, chatují, smskují, chodí na diskotéky a do barů. Zkrátka, oba jsou free, cool a in. Meditace o tom, zda Bob není přece jen o něco víc free než Jack, když si může svoji show shlédnout bez zpoždění a nikdo mu nebrání dát hlas svému favoritovi, je podle mne zcestná. Čínští i západní kapitalisté jsou zde zcela zajedno: je třeba poskytnout obecenstvu co nejvíc zábavy, aby se frikulíni zajímali jen o poslední modely mobilů, kam si mohou stahovat svoje oblíbené Coca-cola melodie. Pokud si čínští představitelé uvědomují, že na ekonomickém růstu za každou cenu není něco vpořádku, signalizuje to jistě něco významného, neboť donedávna to byla myšlenka kacířská a u nás je kacířská dosud (Ludvík Vaculík o tom ví jistě své). Uvidíme, jak si s tím v Číně poradí, ale dle mého mínění takové kampaně jako kampaň za více podnětného obsahu v médiích vyšumí doztracena a infotainment bude zas triumfovat.

K samotnému obsahu článku ještě několik poznámek:

1. V čínštině není slovo pro „kýč“. Tzv. „vysoká kultura“ tam s kýčem koexistují, jsou od sebe takřka neoddělitelné a Číňané je ani nemají potřebu nějak přísně oddělovat.

2. Nechápu zákaz SMSkového hlasování jako zásah cenzury, spíše jako oprávněnou starost o kapacitu telefonních linek.

3. Větě „Čína je hrdá na absenci západní fascinací jinakostí, pohybem a masovým individualismem“ nerozumím. V čínských velkoměstech je taková neuvěřitelná rozmanitost všech různých subkultur, že vždycky, když přijedu z Pekingu do Prahy, přijde mi to tu docela fádní.