K podstatě věci

Výzkum se týkal mj. matematiky. Diskuze je hezká věc, ale bez znalosti například malé násobilky, krácení zlomků apod. není v matematice o čem diskutovat. Ano, celá ta dovednost se dá vyvodit názornou cestou, ale pak je zapotřebí ji procvičit, jinak se ji děti prostě nenaučí. Rozhodně se nenaučí řešit úlohy tím, že se budou čtvrt hodiny překřikovat, co by se stalo, kdyby 5x8 bylo 33...

Dokud se děti takzvaně "biflovaly" (= pořádně se naučily základná věci), matematiku uměly, protože nadstavbu "problémových úloh" bylo na čem vybudovat. S nástupem "progresívních metod" ji umět přestaly. Závěr je jasný.

Co míní pan autor tou šikanou?

Samotnou školní docházku? Z jeho někdejšího článku o tom, že školní docházka je "týráním" se zdá, že je to tak. V tom případě mu gratuluji: má opravdu šťastný život, když jej nikdy nepotkalo nic horšího.

Pokud šlo o skutečnou šikanu ve stylu dnešních svobodných jedinců (spolužáci mu ničili majetek, ponižovali ho vulgárními nadávkami, v ústraní jej bili atd.), nechápu, proč si raději nevyřídí účty s nimi a místo toho kope do učitelů.

Blaho testování

Učím biologii na vysoké škole. Kolegyně mi vyprávěla, že měla u zkoušky zahraniční studentku, která u nás studovala v rámci programu Erasmus. Studentka to byla v průběhu semestru šikovná, přesto u zkoušky z ní kolegyně nevymáčkla nic. Nakonec se děvče rozplakalo: ukázalo se, že poprvé v životě je na ústní zkoušce -  předtím všechny skládala formou zaškrtávacích testů.

Pan Čaněk chce, aby se žáci (snad už na základní škole) učili tak, že prostudují "desítky, spíše však stovky materiálů" - ale vžduť to nedělají ani vysokoškoláci. Je jich tolik, že na ústní zkoušky většina pedagogů rezignuje - a pak zbývají testy a umění na ně vyzrát. Kdo to zkoušel, ví jak těžké je vyrobit dobrý test, například z biologie, kde se na každé pravidlo najde výjimka - a test se musí navíc připravit v různých verzích na několik zkušebních termínů. Kdo je šikovný, odhadne snadno, které z nabízených variant jsou nesmyslné, a tak je lepší vsadit na biflovací schopnosti - ptát se na čísla: kolik sodíku je v buňce - za a tolik, za b jinak, a za c ještě jiné číslo; vzorec cholesterolu je toto, toto, nebo tamto. A máme to - objektivní test, nenapadnutelný, při stížnosti přístupný kontrole.

Kvalitnímu verbálnímu projevu se takto nikdo nenaučí, protože tento způsob skoušení nevyžaduje už ani souvislé čtení učebnice.  Souvislosti, vlastní názory, onu "co kdyby", které uvádí p. Čaněk, nic z toho se do testů nevejde a studenti to to dobře vědí. Proplouvají školou jako anonymní masa a na některých školách nikdy tváří v tvář svým pedagogům ani nestanou (možná u promoce). K diplomu dospějí.

Tedy žádné "odpovědí o jedné či dvou větách": jednoslovní a rychle! Co do následků, ke kterým to vede, se s autorem článku plně shoduji.