Jak ukázaly nejnovější mezinárodní průzkumy, úroveň vědomostí českých žáků se rapidně zhoršuje. Rád bych se k tomu vyjádřil z pohledu člověka, který zažil dlouhodobou šikanu na základní škole.
Kdybych začal vykládat, že za to mohou rodiče, škola a televize, bylo by to klišé. To už řeklo mnoho lidí přede mnou, a proto se nechci opakovat.
A tak řeknu něco jiného: že za to může část akademické obce a také zastánci reforem, kteří jejich podstatu nejsou schopni veřejnosti vysvětlit. Část akademické obce, která brojí proti reformám vzdělávacího systému, chce, aby na školách vládla dál falešná kázeň, a chce, aby se děti dál biflovaly namísto toho, aby skutečně studovaly. Vše vysvětlím v následujících odstavcích.
Velmi rozšířeným mýtem je, že podle představ zastánců reforem „učit jinak“ znamená „hrát si“, „flákat se“, „relax myšlení“ apod. Ve skutečnosti tomu tak není.
Pokračování na straně 10
Dokončení ze strany 1
Uvedu příklad: během zkoušení z dějepisu paní učitelka pokládala žákům otázky, jejichž odpovědi se lze nabiflovat během deseti patnácti minut. Zastánci reformy s tím však nesouhlasí a chtějí, aby pedagog pokládal otázky, které ukážou, zda žák dějinným událostem opravdu rozumí. To znamená takové, jejichž odpovědi se nelze nabiflovat.
Například aby pokládal otázky typu, jak by se změnil vývoj českých dějin, pokud by se ta či ona událost nestala nebo by se odehrála jinak. Např.: „Přispělo sebeupálení Jana Palacha k pádu komunismu?“ A žák by měl být schopen komplexně odpovědět, nikoliv pouze jednou či dvěma větami.
Pamatuji si, jak naše dějepisářka zdůrazňovala rok 1212 a udělení Zlaté buly sicilské, jak je to strašně důležité, když řekne „dvanáct set dvanáct“, musíme okamžitě říct „Zlatá bula sicilská“, a když řekne „Zlatá bula sicilská“, musíme okamžitě říct „dvanáct set dvanáct“, třeba i o půlnoci... Buďte si ale naprosto jisti, že pokud byste žákovi položili jen trochu záludnější otázku, např.: „Jak by se změnil vývoj českých dějin, kdyby tato výsada nebyla udělena“ nebo „Jaký vůbec mělo smysl její udělení, proč nestačilo, aby český panovník měl pouze knížecí titul“, tak by na vás žáci koukali jak spadlí z višně.
Chcete-li být schopni komplexně odpovídat na otázky tohoto typu, tak nestačí nabiflovat se kapitolu z učebnice. V takovém případě musíte prostudovat desítky, spíše však stovky materiálů, abyste si dokázali vytvořit jasný názor na to, jak by se změnily české dějiny, kdyby se to či ono stalo jinak... Když říkám „prostudovat“, tak to znamená nejen číst, ale také - jak říká pan prezident - „podtrhávat větičky“, psát si čísla stran, kde máte zatrhané pasáže, dělat si poznámky...
A když hovořím o „prostudovaných materiálech“, nemám tím na mysli pouze knihy, ale také třeba články z novin, časopisů, televizní reportáže, články z internetu, elektronických archivů aj.
Učitelé nám chybně pokládali otázky Pedagogové, se kterými jsem se setkal, nám pokládali otázky, na které se očekávala odpověď o jedné či dvou větách. To byla chyba. Až bude „žák“ dospělý a půjde na pracovní pohovor, personalista po něm bude chtít „i tu omáčku kolem toho“ - tedy aby odpověď co nejvíce rozvedl, protože schopnost souvisle hovořit se považuje za znak vyzrálosti a přirozené inteligence.
O tom, že odpověď na pracovním pohovoru (a jinde) musím co nejvíce rozvést a vědět, na jaká slova dát mírný důraz, jaké dělat odstupy mezi jednotlivými větami v souvětí apod., jsem pochytil z televizních diskusních pořadů.
S tím souvisí i slavné klišé, že za neochotu dětí číst může televize. Tuto výmluvu si vymysleli rodiče, snad proto, aby se sami zbavili odpovědnosti za svá selhání. Chcemeli žáky učit kvalitnímu verbálnímu projevu, tak ani sebelepší kniha nestačí. V tomto případě platí čínské přísloví „Obraz má vyšší cenu než tisíce slov“. Můžeme žákům sebelépe vysvětlovat, jak má vypadat kultivovaný projev, ale pokud neuvidí názorný, audiovizuální záběr, bude to naprosto zbytečné.
Nechci ale jen malovat čerta na zeď. Dnes už na českých školách působí více kvalitních učitelů než v 90. letech minulého století, kdy jsem byl žákem školou povinným. Čest všem kantorům, kteří si výše uvedené věci uvědomují a po žácích vyžadují souvislé odpovědi. Čest i těm rodičům, kteří nízkou čtenářskou gramotnost našich dětí nesvádějí na televizi, ale hledají chyby především u sebe a kteří si uvědomují, že odepřít dětem sledování audiovizuálních médií není řešení.
Děkuji také těm psychologům, kteří se snaží na tento velmi důležitý aspekt upozornit v záplavě jednostranných osvětových kampaní, které mohou podvědomě vytvářet dojem, že televize je a priori něco špatného, co nemá ve vzdělávacím procesu zásadní význam.
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
Když říkám „prostudovat“, znamená to nejen číst, ale také -jak říká pan prezident -„podtrhávat větičky“, dělat si poznámky...
