„Byl to člověk, který si prošel neuvěřitelnými věcmi,“ uvedl Stehlík s tím, že svědectví o hrůzách války nejmladším generacím předávala celý život. Až do začátku pandemie se účastnila besed, během kterých poutavě vyprávěla.
Mé historické bádání je zárukou, že k normalizačnímu výkladu dějin nedojde, říká nový ředitel Památníku Lidice |
Šupíková byla mezi několika lidickými dětmi vybranými na převýchovu, pod novým jménem žila nejprve v Polsku a poté v Německu. Do Československa se vrátila v roce 1946 a setkala se se svou matkou, která ale na konci roku 1946 na následky věznění v koncentračním táboře zemřela. Otce popravili nacisté.
  |
Podle Stehlíka, který se s ní přes 30 let přátelil, překonala covid a byla očkovaná, zemřela na jiné zdravotní komplikace.
Nacisté Lidice vyhladili v červnu 1942. Záminkou se stala domnělá souvislost obce s atentátem na říšského protektora Reinharda Heydricha. Ze zhruba 500 obyvatel Lidic jich válku přežilo 160. Přímo v Lidicích nacisté 10. června 1942 zastřelili 173 mužů, 16. června v Praze-Kobylisích dalších 26 obyvatel Lidic. Pobyt v koncentračních táborech nepřežilo 53 lidických žen. V deportačním táboře bylo v plynovém autě udušeno 82 lidických dětí. Po osvobození se do Lidic postupně vrátilo 143 lidických žen a 17 dětí. Nyní žije poslední lidická žena, Jaroslava Skleničková, a několik lidických dětí.
Předloni několik lidických přeživších včetně Marie Šupíkové obvinilo tehdejší ředitelku Památníku Lidice Martinu Lehmannovou, že překrucuje fakta. Byla to reakce na televizní reportáž o údajném udání obyvatelky Lidic, která nahlásila četníkům svou židovskou podnájemnici. Lehmannová obvinění odmítla. Podle ní měli zaměstnanci památníku veškeré lidické přeživší vždy v nejhlubší úctě. Za už bývalou ředitelku se postavila Jaroslava Skleničková. Po rezignaci Lehmannové byl na post vypsán konkurz, v něm uspěl Stehlík.
