Co je pravdy na tom, že se

Co je pravdy na tom, že se příslušníci podivného sdružení MEK mají z americké základny v Iráku jako jeden muž (cca 3 000 lidí) přestěhovat do EU vyčleněné lokality v Rumunsku? Pokud je to pravda proč o tom není v tak obsáhlém článku alespoň zmínka?http://regnum.ru/news/polit/1752035.html

Klín klínem, žvást ještě horším žvástem

Byv osloven, dovolím si reagovat na Čuříkův neomezený, neprovincionální žvást, ochotný myslet cokoliv jakkoliv.Autor článku jasnozřivě pochopil jenom zlomek mého psaní. Nešlo o Hermana, ale o ústavní roli prezidenta, který může (a podle mého soudu má) využít jediný okamžik mezi navržením a jmenováním vlády, kdy si lze alespoň trochu posvítit na bezpečnostní integritu kandidátů na jmenování do vlády. Ti mají potom totiž bez jakékoliv prověrky možnost seznamovat se "ze zákona" s těmi nejtajnějšími informacemi nejen českými, ale všemi, které se k nám dostanou.Nejde tedy o provinční myšlení (to prokazuje svým omezeným vhledem naopak Čuřík), ale o vědomí kontextu a mezinárodní důvěryhodnosti. A zmínky o Hermanových stycích výslovně posloužily pouze jako ilustrace problému. Kdyby Herman nikam nejezdil (a jako ředitel ÚSTRu k tomu skutečně neměl jediný pracovní důvod), do řečí by se nedostal. A naznačený postup by prezidentovi umožnil učinit zadost svým ústavním povinnostem.Komický je Čuříkův údiv nad tím, o co všechno by se zpravodajci měli zajímat. Svatá prostato, copak nemají problematiku terorismu dokonce výslovně zmíněnou v zákoně? Já jsem nepředjímal výsledek, jak se domnívají některé chabé mysli, já jsem pouze psal, jak by měl prezident v rámci možností kvalifikovaně a odpovědně věc prověřit.Čuříkova první otázka, zda je MEK největší lobbyistickou organizací, je rozkošným příkladem snahy použít již Aristotelem tepanou eristiku (vulgo "fauly a podpásovky v diskusi"). Nikdo totiž nepsal o "největší" organizaci, a Čuřík se hádá sám se sebou. Své "vítězství" pak chce naivně podsouvat jako vyvrácení napadeného tvrzení.Historii MEK podle Čuříka sice "lze interpretovat" (díky za tu velkodušnost!) na základě jejich historie, toho, co skutečně udělali - ale Čuřík rychle pádí pryč, protože to je pro něj nevýhodné, a navrhuje jiný pohled.Ani ten však není nic moc - hájí organizaci, kterou charakterově připodobňuje chameleonovi. Její manipulační techniky patří ke skutečně vytříbeným. A spektrum lidí, kteří si s MEKem zavdali, dodává impulsu, aby se o věc starali zpravodajci, několik dalších vykřičníků.Sám Čuřík popisem temného financování organizace dokresluje "zneklidňující" podobu organizace, či spíše již sekty, o níž by se však - aniž by svůj závěr označil za schizofrenní - neměli podle něj naši zpravodajci zajímat - ?!?Čuříkův závěr, že dobrovolné styky s popsanou sektářskou temně financovanou organizací "nepředstavují bezpečnostní hrozbu", to je v přímém přenosu spáchané bezpečnostní, odborné i morální harakiri. Anebo křišťálově čistý důkaz, jak deleko sahají prsty MEKu.Jak dobře známo, Chalabího Irácký národní kongres zásoboval Američany naprosto vylhanými kauzami, které sloužily jenom jako "casus belli". S podobně fungujícími íránskými emigranty (kteří dodávali Američanům tzv. špionážní /čti: na přání šité/ informace již jako zaregistrovaná teroristická organizace!) se nyní může stýkat jen osoba, která nemá bezpečnostní integritu - bez ohledu na to, kolik jich je. Vykolejených pošuků a lidí s neustále nataženou dlaní běhá po světě stále dost.Tím, jak do kritiky mého článku neústrojně zapojuje spor o vědeckost Halíkových článků, vysvítá jasně, že nejde o nic jiného, než o to, že jsem někoho praštil do brňavky. Vůbec nejde o MEK, ale o Hermana a Halíka. Bezpečnost státu holt trochu ostrouhá, když jde o něčí favority, to je smysl Čuříkova psaní.

Široce pojatá, rádoby objektivní

slátanina o vykoupení ze seznamu teroristických organizací. Ukázka, jak peníze vládnou charakterem, 50 tisíc za vystoupení na konferenci? A kolik si vysloužil za náhlou příchylnost k této organizaci pan Herman? Zajímal jste se pane Čuřík? Nedávno jste urputně vtloukal svými články do čtenářů obdiv nad udatným bojem vlastenců proti Asadovi, teď, když se prosáklo že většina syrských "vlastenců" jsou hrdlořezové, nějak Vaše novinářská "objektivita" nápadně ochabla. Tak jste si našel další téma, pohlížíte na MEK trochu podivnou optikou, hlavně ale zakrýváte mlhou rozvláčných úvah útok na svého kolegu Schneidera, mimochodem opravdu novináře, jednoho z mála kterým disponuje redakce ČP. Pan Schneider nastolil otázky, a oprávněně, dá se budoucí ministr koupit za mrzký peníz? Je opravdu v zájmu kulturní oblasti nechat se řídit takovým člověkem? Otázky opravdu závažné, bylo by záhodno na aktivity budoucího ministra nasadit dohled našich tajných služeb, na to má prezident právo a myslím i v zájmu všech občanů i povinnost.

Naši/Vaši teroristi.

Tak jste nám, pane Čuříku, hezky odhalil, jak to vlastně je s tou motivací pana Schneidera. Je to prostě jen "okopávání kotníků" a o nic vážného tu vlastně nejde, protože Česká republika představuje největší bezpečostní riziko sama pro sebe!Je to od Vás velmi hezké, jak nám chcete pomocí slovní ekvilibristiky rozostřit optiku toho, co je pravda a co virtuální realita. Realita je však velmi jednoduchá: terorismus se ve většině mně známých definic charakterisuje jako "násilí zpravidla vůči nezúčastněným osobám za účelem ... vážně destabilizovat či zničit základní politické, ústavní, hospodářské nebo sociální struktury země ...". MEK jeho subverzní a diverzní akce vůči Íránu tedy JSOU činy teroristickými. A teď praktický příklad: Víte, co se Vám stane, pokud budete udržovat styky a podporovat teroristickou skupinou? Stanete se minimálně objektem zájmu zpravodajských a bezpečnostních služeb, bude Vám odejmuta, resp. nebude Vám vydána bezpečnostní prověrka a můžete zapomenout na to, že se stanete byť středním kádrem kteréhokoli ústředního orgánu státní správy. Ladislav Bátora musel být odvolán z funkce poradce ministra školství dokonce zato, že kdysi kandidoval za Ministerstvem vnitra povolenou stranu.A abych ještě trochu okomentoval ten Váš srdcervoucí popis paní Radžáví, přející nám všem v přítomnosti sošky Panny Marie (jaké to strašlivé rouhání) šťastné Vánoce a Nový rok, uvedu její (méně citovný, ale o to autentičtější) výrok, kterým v roce 1991 oslovila jednotky irácké Republikánské gardy a svoje bojovníky MEK, kteří se přávě chystali vraždit vzbouřené irácké Kurdy: "rozjezděte Kurdy pásy svých tanků a šetřte si munici pro příslušníky íránských revolučních gard". Pravý obraz křesťanské lásky a odpuštění, hodný podpory ministerského kandidáta za Křesťansko-demokratickou stranu-čsl stranu lidovou, že, pane Čuříku.

Tak určitě... tedy, mě osobně

Tak určitě... tedy, mě osobně přesvědčily ty zástupy politiků a zpravodajců z Francie a USA, nezpochybnitelných morálních autorit. Dříve se proslavili třeba odhalením Saddámových zbraní hromadného ničení. Protože když ti proti MEK a Marjam nic nemají, musí to být pravda, obzvláště když její entrée doprovází Óda na radost - hymna Evropské unie, bouřlivý potlesk a skandování We will win.Protože, pane Čuřík, voni ty teroristi sou teď jako naši, ne, kopou s náma. Tak přivřeme to voko. Pěkně ste to napsal, to vás určitě pochválej. P.S. pane Schneidere, dejte prosím vědět, kde budete v budoucnu publikovat. Za poslední týden je to tuším už 3. útok z nitra redakce. Díky.

A to ještě nevíte,

že při oslavě "narozenin" České pozice mě Roman Joch napadl, s tím, že takoví lidé, jako já, s takovými "nezodpovědnými" a "nebezpečnými" názory (ohledně Íránu), by měli být vyřazeni ze společnosti, že on, Joch, rozumí senátoru McCarthymu, že prostě takoví lidé, jako já, by měli být zavřeni.Tak jsem na něj zařval, že jestli to zopakuje (dal jsem mu šanci, byl asi trochu ožralý, na jeho koženém obličeji se to nepozná), tak že mu dám pěstí, a ať vypadne. Tak se tam ještě chvíli potácel, a pak vypadl.To, že píše dál na Českou pozici, není moje věc. Já nejsem ani pro, ani proti - dodrží-li zákony. To je holt demokracie, a já vždycky tvrdil, že má-li fungovat, je poměrně tvrdá. Já na rozdíl od něj nemám totalitní manýry, a bude-li zlobit, dostane pěstí. Oblibuji totiž Chestertonův výrok (cituji po paměti, neb již dlouho hledám, kde to napsal), že je velmi demokratické srazit soka ze schodů. Zpět k Vaší otázce - já vyklízet prostor nebudu, a budu sem psát tak dlouho, jak bude ctěný zájem. Na menšinová, disentní stanoviska jsem zvyklý, i na nepřízeň davu, i na různé totalizující, zaplacené či svazácko-fanatické útoky. Za čas se k tomu jejich autoři nebudou znát a budou se třeba i lísat. Zažili jsme to před čtvrt stoletím ... styl mají ty útoky pohříchu velmi podobný.