Klín klínem, žvást ještě horším žvástem
Byv osloven, dovolím si reagovat na Čuříkův neomezený, neprovincionální žvást, ochotný myslet cokoliv jakkoliv.Autor článku jasnozřivě pochopil jenom zlomek mého psaní. Nešlo o Hermana, ale o ústavní roli prezidenta, který může (a podle mého soudu má) využít jediný okamžik mezi navržením a jmenováním vlády, kdy si lze alespoň trochu posvítit na bezpečnostní integritu kandidátů na jmenování do vlády. Ti mají potom totiž bez jakékoliv prověrky možnost seznamovat se "ze zákona" s těmi nejtajnějšími informacemi nejen českými, ale všemi, které se k nám dostanou.Nejde tedy o provinční myšlení (to prokazuje svým omezeným vhledem naopak Čuřík), ale o vědomí kontextu a mezinárodní důvěryhodnosti. A zmínky o Hermanových stycích výslovně posloužily pouze jako ilustrace problému. Kdyby Herman nikam nejezdil (a jako ředitel ÚSTRu k tomu skutečně neměl jediný pracovní důvod), do řečí by se nedostal. A naznačený postup by prezidentovi umožnil učinit zadost svým ústavním povinnostem.Komický je Čuříkův údiv nad tím, o co všechno by se zpravodajci měli zajímat. Svatá prostato, copak nemají problematiku terorismu dokonce výslovně zmíněnou v zákoně? Já jsem nepředjímal výsledek, jak se domnívají některé chabé mysli, já jsem pouze psal, jak by měl prezident v rámci možností kvalifikovaně a odpovědně věc prověřit.Čuříkova první otázka, zda je MEK největší lobbyistickou organizací, je rozkošným příkladem snahy použít již Aristotelem tepanou eristiku (vulgo "fauly a podpásovky v diskusi"). Nikdo totiž nepsal o "největší" organizaci, a Čuřík se hádá sám se sebou. Své "vítězství" pak chce naivně podsouvat jako vyvrácení napadeného tvrzení.Historii MEK podle Čuříka sice "lze interpretovat" (díky za tu velkodušnost!) na základě jejich historie, toho, co skutečně udělali - ale Čuřík rychle pádí pryč, protože to je pro něj nevýhodné, a navrhuje jiný pohled.Ani ten však není nic moc - hájí organizaci, kterou charakterově připodobňuje chameleonovi. Její manipulační techniky patří ke skutečně vytříbeným. A spektrum lidí, kteří si s MEKem zavdali, dodává impulsu, aby se o věc starali zpravodajci, několik dalších vykřičníků.Sám Čuřík popisem temného financování organizace dokresluje "zneklidňující" podobu organizace, či spíše již sekty, o níž by se však - aniž by svůj závěr označil za schizofrenní - neměli podle něj naši zpravodajci zajímat - ?!?Čuříkův závěr, že dobrovolné styky s popsanou sektářskou temně financovanou organizací "nepředstavují bezpečnostní hrozbu", to je v přímém přenosu spáchané bezpečnostní, odborné i morální harakiri. Anebo křišťálově čistý důkaz, jak deleko sahají prsty MEKu.Jak dobře známo, Chalabího Irácký národní kongres zásoboval Američany naprosto vylhanými kauzami, které sloužily jenom jako "casus belli". S podobně fungujícími íránskými emigranty (kteří dodávali Američanům tzv. špionážní /čti: na přání šité/ informace již jako zaregistrovaná teroristická organizace!) se nyní může stýkat jen osoba, která nemá bezpečnostní integritu - bez ohledu na to, kolik jich je. Vykolejených pošuků a lidí s neustále nataženou dlaní běhá po světě stále dost.Tím, jak do kritiky mého článku neústrojně zapojuje spor o vědeckost Halíkových článků, vysvítá jasně, že nejde o nic jiného, než o to, že jsem někoho praštil do brňavky. Vůbec nejde o MEK, ale o Hermana a Halíka. Bezpečnost státu holt trochu ostrouhá, když jde o něčí favority, to je smysl Čuříkova psaní.