výborný článek

Vážená paní profesorko, děkuji za velmi pěkný článek. Doufám, že budete v budoucnu v tom směru něco prosazovat. Protože názory na podporu školek a jeslí se mezi zákonodárci různí, třeba by bylo možné zformovat ad hoc skupinu napříč politickými stranami.Narozdíl od jiných, obtížně předpověditelných stavů (nezaměstnanost) se o nárustu počtu narozených dětí vědělo předem ze statistik narozených a nemohl být věcně problém během 2-3 let potřebné kapacity navýšit. Ale nechtělo se. Domnívám se, že hlavní důvod nenavýšení kapacit je ideologická zášť proti školkám a jeslím ze strany konzervativců napříč politickými stranami. Tyto skupiny vyznávají tzv. tradiční model rodiny, kde žena "nepracuje", resp. její prací je domácnost a dítě. Tyto skupiny asi doufají, že nedostatkem předškolních míst alespoň některé matky přinutí zůstat s dítětem doma - a to se asi i zčásti daří. A navíc stále jen hovoříme o situaci ve městech, ale ještě mnohem beznadějnější je v tomto ohledu situace na venkově.Pokud jsou tyto konzervativní skupiny nucené se k věci vyjadřovat, snaží se uspat a ohloupit veřejnost frázemi o podpoře "firemních školek" a "komerčního nebo sousedského hlídání". Ve druhém případě zcela odpadá kvalita, zaručovaná učitelkami školek a zázemím školek (včetně hygienického). V prvním případě - firemní či univerzitní školky - pak dochází k pseudoškolce, založené na sociální/statusové selekci ("a to bez ohledu na jeho původ a sociální status"), narozdíl od běžných obecních školek, o obvykle horším, provizorním vybavení a hygienickém zázemí (firemní nebo pronajaté prostory) nemluvě.

Naprostý souhlas

Se školkami má Česko problém, tím je atavistický, socialistický přístup veřejné správy. Poncháme-li stranou privátní, vesměs drahé školky jejichž kvalita se pohybuje od bídy ke kvalitním, zaostal veřejný sektor v budování menších, provozně často méně náročných a flexibilních školek organicky integrovaných do zástavby.Z příčin:1) Převládající názor, že pro víc dětí je lepší nová velká,  popř. rozšířená stávající školka. S tím se pojí i podvědomá touha ředitelek, když budou mít větší školku, budou většími ředitelkami.  Menší množství větších školek znamená větší docházkové vzdálenosti, paradoxně, miminkům větší vzdálenosti nevadí, vezou se v kočáře, pro malé caparty které matka táhne za ruku, je ideální školka v místě,  maximálně ne víc, než  600-800 m.2) druhý důvod pro školkové lidojemy je fakt, že větší investice = větší šance pro zlodějnu.  Lidojemy- následky  především: a) velká koncentrace dětí, zvýšené riziko nákaz.b) malá flexibilita v závislosti na populačním kolísání. Malé a mikro-školky  mohou organicky vznikat a zanikat. U velkých, např.  u nás na Praze 7  se to "řeší" tak, že v období mála dětí se budovy prodajá, s nástuopem silnějších ročníků se s několikaletým zopožděním (položka rozpočtu, projekce, schvalování, stavba) budují nové objekty, pro mne je aktuálně strašákem nový lidojem nezájkonně aktuálně stavěný  za šílené peníze v Letenských sadech na úkor historického parku, ODSácký nádor projektoval arch. M. který mne v 70. letech coby  asistent ČVUT učil školské stavby, sídlištní monstra, pro tyto odborníkypokud škola měla méně, než 30-60 tříd, nebyla  to škola.  Skluz 22 let.Prvá příležitost stavět menší školky jako organickou součást okolního osídlení se prošvihla hned poč. 90. let, při tzv. malé privatizaci, kdy bylo k dispozici nepřeberně býv.agitačních středisek, uličních výborů, drobných provozoven především ve vnitroblocích. Pamatuji, jak zde byla snaha oslovit jistého Muroně, náměstka privatizačního ministra Ježka, výsledek nula, těmto "prognostickým" duševním invalidům šlo jen o to, zpeněžit vše rychle dražbami bez ohledu na sociální dopad, tedy třeba řetězcům heren, hlavně rychle, popř. do vl.kapsy (členové privatizačních komisí mohli legálně privatizovat na členy své rodiny). Malé školky a mikroškolky uvnitř zástavby jsou automaticky socializačním prvkem, umožňují styk s místními seniory, je na ně vidět z oken bytů, v sousedství, pokud je upravené,  si mohou hrát starší sourozenci. Ty nejmenší školky mohou mít např. stravování  zajištěné dílem spoluprací s nedalekým restauračním zařízením, podnikovým stravováním, participací rodičů popř. sousedek, možností je podle okolností nespočet. Světově proslulý maďar. architekt Imre Makovecz navrhoval jž  v 80. letech podobné školky spolu s prostorami pro zájmovou práci místních žen, popř. svépomocných  dílniček, říkal, že svým malým dílkem přispívá k demontáži komunismu v nás. Z tohoto pohledu nám zde totalita straší dodnes. Starostové a poslanci se nechávají občas fotit když před volbami přestřihují pásku, pokud se jim podaří odtrhnout pár desítek milionů na novostavbu školky pro "ty naše, NAŠE !!!  děti".

No jo, ale návrhy Makovecze

No jo, ale návrhy Makovecze právě bývalí komunisti a liberálové odmítali jak mohli...

Špatný přístup

Snaha o zvýšení zaměstnanosti zen s dětmi porodnost nezvýší, spíše naopak. Je třeba zaměstnávání žen s dětmi co nejvíce snížit a zkomplikovat, aby ženy od začátku měly motivaci zůstat v domácnosti a nechat se živit manželem. V severských zemích mají ženy s dětmi nesmírně výhodné podmínky, spoustu přídavků a přesto se úhrnná plodnost ani nepřiblížila hranici nutné pro přirozenou obnovu populace (2,1 dítěte na ženu).

to není pravda

 - tzv. úhrnná plodnost, tedy počet narozených dětí na jednu ženu je v EU průměrně 1,5. Země, které se vyznačují dobrou státní podporou matkám - státem hrazeným předškolním vzděláváním, péčí o malé děti, podporou brzkého návratu žen do zaměstníní, se nacházejí v této statistice nad průměrem: nejvyšší plodnost má Francie - 1,94, pak skandinávské země - kolem 1,8, Nizozemsko - 1,69. Naopak pod průměrem se nacházejí země, kde panuje přesvědčení, že děti mají být doma s matkou a na zaměstnané matky stát i společnost hledí skrz prsty. Matkám se pak do domácnosti překvapivě moc nechce: Itálie 1,3, Česká republika 1,28...

Az se to vyplati

Vazena pani Sykova, az se rodicum vyplati davat deti do (soukormych) skolek, tak zacnou vznikat. Buhuzel je to predevsim Vase strana, ktera obhajuje zvysovani primych dani a tim silne tlumi ekonomickou aktivitu obyvatelstva. Auto totiz do servisu dat musim, ale kdyz chci vymalovat byt, nebo opravit zidku, tak uz muzu pocitat, zda se mi to vyplati udelat sam (bez jakychkoli odvodu statu) nebo zda si najmu remeslnika. Starat se o vlastni dite umi (prakticky) kazdy, takze se kazdy muze rozhodnout pouze podle penezenky. Ad Nemecko, jak znam nemecke dane, tak mi prijde pravdepodobne, ze naklady na predskolni peci jsou danove uznatelnym nakladem (podobne jako naklady na zdravotni peci - kde to vim jiste). Pri nemecke progresi zdaneni to znamena, ze prumerne vydelavajici rodine se tak 2/3 nakladu na soukromou skolku vrati v podobe nizsich dani. Co se tyce povinosti statu (nemeckeho) poskytovat predskolni peci, tak to je zatim nevyzkouseny experiment, ktery je stale prijiman jako kontrovezni, ale kdyz muze Nemecko financovat pul jizni Evropy, tak jiste zvladne i skolky.

Děti samoživitelek, snad, děti s genetikou nezodpovědných otců

Dvouleté dítě od matky dobrovolně neodejde, pokud se mýlím, tak mi to předveďte. V kádrových materiálech mám předčasnou zralost (dojíždění otce do práce, jen jeden sourozenec bratr, rozpad rodiny), ale z domu jsem po své vůli odešel až skoro v 5i letech. A ne do školky, ale k vzdáleným příbuzným. Občas jsem ve školce byl, ale asi nefungovala, vstřícnou osobu si tam pamatuji jen jednu. Jinak děti rodin úplných zejména přirozených mají sourozenců více, stejně jako příbuzných. Tak přechod je pozvolný, spontánní, osobním výběrem. Kibuc není argument, jednak kdo může z něj zdrhne, jednak byl konstituován jako obranný systém v ohrožení. Což samoživitelky, ač se jako muž za to stydím, jsou. Není školka jenom odkladiště, ale podrobnější rozbor by ukázal krom šancí, i ztráty. Třeba rodinné zvyky, normy, kuchyně. Při péči o děti, proč jen jedno(?), je s použitím rozumu a technologií prostor např. o péči o seniory, kteří tak mohou být doma. Je prostor pro vzájemnou pomoc matek. (miniškolka), třeba i pro cestování rodičů. Je prostor pro komunální angažovanost. Měnit celý život za prachy je pokleslá ideologie, lze žít i skromně, s minimem kosmetiky, bez Egypta. Rodina nepotřebuje zvláštní informační technologie, jsou sehraní, jak si začne moc telefonovat, měla by hledat poradce či terapeuta. Stačí intuice, snad sms při změnách. Pokud si ovšem pustí do soukromí televizi, zemře. To jako by matka chodila do harému, otec do nevěstince.