Naprostý souhlas
Se školkami má Česko problém, tím je atavistický, socialistický přístup veřejné správy. Poncháme-li stranou privátní, vesměs drahé školky jejichž kvalita se pohybuje od bídy ke kvalitním, zaostal veřejný sektor v budování menších, provozně často méně náročných a flexibilních školek organicky integrovaných do zástavby.Z příčin:1) Převládající názor, že pro víc dětí je lepší nová velká, popř. rozšířená stávající školka. S tím se pojí i podvědomá touha ředitelek, když budou mít větší školku, budou většími ředitelkami. Menší množství větších školek znamená větší docházkové vzdálenosti, paradoxně, miminkům větší vzdálenosti nevadí, vezou se v kočáře, pro malé caparty které matka táhne za ruku, je ideální školka v místě, maximálně ne víc, než 600-800 m.2) druhý důvod pro školkové lidojemy je fakt, že větší investice = větší šance pro zlodějnu. Lidojemy- následky především: a) velká koncentrace dětí, zvýšené riziko nákaz.b) malá flexibilita v závislosti na populačním kolísání. Malé a mikro-školky mohou organicky vznikat a zanikat. U velkých, např. u nás na Praze 7 se to "řeší" tak, že v období mála dětí se budovy prodajá, s nástuopem silnějších ročníků se s několikaletým zopožděním (položka rozpočtu, projekce, schvalování, stavba) budují nové objekty, pro mne je aktuálně strašákem nový lidojem nezájkonně aktuálně stavěný za šílené peníze v Letenských sadech na úkor historického parku, ODSácký nádor projektoval arch. M. který mne v 70. letech coby asistent ČVUT učil školské stavby, sídlištní monstra, pro tyto odborníkypokud škola měla méně, než 30-60 tříd, nebyla to škola. Skluz 22 let.Prvá příležitost stavět menší školky jako organickou součást okolního osídlení se prošvihla hned poč. 90. let, při tzv. malé privatizaci, kdy bylo k dispozici nepřeberně býv.agitačních středisek, uličních výborů, drobných provozoven především ve vnitroblocích. Pamatuji, jak zde byla snaha oslovit jistého Muroně, náměstka privatizačního ministra Ježka, výsledek nula, těmto "prognostickým" duševním invalidům šlo jen o to, zpeněžit vše rychle dražbami bez ohledu na sociální dopad, tedy třeba řetězcům heren, hlavně rychle, popř. do vl.kapsy (členové privatizačních komisí mohli legálně privatizovat na členy své rodiny). Malé školky a mikroškolky uvnitř zástavby jsou automaticky socializačním prvkem, umožňují styk s místními seniory, je na ně vidět z oken bytů, v sousedství, pokud je upravené, si mohou hrát starší sourozenci. Ty nejmenší školky mohou mít např. stravování zajištěné dílem spoluprací s nedalekým restauračním zařízením, podnikovým stravováním, participací rodičů popř. sousedek, možností je podle okolností nespočet. Světově proslulý maďar. architekt Imre Makovecz navrhoval jž v 80. letech podobné školky spolu s prostorami pro zájmovou práci místních žen, popř. svépomocných dílniček, říkal, že svým malým dílkem přispívá k demontáži komunismu v nás. Z tohoto pohledu nám zde totalita straší dodnes. Starostové a poslanci se nechávají občas fotit když před volbami přestřihují pásku, pokud se jim podaří odtrhnout pár desítek milionů na novostavbu školky pro "ty naše, NAŠE !!! děti".