Mé tělo ve v Praze,mé srdce u Stalina. EEK.

Opět díky za recenzi.Jisté je, že popisovat  něco tak mnohovrstevného ve zkratce, asi jinak nejde, přináší nepřesnosti.Pozastavím se u jedné - konstatování, že E.E.Kisch komunistou v pozdějším slova smyslu nebyl a kom. propagandu nepsal.Kde končí komunista "předešlý" či "původní" a kde následuje ten "pozdější" ?    Moje matka se s EEK přátelila a říkala, že umřel včas, jinak by jej semlela slánskiáda.Nicméně doma nám po EEK zůstala knížečka, sedmnáctistránkové torzo (přerušeno smrtí) odporného Kischova hodnocení obou  Baťů především JAB kterého Kisch popisuje jako neschopného nadutého a chamtivého  blba, před jehož případným ředitelováním ve své závěti výslovně varuje Tomáš B.Z knížky zjevné, že EEK (zřejmě na skok) navštívil továrnu s komunistickým vedením, nechal  se opít rohlíkem a rozepsal  slint na úrovni nejpokleslejších agitek té doby.Z  dnešního pohledu vědomá či nevědomá (vzdělance blbost neomlouvá) podpora Benešova podrazu který si beztrestnost znárodněného "Svitu" vykoupil podrazem Jana Ant.B. ve prospěch Tomáše B. ml., zmetka který sem připlul po plyšáku a adorován ze všech stran, zde obul novou, operetně vyfešákovanou hradní stráž.          Kisch není jen autor Pražského pitavalu ale např. i tak jednostraně tendenčního  popisu Ameriky 30.let, že jediná, skutečně jediná charakteristika tohoto "nestora české žurnalistiky" je komunista stalinského typu. Zda by později vyzrál třeba v komunistu "osmašedesátníka", či italskéhotypu, již dnes nikdo neřekne.  

jak je nazvat?

Co třeba "Bémáci"?