Všechno špatně
Zaprvé, ona podezřelá orientální spiritualita, která podle představ pana autora zákeřně infiltruje západní civilizaci, je o poznání starší a o to také vyzrálejší. Autor se obává, že západní vědomí "ztrácí koule" a stává se tak kořistí. Mně naopak připadá, že po pubescentních grázlovských letech naše civilizace dospívá do etapy zralé moudrosti, kdy (trochu již zadýchaně) usedá nad šálkem čaje s oním Orientem, který tu na ni pár století čeká, a vrásčitými znalými zraky pozorují cvrkot, pokyvujíce hlavami s nadhledem světáků.Zadruhé, nechápu proč, tedy s výjimkou obyčejné xenofobie, autor smutní po tradičním biblickém a liturgickém slovníku. Sám vzpomíná Junga, který právě teprve po konzultaci s orientálním vhledem dokázal dát neschopnému západnímu snažení o poznání lidské duše jakýs takýs směr kupředu. Ano, jen Jungovo poznání (a moderní fyzika, ovšem) v sobě v atlanickém diskursu obsahuje tento jin&jangový pohled - zajímavé, že nebýt právě něj, nebylo by moderní psychologie.Zatřetí, není důvod k obavám ze ztráty "vědomí specifické identity a hrdosti na své historické úspěchy". Nic takového se totiž neděje, hrdí jsme stále až dost. Přestáváme ale být arogantní, takže už dovedeme i připustit své chyby. Autor se obává, že nemůžeme takovou velkorysost ducha očekávat od špinavých musulmanů, kteří chtějí osídlit naše města, znásilnit naše ženy a poštvat proti nám jejich syny. Arabské bouře tohoto jara však napovídají, že se naopak (v éře internetu, bodejť) i musulmanům více zamlouvá slušnost. Budeme muset být zlí, abychom se ubránili zlým, varuje, zatímco západní bezpilotní letouny bombardují civilisty v různých muslimských zemích.Začtvrté a závěrem: arogance není síla, ba naopak - arogance je projevem slabosti. Nemám v lásce ty, kdo nabádají k aroganci a ke tvrdosti, šermujíce neviditelnými hrozbami z míst, kam ostatní neuvidí. Nejde o totiž o prozíravost velkých státníků, ale o manipulace demagogů, kteří musí rozdělit, aby mohli panovat.