Jacques na prameni

Komunikuji s několika zelenými "opinion leaders" s levou i pravou nálepkou. Shodují se v jednom: na tom, že zelení dnes koukají na 5% laťku vstupu do Sněmovny ze zdola, se ze všech nejvíce podepsala Kateřina Jacques, která stranu úspěšně rozložila (a později zase na základě takřka jednomyslného a průřezového odporu k ní částečně spojila) a podařilo se jí od podpory zelených odradit i nejednu osobnost vlivné "pražské kavárny".Tabu v táboře Bursíkových příznivců je nejen její proslulý rozhovor o biomase, kterým dorazila SZ před volbami do Evropského parlamentu. Právě Jacques rozeštvala dříve přirozeně se doplňující spojence, tedy Ondřeje Lišku s Martinem Bursíkem. A nevolba "přirozeného vůdce" Martina Bursíka byla důsledkem nejen Liškovy schopnosti vnitrostranické diplomacie, ale vědomím delegátů, že volbou Bursíka by si automaticky, byť neoficiálně, zvolili nesmírně ambiciózní, ale také prý všehoschopnou a do pouze do sebe zahleděnou Kateřinu Jacques (i když to Čestmír Klos, pózující na party České pozice vedle této dvojice, asi vidí jinak).Dalším tabu je podíl Martina Bursíka na zákonu o podpoře obnovitelných energetických zdrojů, kvůli kterému platí čeští podnikatelé i domácnosti nehorázné ceny za elektrickou energii. SZ v době jeho schválení sice ještě nebyla ve sněmovně, ale zákon de facto celý napsal v roli poradce ministra Ambozka - Martin Bursík. Pokud by měl někdo chuť veřit, že tento - i svými oponenty respektovaný - expert na udržitelnou energetiku nevěděl co činí a ani jako poslanec na přelomu let 2009 a 2010 nevěděl, k čemu (napakování se uhlobaronů) celá podpora renewables spěje, měl by si poslechnout záznam z jedné zelené konference, na kterém Nelly Winkellmanová - Heyrovská v roce 2005 (!) - v době přípravy tohoto nešťastného a pro pověst zelených destruktivního zákona - varuje přesně před tím, co se o pět let později stalo. Ve filmovém dokumentu Zelení aneb příběhy ze stranického života (dostupný online či na ulozto.cz) si od cca třinácté minuty můžete poslechnout prognózu, za níž by se nestyděla ani Sybyla. Poslechněte si ji, prosím.O tom, že - na rozdíl od Matěje Stropnického - Bursík nemá ve zvyku kopat za ty slabší, svědčí i jeho poradenské angažmá pro Czech Coal (ano, to je ta firma, která usiluje o prolomení těžebních limitů). Skoro dvoumiliónový honorář mu uhlobaroni vyplatili určitě za formulaci těch nejušlechtilejších zelených myšlenek.A to nemluvě o archívech, ze kterých by mohli vypadnout některé citlivé aspekty rozsáhlých restitucí lukrativních pražských nemovitostí, o které Bursíkův otec zvládl požádat snad až ve chvíli, kdy byl již mrtvý nebo o Bursíkově volebním angažmá enfant terrible čekých médií boxera a lobbyisty (např. za volební preference) Jaroslava Soukupa v roce 2006. To není pro některé příliš zelený životopis.Podpora Lišky vyplývá i z vědomí straníků o tom, že Bursík se ze SZ po skončení svého poslaneckého mandátu stáhl, s Kateřinou Jacques Liškovi okopával kotníky a těšil se, že strana v mimoparlamentní opozici "vyhladoví" (a on sám si odpočine od vnitrostranických šarvátek). Liška postavil SZ na nohy se zlomkem prostředků, které měla, když coby parlamentní strana pobírala štědré příspěvky od státu. Koneckonců, jednou jsem měla příležitost na vlastní uši slyšet, s jakým přezíravým despektem se vystylovaný Bursík o svých spolustranících vyjadřuje.Do hlavy Martinu Bursíkovi nikdo nevidí a je težké dokazovat, zda má nyní v úmyslu založit či nezaložit konkurenční ekologickou stranu (zde diskutující Martin Vondrouš mu s ní určitě pomůže, už jen kvůli vidině návratu na teplé místo na MŽP). Jisté je, že v uplynulých měsících se několik poměrně nákladných expertů zabývalo sběrem a analýzou dat o tom, jak by si taková strana stála. Možná, že Bursíka odradila skutečnost, že popularita jeho stávající (to je důležitý přívlastek, mimochodem) partnerky je menší než obliba Víta Bárty a ani on sám neoslovuje o moc více voličů, než samotná SZ. A tak třeba využije zelené značky ke kandidatuře do Senátu (na Praze 1, kde bydlí, zvítězili až na současnou výjimku kandidáti jako Martin Mejstřík, nebo Václav Fischer) nebo se znovu (jako v r. 2003, kdy mu to překazili idealisté podporující Jakuba Patočku) do Evrospkého parlamentu. Včas nám to určitě oznámí bývalá republikánka Andrea Cerqueirová, jejíž publicistika se v posledních letech omezuje na PR pro rodinu Bursíků. Podle zelených straníků však Bursík (a už vůbec ne Jacques) není právě příklad týmového hráče a tak ho společnost jihočeské matky a úspěšného žižkovského místostarosty k založení nové strany donutí.Poslední zmínku je třeba věnovat dotacím. Zatímco většina laiků chápe MŽP jako takovou velkou agenturu životního prostředí, předmětem jejíhož zájmu jsou mloci a ještěrky, experti na fondy a subvence ví, že se na něm rozdělují desítky až stovky miliard. Tomáš "Key Investments" Chalupa o tom leccos ví. Proto jsou funkce na tomto resortu magnetem pro všechny "realos" - tedy zelené pragmatiky a i proto třeba zmíněná Eva Tylová na nedávné konferenci Martina Bursíka neúspěšně navrhovala jako kandidáta SZ na prezidenta (jak vplývá ze zápisu, se kterým se mi jeden z účastníků akce pochlubil).A propos - Key Investments. Ti pražští zastupitelé, kteří pro tuto skvělě nevratnou "investici" hlasovali a brání jejímu vyšetřování, se těší přízní "kmotrovské" části pražské ODS. Ať již je to Chalupova oblíbenkyně, zelená zastupitelka a aktivistka Petra Kolínská náměstkující na Fondu životního prostředí (který zviditelnil dnešní senátor Libor Michálek) nebo Richtrova místostarostka na Praze 10 Ivana Cabrnochová navazující na uvolněného radního a protřelého investora či prodejse půd Romana Rognera (dnes Greenpeace) ze stejné čtvrti. Obě dvě daly, dlužno dodat, přednost dobře placeným místům před setrváním ve stranických funkcích.