Zavádějící článek zavádějící studie...

1) Článek okatě staví na "neoddiskutovatelných autoritách" (studie akademiků z věhlasných západních universit). Jenže západoevropské university jsou plné nejen socialistických ale i vyloženě neomarxistických elit, které marxismus stále vyučují jako rovnocenou (!) alternativu ke stávajícím systémům. Neobviňuji tím přímo autory oné studie z marxismu (to proto, že je neznám), říkám jen, že je dobré se zajímat, ze které části vědecké obce ona studie pochází. Při podrobnějším zkoumání se totiž většinou najdou i jiné studie (často z těch samých univerzit), které docházejí k výsledkům opačným, se stejným puncem seriosní věrohodnosti. Značka "poslední studie vědců z Cambridge" tedy sama o sobě nemusí znamenat nic.2) Článek je velmi skoupý na samotná fakta. Je jasné, že kritizuje rychlou masívní privatizaci, na logickou otázku "jak se to tedy mělo dělat lépe?" však po dlouhém napínání odpovídá snad jedinnou větou  (údajně "postupnou transformací" - a uvádí Polsko a Slovinsko jak příklad) bez bližšího vysvětlení proč. Pokud to všech 16 zemí dělalo špatně a pouhé 2 země dobře - na základě jakých kritérií o tom autoři tak soudí? Zejména Polsko budí oprávněné pochybnosti, protože jeho základní ekonomická kritéria prosperity zaostávaly za mnohýmy postkomunistickými zeměmi (inflace, hosp. růst, nezaměstnanost, podíl industrializace, apod.). 3) Závěry studie (tak, jak jsou interpretovány článkem) vzbuzují podezdření, že byly naroubovány na ideové přesvědčení jejich autorů - právě díky absenci konkrétních kritérií. ČR byla prohlášena za "vyjímku potvrzující pravidlo", co když ale právě ona byla byla potvrzením onoho pravidla a ostatní země jej jen nedotáhly do konce nebo jim v tom bránily jiné (již nezkoumané) okolnosti? Autoři dávají do samozřejmého vztahu k masové privatizaci také např. korupci, aniž by nějak dokázali proč (korupce je přítomná v jakékoliv zemi, významně i tam, kde se neprivatizovalo, dokonce lze s úspěchem dokázat, že nejzkorumpovanější země světa nejsou ty, které by se privatizací nějak zaobíraly). Vyvstávají další otázky: Nejsou příčiny poklesu ekonomik postkomunistických zemí jiné než radikální privatizace? I v případě, že ne, tak existovala varianta, které by vedla k podstatně lepším výsledkům (příklad s Polskem se zde jistě nedá díky jeho problémům v 90. letech použít)? Bylo vůbec možné nejprve léta "tvořit" legislativní rámec tržní ekonomiky (tj. zákony, do detailů popisující chování s.r.o., akciových společností, kapitálových obchodů, bankrotů, daňových pravidel, atd., atd. v prostředí, kdy toto všechno ještě neexistuje, kdy existují jen státní a "národní" podniky), abychom mohli za x let "spravedlivě a morálně" privatizovat?4) Zcela chybí diskuse autorů nad zásadním kritériem, tj. kritériem, kterým poměřují úspěšnost svých cílů - to je z článku cítit jen nepřímo, náznakově a z toho by se dalo nejlépe posoudit ideové východisko jejich autorů. Je primárním cílem (podle nich) plná zaměstnanost? Pak oprávněně kritizují jakoukoliv privatizaci, protože minimální nezaměstnanosti se dá dosáhnout nejlépe v centrálně řízené ekonomice. Je kritériem hospodářský růst? Pak opět oprávněně kritizují masivní privatizaci, neboť (alespoň dočasného) nejvyššího hosp. růstu se nejlépe dosahuje systémem vyjímek, pobídek, dotací, intervencí, ochran a jiného masívního přerozdělování. Je to míra korupce a zločinnosti? Pak také oprávněně kritizují liberální reformy a privatizace, zločinnost je totiž nejnižší v přísných autoritativních režimech s efektivní tajnou policií a sítěmi občanských konfidentů. Co je hlavním kritériem, určující úspěch...? Pro mě osobně je to míra svobody. Míra svobody vlastnit, míra svobody ucházet se o vlastnicktví, míra svobody uspět nebo i neuspět. Pro mně osobně proto byla "šoková privatizace" úspěšnější než "pozvolná", i kdyby přinesla růst nezaměstnanosti, inflace nebo pokles HDP. Každý však máme pořadí hodnot trochu jiné, dáváme různým kritériím různou váhu. Proto žádné "objektivní" kritérium neexistuje. Proto není tato studie z principu "objektivní", vypovídá jen o postojích jejich autorů. I když jsou z Cambridge.